Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 237/2021-59
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 58 967,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 650,88 Kč s úrokem z prodlení ve
výši 8,25 % ročně z částky 12 650,88 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a dále částku 1 234,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 234,12 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky ve výši 29 807,02 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 4 353,3 Kč, s úrokem ve výši 7 006,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 443,41 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 27 094,29 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a dále částky ve výši 15 275,9 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1773,47 Kč, s úrokem ve výši 3 720,93 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9861,6 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 11 095,72 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 650,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 650,88 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a dále částku 1 234,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 234,12 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky ve výši 29 807,02 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 4 353,3 Kč, s úrokem ve výši 7 006,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 443,41 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 27 094,29 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a dále částky ve výši 15 275,9 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1773,47 Kč, s úrokem ve výši 3 720,93 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9861,6 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 11 095,72 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 58 967,92 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce číslo dne 1. 8. 2018, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli poplatek ve výši 32 019 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky, odměnu za administrativní činnost a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč, poslední splátka byla splatná dne 1. 2. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná uhradila celkem částku 27 349,12 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 27 094,29 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 15 363,61 Kč, kapitalizované úroky ve výši 7 006,13 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 2. 2. 2020 do 18. 12. 2020), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 4 353,30 Kč (z dlužné jistiny od 7. 6. 2019 do 18. 12. 2020). Původní věřitel dále uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce číslo dne 30. 4. 2018, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli poplatek ve výši 16 259 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky, odměnu za administrativní činnost a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč, poslední splátka byla splatná dne 30. 10. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná uhradila celkem částku 18 765,88 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 11 095,72 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 5 414,30 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3 720,93 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 31. 10. 2019 do 18. 12. 2020), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 773,47 Kč (z dlužné jistiny od 7. 6. 2019 do 18. 12. 2020). Pohledávky byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Původní věřitel ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované doklady uvedenými v zákaznické kartě. Žalobce nemá v obou případech doklady k dispozici, když se předkládají pouze při uzavírání smlouvy. Současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení.
2. Soud věc projednal bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaná se k jednání nedostavila.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 1. 8. 2018 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 32 019 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 7 803 Kč, částku za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 13 404 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 812 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 72 019 Kč v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč splatných vždy ke konci splátkového období, když první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí zápůjčky v hotovosti. Dle smlouvy činí výše výpůjční úrokové sazby 29 % a je pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Ze zákaznické karty ze dne 1. 8. 2018 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu a výplatních pásek, kdy žalovaná potvrdila svůj čistý příjem ve výši 25 000 Kč, další příjem domácnosti ve výši 7 500 Kč, celkem 32 500 Kč a výdaje ve výši 10 000 Kč, externí splátky zápůjček ve výši 6 000 Kč a interní splátky ve výši 4 000 Kč. Žalovaná uvedla, že je vdaná, má vlastnické bydlení, dvě vyživovací povinnosti, bankovní účet.
4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 30. 4. 2018 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 16 259 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 4 901 Kč, částku za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 952 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 406 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 36 259 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč splatných vždy ke konci splátkového období, když první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí zápůjčky v hotovosti. Dle smlouvy činí výše výpůjční úrokové sazby 29 % a je pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Ze zákaznické karty ze dne 30. 4. 2018 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu a tří výplatních pásek, kdy žalovaná potvrdila svůj čistý příjem ve výši 22 000 Kč, další příjem domácnosti ve výši 7 500 Kč, celkem 29 500 Kč a výdaje ve výši 7 500 Kč, externí splátky zápůjček ve výši 5 604 Kč a interní splátky ve výši 2 015 Kč. Žalovaná uvedla, že je vdaná, má vlastnické bydlení, dvě vyživovací povinnosti, bankovní účet.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 vzal soud za prokázané, že pohledávky z výše uvedených smluv byly postoupeny žalobkyni a původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalované. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě. Dopisem ze dne 28. 6. 2021 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě.
6. Dle uznání dluhu ze dne 27. 5. 2019 žalovaná uznala dluh z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ve výši 16 295 Kč a ze smlouvy o zápůjčce číslo ve výši 62 697 Kč. Celkový dluh ve výši 86 862,92 Kč se zavázala uhradit ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, když první splátka byla splatná dne 25. 6. 2019 a poslední splátka ve výši 2 863 Kč byla splatná dne 25. 3. 2021.
7. V posuzovaném případě byly mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřeny smlouvy o zápůjčce, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník “) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované též předložením dokladů ze strany žalované, které se týkaly příjmu ze zaměstnaneckého poměru. Další příjmy domácnosti nebyly ověřeny. Výdaje žalované nebyly ověřeny (např. výpisy z účtu apod.), když celkové výdaje žalované se dvěma vyživovacími povinnostmi ve výši 7 500 Kč a 10 000 Kč včetně nákladů na bydlení vzbuzují pochybnost. Z jiných zdrojů nebyla úvěruschopnost ověřována, i když z karty zákazníka vyplývaly další půjčky žalované. Původní věřitel tak neprověřoval úvěruschopnost žalované řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta v prvním případě částka 40 000 Kč a žalovaná zaplatila celkem částku 27 349,12 Kč, soud určil bezdůvodné obohacení ve výši 12 650,88 Kč, v druhém případě byla poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaná zaplatila částku 18 765,88 Kč, soud určil bezdůvodného obohacení ve výši 1 234,12 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. Mezi účastníky pak nebyl prokázán spor ohledně lhůty k vrácení jistiny. Na platnost postoupení pohledávek nemá vliv jiná právní kvalifikace nároku provedeného soudem. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. I když je smlouva neplatná, tak žalovaná byla v oznámení o postoupení pohledávky vyzvána k vrácení dlužných částek a již ze smluv bylo zřejmé, že uplynuly sjednané splatnosti závazku. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí k uznání dluhu žalovanou, že toto uznání založilo vyvratitelnou domněnku, podle které se má za to, že její závazek v době uznání trval. V procesní rovině vznik vyvratitelné domněnky nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o.s.ř. , které určuje, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. V řízení, jak uvedeno shora, byla prokázána jiná výše dluhu.
8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého byla v řízení převážně úspěšná žalovaná. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Žalované však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí (exekuci).