Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 64/2021-42

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 27.518,45 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v rozsahu co do zaplacení částky 13.198,43 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.973,15 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14.008 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.008 Kč ode dne 15. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 500,45 Kč spolu s úrokem z prodlení v částce 445,99 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.508,45 Kč ode dne 22. 12. 2020 do 14. 4. 2021 a z částky 500,45 Kč ode dne 15. 4. 2021 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se v rozsahu co do zaplacení částky 13.198,43 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.973,15 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14.008 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.008 Kč ode dne 15. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 500,45 Kč spolu s úrokem z prodlení v částce 445,99 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.508,45 Kč ode dne 22. 12. 2020 do 14. 4. 2021 a z částky 500,45 Kč ode dne 15. 4. 2021 do zaplacení, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2021 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 14.508,45 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou z titulu nesplaceného úvěru a dalších nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 16. 5. 2019 mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba, IČO, ulice a číslo, obec a číslo, a žalovaným. Tvrdil, že na základě této písemně uzavřené smlouvy, jejíž přílohu tvořil předpis splátek, převzal žalovaný v místě svého bydliště finanční hotovost ve výši 15.000 Kč, kterou se zavázal uhradit spolu s příslušenstvím ve výši 12.888 Kč, sestávajícím z úroku z úvěru, z poplatku za jeho poskytnutí, z nákladů na vyhodnocení úvěru a z inkasního poplatku, celkem tedy 27.888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč až do 16. 7. 2020. Ke sjednání úvěru potom došlo na základě žádosti žalovaného o úvěr, v níž uvedl údaje o své osobě i finanční situaci – zaměstnání, ostatní finanční závazky, výši měsíčních příjmů a výdajů a požadovanou výši úvěru. Současně s tím pak předložil doklady k posouzení své bonity a úvěruschopnosti. S ohledem na výši příjmů a požadovaného úvěru právní předchůdce žalobce vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru v té výši, která mu byla následně poskytnuta. Jelikož však žalovaný tomuto svému závazku nedostál, neboť poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel – uhradil pouze částku 992 Kč (odpovídající necelé jedné splátce), která byla původním věřitelem započtena zčásti na jistinu a na sjednané příslušenství v částkách 491,55 Kč a 500,45 Kč – dostal se tak do prodlení s úhradou částky 26.896 Kč, sestávající ze zůstatku jistiny ve výši 14.508,45 Kč a příslušenství v částce 12.387,55 Kč. Splatnost celého závazku z úvěrové smlouvy pak nastala ke dni 16. 7. 2020, tedy ke dni splatnosti poslední sjednané splátky, a ode dne následujícího je tedy žalovaný v prodlení se splněním svého závazku. Původní věřitel tak byl oprávněn účtovat žalovanému vedle zákonného úroku z prodlení z neuhrazené jistiny též smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Smlouvou ze dne 21. 12. 2021 pak byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Ke dni postoupení činila celková výše dluhu žalovaného částku 39.236,64 Kč s tím, že žalobce část dílčích nároků, zahrnutých do uvedené částky, nadále po žalovaném nepožaduje. K úhradě tak nadále zbývá nesplacená jistina v částce 14.508,45 Kč, nesplacený úrok 1.350,70 Kč, zůstatek poplatku za poskytnutí úvěru 7.088,55 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1.344,34 Kč, nesplacený inkasní poplatek 2.603,96 Kč, dále smluvní pokuta ve výši 1.973,15 Kč (za dobu ode dne 12. 2. 2017 do 26. 9. 2018 s tím, že odpovídá výpočtu se sazbou 0,1 % denně) a úrok a úrok z prodlení v částkách 810,88 Kč (od prvého dne prodlení po celkové splatnosti dluhu do rozhodného dne 29. 11. 2020 ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny) a 445,99 Kč (za dobu ode dne 17. 7. 2020 do 30. 11. 2020. Žalovaný pak nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku, a proto se žalobce domáhal svého nároku, tedy neuhrazené jistiny spolu se smluvní pokutou, částkou odpovídající součtu kapitalizovaného úroku a poplatků, s kapitalizovaným úrokem z prodlení a dále spolu s tímto úrokem z prodlení v zákonné výši, jdoucím z dlužné jistiny ode dne 22. 12. 2020 až do zaplacení, soudní cestou.

2. V průběhu řízení pak žalobce v reakci na výzvu k soudu k doplnění tvrzení a důkazů ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí při sjednávání úvěru uvedl, že těmito důkazy nedisponuje, a přistoupil proto tímto svým podáním ze dne 5. 1. 2022, doručeným soudu téhož dne, tedy ještě před zahájením jednání ve věci samé, k částečnému zpětvzetí žaloby co do zaplacení částky 15.171,58 Kč, představující kapitalizovaný úrok (resp. součet úroku a poplatků) v částce 13.198, a smluvní pokuty ve výši 1.973,15 Kč s tím, že nadále trval pouze na úhradě jistiny v částce 14.508,45 Kč spolu se zčásti zkapitalizovaným úrokem z prodlení v zákonné výši.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily, přičemž zástupce žalobce svou neúčast omluvil, soud věc ve smyslu ustanovení , (dále jen „“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze žádosti o úvěr ze dne 16. 5. 2019 tak zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu a má vyživovací povinnost ke dvěma nezaopatřeným dětem, výživné však nehradí. Jeho příjem ze zaměstnání činí 29.470 Kč, celkové měsíční výdaje pak 13.870 Kč a použitelný měsíční příjem celkem 15.600 Kč. Prohlásil pak, že nemá žádné dluhy, nebyla mu uložena pravomocným rozhodnutím povinnost k peněžitému plnění, není proti němu vedena žádná exekuce a není proti němu vedeno žádné řízení, kde by byl stranou žalovanou. Řádné splácení žalovaných či exekučně vymáhaných částek pak bylo ověřeno výplatními páskami žalovaného, který svá tvrzení o svých poměrech doložil též průkazem totožnosti a pracovní smlouvou.

6. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 16. 5. 2019 ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne a předpisu splátek dále soud zjistil, že právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO, obec a číslo, ulice a číslo, se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky (celkovou výši spotřebitelského úvěru) v částce 15.000 Kč jako neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou. Nedílnou součástí smlouvy pak byl předpis splátek (příloha č. 1 smlouvy). Žalovaný se pak zavázal uhradit tomuto věřiteli (úvěrujícímu) úrok ve výši 1.444 Kč, jakož i poplatky – za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, za náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1.394 Kč a inkasní poplatek (inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště dlužníka) ve výši 2.700 Kč. Celková dlužná částka ke splacení tedy činila 27.888 Kč a žalovaný se ji zavázal věřiteli uhradit ve 14 splátkách po 1.992 Kč se splatností první splátky do měsíce od podpisu smlouvy a každé další splátky do měsíce po datu splatnosti splátky bezprostředně předcházející; doba trvání spotřebitelského úvěru tak činila 14 měsíců. Žalovaný dále potvrdil čerpání úvěru jeho převzetím v hotovosti podpisem této úvěrové smlouvy. Pro případ porušení povinnosti k úhradě splátky ve sjednané výši a termínu si pak smluvní strany sjednaly v neprospěch žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. Součástí smlouvy je potom i ujednání o splatnosti, úroku a RPSN úvěru, dle něhož činila úroková sazba úvěru se splatností do 14 měsíců 15 % ročně, RPSN činila 272,44 %.

7. Ze specifikace pohledávky za žalovaným bylo zjištěno, že aktuální dluh na jistině činil 14.508,45 Kč, na úroku 1.350,70 Kč, na poplatcích 1.344,34 Kč, 7.088,55 Kč a 2.603,96 Kč, na pokutách – poplatcích za upomínky 1.500 Kč, úrok 1.923,67 Kč, úrok z prodlení 1.416,97 Kč a smluvní pokuta (sankce) 7.000 Kč spolu s paušálními náklady 500 Kč. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 20. 4. 2021 pak soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti, neboť tato neobsahuje žádné konkrétní úkony.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, resp. 21. 12. 2020, včetně příloh, potvrzení o úplatě ze dne 6. 1. 2021 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2021 včetně kopie poštovního podacího archu má soud dále za doložené, že právní předchůdce žalobce smluvně postoupil svou předmětnou pohledávku za žalovaným žalobci (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku), o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.

9. Z dopisu ze dne 8. 2. 2021 dále soud zjistil, že zástupce žalobce informoval žalovaného o možnosti soudního vymáhání pohledávky. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 15. 3. 2021 jej pak vyzval k zaplacení dlužné částky ve stanovené lhůtě s opětovným upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku v případě jeho neuhrazení. Odeslání této písemnosti k rukám žalovanému je dokládáno poštovním podacím lístkem.

10. Na podkladě takto provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce právnická osoba poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne 16. 5. 2019, uzavřené na dobu určitou 14 měsíců, v hotovosti finanční prostředky ve výši 15.000 Kč, které se žalovaný zavázal tomuto věřiteli splatit spolu se sjednaným úrokem s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně a ve smlouvě výslovně vypočteným na částku 1.444 Kč a spolu s poplatky za poskytnutí úvěru, za náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek ve výši 7.350 Kč, 1.394 Kč a 2.700 Kč ve sjednaných 14 splátkách po 1.992 Kč měsíčně; celková částka ke splacení tak činila 27.888 Kč. Při sjednávání úvěrové smlouvy právní předchůdce žalobce vycházel z údajů o poměrech žalovaného, který uvedl, že je svobodný, má vyživovací povinnost ke dvěma nezaopatřeným dětem, bydlí v nájmu a ze svého pracovního poměru dosahuje měsíčního příjmu 29.470 Kč, přičemž jeho pravidelné měsíční výdaje bez bližšího rozlišení činily celkem 13.870 Kč a zbývající volné prostředky pak 15.600 Kč. Tvrzení o svých poměrech pak žalovaný dokládal pouze pracovní smlouvou, výplatnímu páskami a dokladem totožnosti a prohlásil, že nemá žádné jiné vůči sobě vymáhané či vymahatelné závazky a žádné ani nesplácí. Na svůj závazek, který je nyní předmětem žaloby, pak žalovaný uhradil dle tvrzení žalobce jen 992 Kč. Protože tedy sjednané splátky nehradil řádně a včas, uplynutím termínu splatnosti poslední z nich se dostal s tímto svým peněžitým závazkem do prodlení, a věřitel, aniž by přistoupil k dřívějšímu zesplatnění své pohledávky, proto účtoval žalovanému pro tyto účely (tj. pro případ porušení jeho povinnosti uhradit jakoukoliv splátku řádně a včas) sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, která byla následně vyčíslena na celkových 1.973,15 Kč (po přepočtu po postoupení pohledávky). Následně pak původní věřitel postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným žalobci, o čemž žalovaného písemně vyrozuměl. Žalovaný dluh vyčíslený na částku 14.508,45 Kč (jistina), neuhrazené zůstatky poplatků 1.344,34 Kč, 7.088,55 Kč a 2.603,96 Kč a úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1.350,70 Kč, jakož ani žalobcem požadovaný doposud přirostlý a neuhrazený úrok a úrok z prodlení v částkách 810,88 Kč a 445,99 Kč, jakož ani účtovanou smluvní pokutu neuhradil ani na základě zaslané předžalobní upomínky, a je tedy se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele v prodlení. Žalobce následně přistoupil k částečnému zpětvzetí své žaloby co do požadavku na úhradu částky 13.198,43 Kč (označena jako kapitalizovaný úrok) a smluvní pokuty ve výši 1.973,15 Kč s tím, že nadále požadoval pouze úhradu jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení, jdoucím již ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu, kdy za období ode dne 17. 7. 2020 do 30. 11. 2020 bylo toto příslušenství kapitalizováno částkou 445,99 Kč a dále je z dlužné jistiny požadováno až ode dne 22. 12. 2020 do zaplacení.

11. Podle ustanovení a , (dále jen „“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Dle ustanovení a 2049 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

13. Ve smyslu ustanovení může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

15. Ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

19. Podle ustanovení a je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Ve smyslu ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

21. Dle ustanovení může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je

22. Podle ustanovení může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví.

23. V prvé řadě jelikož žalobce vzal žalobu částečně zpět v rozsahu co do původně nárokované smluvní pokuty a souhrnné částky zahrnující poplatky a kapitalizovaný úrok dříve, nežli soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k tomuto jeho procesnímu úkonu souhlasu žalovaného ( a 4 ). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení a výrokem I. tohoto rozsudku řízení nejprve v rozsahu učiněného zpětvzetí, tedy co do zaplacení částky 13.198,43 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 1.973,15 Kč, částečně zastavil.

24. Pokud se tedy jedná o zbývající, částečným zpětvzetím žaloby nedotčenou část předmětu řízení, pak v daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je z převážné části důvodná, avšak nikoliv z titulu nesplaceného úvěrového závazku, ale z titulu bezdůvodného obohacení. Soud na podkladě provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Důvody této neplatnosti soud shledává ve zjištění, že právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nedostál své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí, resp. případné splnění této povinnosti nedoložil, když vycházel pouze z tvrzení žalovaného o výši jeho výdajů, aniž by je dostatečně zhodnotil a důkladně prověřil jeho skutečné poměry. Žalobci lze přisvědčit, že do určité míry byly poměry žalovaného doloženy, avšak z pracovní smlouvy a výplatních pásek spolu s dokladem totožnosti nelze získat úplný obraz o jeho (v té době) aktuální finanční situaci (např. o výši skutečně hrazených výdajů a především o jejich skladbě a o celkových příjmech domácnosti), zejména tehdy, kdy žalovaný uvedl, že má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, výživné však na ně nehradí. Z toho lze bezpochyby vyvodit závěr, že žalovaný v době sví žádosti o úvěr nežil sám, ale ve společné domácnosti s partnerkou, u níž je nutno počítat s reálnou možností dalšího příjmu (byť i jen třeba ve formě sociálních dávek), v souvislosti s čímž nutně musejí vznikat další výdaje (především na potřeby dětí a na domácnost). Lze pak stěží předpokládat, že tyto výdaje zahrnují pouze náklady na bydlení (ve formě nájmu) a na energie či služby spojené s bydlením, kdy není specifikována vůbec výše nákladů na dopravu, stravu a osobní výdaje nejen žalovaného, ale též členů jeho domácnosti. Takto úvěrujícím zjištěné údaje se tedy jeví jako zcela neadekvátní a samy o sobě jej měly vést k tomu, aby si vyžádal další podklady pro posouzení skutečných poměrů žadatele o úvěr, a to např. nájemní smlouvy, doklady SIPO k hrazení energií, výpisy z účtu či výstupy z nahlížení do veřejných registrů a databází poskytovatelů bankovních i nebankovních úvěrů. Současně se pak právní předchůdce žalobce s největší pravděpodobností spoléhal pouze na prohlášení žalovaného, pokud se jedná o případnou existenci jiných vymahatelných či vymáhaných závazků. Tato zjištění dle soudu svědčí o zcela nedostatečné obezřetnosti právního předchůdce žalobce při sjednávání úvěru, neboť je zjevné, že dostatečně neprověřoval skutečnou finanční a osobní situaci žadatele o úvěr a nehodnotil jeho poměry a hospodaření v celkové šíři. Zda tak právní předchůdce žalobce učinil a jaké konkrétní údaje a informace si pro tento účel opatřil a vyžádal a jak je zhodnotil, však tvrzeno ani doloženo nebylo, resp. sám žalobce uvedl, že jimi nedisponuje. Přitom součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žalovaným (bez ohledu na jeho prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. ). Důsledkem výše uvedeného nedostatečného postupu právního předchůdce žalobce a nesplnění jeho zákonné povinnosti je proto ve smyslu a zákona o spotřebitelském úvěru a neplatnost předmětné smlouvy o úvěru, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. či Ústavního soudu ve věci sp. zn. , či ). Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávky za žalovaným, pak soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům.

25. Soud tedy posoudil vymáhanou pohledávku jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžité plnění na základě neplatného právního jednání, a to vyplacením částky 15.000 Kč v hotovosti. Žalovaný je tak v souladu se shora citovaným ustanovením povinen toto plnění vydat, přičemž soud vycházel z toho, že takto již původnímu věřiteli uhradil celkovou částku 992 Kč (v souladu s tvrzeními žalobce). K úhradě tak nadále zbývá částka ve výši 14.008 Kč (tj. plnění poskytnuté původním věřitelem žalovanému ve výši 15.000 Kč ponížené o již žalovaným uhrazenou částku 992 Kč). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnil (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud mu proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele uvedený obnos 14.008 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky, nepřevyšujícím zákonnou sazbu tohoto příslušenství (v souladu se žalobou), jdoucím ode dne 15. 4. 2021 až do zaplacení, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě stanovené v předžalobní upomínce žalobce (čas plnění stanovený dle výzvy věřitele ve smyslu ), jež byla žalovanému zaslána doporučenou poštovní zásilkou (a doručena v souladu s  , tedy na základě zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání) až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem , neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

26. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení částky 500,45 Kč spolu s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 445,99 Kč a dále jdoucího ve výši 8,25 % ročně z částky 14.508,45 Kč ode dne 22. 12. 2020 do 14. 4. 2021 (lhůta k plnění dle upomínky) a dále z částky 500,45 Kč (původně žalovaná částka 14.508,45 Kč ponížená o přiznanou částku 14.008 Kč) ode dne 15. 4. 2021 do zaplacení, pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. Vycházel z toho, že žalobce má vůči žalovanému nárok na vydání peněžitého plnění, které mu jeho právní předchůdce poskytl, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě, tj. na zaplacení úroku ani poplatků, na které neoprávněně započetl část žalovaným provedené úhrady (ta byla zcela započtena na jistinu dluhu), jakož ani na zaplacení úroku z prodlení za dobu předcházející datu splatnosti dle předžalobní upomínky a úroku z prodlení z částky, která žalobci nebyla přiznána.

27. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. ve smyslu ustanovení , neboť žalobce byl se svým nárokem ve věci úspěšný pouze v nepatrné části 1,8 % z celkového předmětu řízení (z celkového uplatněného nároku ve výši 27.518,45 Kč - součet žalované jistiny, poplatků a smluvní pokuty - mu bylo přiznáno pouze 14.008 Kč; k příslušenství se nepřihlíží). Míra úspěchu a neúspěchu obou stran tak byla v podstatě stejná, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze, se sídlem adresa, Česká republika, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně, se sídlem adresa, Česká republika.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem () u soudního exekutora.