Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 310/2021-45

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 13 059 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 4 059 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 059 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 900,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 4 059 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 059 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 900,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne 18. 3. 2021 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 13 059 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 059 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne 17. 9. 2019 prostřednictvím webové stránky smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet částka 9 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 792,70 Kč a úrokem ve výši 266,30 Kč nejpozději do 17. 10. 2019. Před uzavřením smlouvy ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného náhledem do veřejně dostupných databází. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním: Žalovaný uzavřel dne 17. 9. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím webového portálu www.creditgo.cz smlouvu č. anonymizováno spisová značka, na jejímž základě vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku vrátit společně s úrokem ve výši 36 % ročně vyčísleným za dobu trvání smlouvy na částku 266,30 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 896,35 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit částku 11 162,65 Kč, a to do 30 dnů od odeslání finančních prostředků na účet. RPSN v tomto případě činila dle smlouvy 1273,68 %. Pro případ překročení splatnosti úvěru bylo sjednáno, že se poplatek za sjednání úvěru zvyšuje na částku 3 792,70 Kč /viz smlouva na č.l. 11, potvrzení o provedené platbě na č.l. 8, vyjádření banky na č.l. 31 V době uzavření smlouvy nebyla na majetek žalovaného nařízena žádná exekuce /viz výpis ze soudního sytému/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek v soudním systému/. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem od právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 8. 2. 2021 /viz dopis na č.l. 10, v němž byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky /viz upomínka na č.l. 10 p.v./, přičemž dopis byl odeslán dne 8. 2. 2021 /viz podací lístek na č.l. 9 Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil /viz nesporované tvrzení žalobkyně/.

4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle , (dále jen„ o. z.“) a podle , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení:

5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala a vyhodnotila řádně, když provedla lustraci žalovaného v dostupných registrech. Žalovaný v době sjednání smlouvy neměl na svůj majetek nařízenou žádnou exekuci. Jelikož se jedná o mladého muže, v produktivním věku, přičemž se jedná o úvěr ve výši 9 000 Kč, soud uzavřel, že při sjednání smlouvy zde nebyly dány důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaný nebyl schopen částku splatit. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou.

10. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč vrátit společně s úrokem ve výši 266,30 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 896,35 Kč do 30 dnů od odeslání finančních prostředků, přičemž pro případ, že by žalovaný částku ve sjednané lhůtě neuhradil, bylo sjednáno, že má povinnost zaplatit poplatek za sjednání úvěru ve vyšší částce, a to 3 792,70 Kč. Je zřejmé, že svou povahou je poplatek za sjednání úvěru skrytým úrokem, když se navyšuje v případě prodlení dlužníka. Úrok je úplata za poskytnutí úvěru, která má v sobě z povahy věci zahrnovat i veškeré ostatní náklady, stejně jako cena za zboží v obchodě obsahuje všechny náklady na výrobu, distribuci, prodej i zisk. Současná praxe úvěrových institucí, které rozdělují částky, jež má spotřebitel celkem zaplatit do různých kategorií, je pouhá snaha skrýt skutečnou výši ceny za poskytnutí úvěru (tj. úroku). Soud proto částku ve výši 4 059 Kč posoudil jako celkový úrok. Takto sjednané celkové úroky představují 45 % z dlužné jistiny, což soud s ohledem na krátkodobost úvěru považuje za zcela nemravné. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik obec národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách obec národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v září 2019 okolo 10 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru takto vysokou. Ujednání o úrocích soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z.

11. Ohledně zjištěné nemravnosti sjednaných smluvních úroků soud uvádí, že předmětem podnikání žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů jako tzv. nebankovní instituce poskytující spotřebitelské úvěry, které poskytují spotřebitelské úvěry obvykle s vyšším úrokem oproti bankovním institucím, zpravidla s odkazem na vyšší rizikovost. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru číslo Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty. Nejvyšší soud uvedl např. v rozsudku ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. , že„ Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními y výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“, tedy že ani sjednaný smluvní úrok ve výši 2-3 násobku výše úroků poskytovaných bankovními institucemi nemusí být nemravný. Právě v tomto rozpětí lze dle názoru soudu sjednávat výši úrokových sazeb při poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, aniž by takto sjednaná sazba odporovala dobrým mravům (při absenci jiných zjištěných skutečností) v takové míře, že by musela být posouzena jako absolutně neplatná ve smyslu o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V daném rozpětí by sjednaná výše úroků mohla být nemravná (ať již ve smyslu či o. z.), avšak nemravnost by musela být zjištěna ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu. Zatímco v případě vyššího násobku ve vztahu mezi fyzickými osobami (a tím spíše ve vztahu podnikatele vůči spotřebiteli jakožto slabší straně) již sjednaná výše bude až na výjimky zjevně odporovat dobrým mravům, a tudíž bude absolutně neplatná ve smyslu o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ).

12. Soud nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši obvyklé podle § 1802 o. z. (podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy), neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že byla sjednána absolutně neplatně. Věřitel je tak sankcionován za to, že se pokusil sjednat se spotřebitelem celkovou úplatu (úrok), která je zjevně nemravná (lichvářská). V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných nároků z prodlení s jejím splácením (včetně případných smluvních pokut) mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské nároky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou Soudního dvora EU ve spotřebitelských sporech. Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit. Také Ústavní soud považuje za„ neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. a zejména , kde RPSN činila 115,32 %).

13. V řízení nicméně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 9 000 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni právě částku 9 000 Kč. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti (tj. do 17. 10. 2019) se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit i zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000 Kč od 17. 10. 2019 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 % z plné náhrady nákladů řízení, tj. ve výši 900,80 Kč, když plná náhrada nákladů by činila 2 252 Kč a sestává ze soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle za 3 úkony právní služby dle citované vyhlášky po 300 Kč, tedy ve výši 900 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění), z paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle po 100 Kč, tedy ve výši 300 Kč a z náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad ve výši 252 Kč (21 % z 1 200 Kč) podle , neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle

15. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.