Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 110/2021-19
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Tluchořovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 50 116,70 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 116,70 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 50 050 Kč od 29. 1. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 839,76 Kč za období od 19. 9. 2012 do 28. 1. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 116,70 Kč od 29. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 993,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 116,70 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 50 050 Kč od 29. 1. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 839,76 Kč za období od 19. 9. 2012 do 28. 1. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 116,70 Kč od 29. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 993,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 21. 3. 2021 domáhala vydání rozsudku, kterým by byla uložena povinnost žalovanému zaplatit jí částku 50 116,70 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s následujícím odůvodněním. Dne 19. 9. 2012 byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena Smlouva o povoleném přečerpání č. anonymizováno (dále Smlouva), jejíž nedílnou součástí jsou ulice podmínky (dále Podmínky). Žalobkyně se ve Smlouvě zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve formě povoleného přečerpání, a to až do výše 50 000 Kč na běžném účtu žalovaného vedeném u žalobkyně na základě Smlouvy o vedení účtu (dále anonymizováno). Před uzavřením samotné Smlouvy žalobkyně zkoumala úvěrovou schopnost žalovaného. Posuzovala výši pravidelného příjmu žalovaného oproti výši úvěrové splátky s pozitivním výsledkem, dále ověřovala, zda žalovaný prochází evidencí dlužníků a lustrovala Insolvenční rejstřík, to vše s negativním výsledkem. Žalobkyně dále posuzovala případné náklady žalované na běžný život. Žalobkyně porovnávala příjmy žalovaného a také jeho výdaje podle stavu běžného účtu žalovaného anonymizováno. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně vynaložila maximální úsilí pro ověření, zda bude žalovaná schopen úvěr plnit. Ze zjištěného dospěl k závěru, že je v možnostech žalovaného úvěr splatit a proto byla žádost žalovaného o poskytnutí úvěru schválena. Povolené přečerpání žalobkyně poskytla jako spotřebitelský nezajištěný úvěr pro účely, které nesouvisí s podnikání. Ve Smlouvě byl sjednán úrok z povoleného přečerpání ve výši 18,9 % ročně. Žalovaný se zavázal zajistit na svém mKontu ke konci zúčtovacího období dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků úvěru z povoleného přečerpání včetně případných úroků z prodlení. Žalovaný využíval povolené překročení finančních prostředků na anonymizováno a řádně plnil podmínky Smlouvy až do měsíce prosince 2019, poté byl opakovaně upomínán k obnovení plateb. Žalovaný na výzvy nereagoval, což vedlo k odstoupení od Smlouvy s účinností ke dni 28. 1. 2020. K témuž dni žalovaný dlužil žalobkyni jistinu ve výši 50 050 Kč, poplatky ve výši 66,70 Kč (poplatek za povolené přečerpání 2x á 29 Kč a 1x á 8,70 Kč), kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 8 839,76 Kč. Žalovaný po odstoupení od Smlouvy ničeho neuhradil. Dne 9. 2. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu a navrhla žalovanému splátkový kalendář, žalovaný však na výzvu nereagoval a ničeho neuhradil.
2. Žalovaný byl usnesením z dne 29. 9. 2021, č. j. 12 C 110/2021-15, vyzván, aby se vyjádřil k žalobě a označil veškeré důkazy, které mají být v dalším průběhu řízení provedeny. Současně byl poučen o možnosti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání na základě účastníky předložených důkazů dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a o tom, že zůstane-li tato výzva bez vyjádření, má soud za to, že účastník nemá proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k žalobě na předmětnou výzvu, která mu byla doručena dne 6. 10. 2021, v tomto směru nevyjádřil, soud tak má za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas v žalobním návrhu. Soud tak věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů.
3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o povoleném přečerpání č. anonymizováno bankovní účet (dále jen„ Smlouva“), jehož nedílnou součástí byly ulice podmínky (Smlouva o povoleném přečerpání ze dne datum). Žalobkyně se Smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit, tj. bezúčelový a nezajištěný spotřebitelský úvěr k okamžitému čerpání kdykoliv po dobu trvání Smlouvy, a to až do výše 50 000 Kč, který se bude účtovat na běžném účtu žalovaného číslo bankovní účet (dále jen„ anonymizováno“) (Smlouva o vedení běžného účtu). Žalovaný se zavázal plnit veškeré své závazky ze Smlouvy vyplývající, tj. zejména řádně a včas uhradit dlužnou jistinu a úroky dle Smlouvy a Obchodních podmínek. Účastníci ve Smlouvě sjednali úrok z úvěru ve výši 18,9 % ročně a pro případ vzniku nepovoleného debetu si žalobkyně může účtovat zákonnou sazbu úroku z prodlení. Dále bylo ve Smlouvě ujednáno, že žalovaný hradí žalobkyni poplatky a ceny za zvláštní služby nebo úkony související s úvěrem, o které žalovaný případně požádá, a to ve výši dle Sazebníku platného v den poskytnutí placené služby (Sazebník). Žalovaný využíval povolené překročení finančních prostředků na anonymizováno a řádně plnil podmínky Smlouvy až do prosince 2019, poté byl opakovaně upomínán k zaplacení dlužných částek, na tyto nereagoval a žalobkyně od Smlouvy odstoupila (výpis z anonymizováno žalovaného, odstoupení od Smlouvy) s účinností ke dni 28. 1. 2020. Dne 9. 2. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu a navrhla žalovanému splátkový kalendář, žalovaný však nereagoval a ničeho neuhradil (předžalobní výzva).
4. Vzhledem k tomu, že k datum nabyl účinnosti občanský zákoník z. č. 89/2012 Sb., zabýval se soud otázkou, zda použít právě tento zákon či zda použít stávající předpisy, tj. zákon č.40/1964 Sb. občanský zákoník a zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, které platily až do 31. 12. 2013. Podle § 3028 odst. 1 zákona č.89/2012 Sb. občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. V dané věci se jedná o smlouvu uzavřenou v roce 2012 a za takové situace je třeba aplikovat hmotné právo podle dosavadní právní úpravy ve smyslu § 3028 odst. 1, 3 zákona č.89/2012 Sb. občanského zákoníku.
5. Po právní stránce soud nárok žalobce posoudil jako pohledávku ze smlouvy o úvěru. Podle § 261 odst. 3 písm. d) z. č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku ve znění účinném do
31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“) se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497). Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoník od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši. O úroku z prodlení rozhodl soud podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 s přihlédnutím k výši úroků stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb.
6. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému do sjednané výše peněžní prostředky, tj. poskytnout mu úvěr. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat dle § 497 a násl. obchodního zákoníku, jelikož k jeho vzniku došlo před účinností zákona č. 89/ 2012 Sb. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr, sjednaným způsobem jej však nesplácel. Žalobkyně proto postupovala v souladu se Smlouvou. Žalovanému v důsledku toho vznikla povinnost vrátit žalobkyni dosud neuhrazenou jistinu úvěru spolu se sjednanými úroky dle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku, když povinnost k placení smluvních úroků trvá až do úplné úhrady dlužné jistiny úvěru. Jelikož žalovaný smluvní úroky dosud v plném rozsahu neuhradil, uložil mu soud povinnost jejich plnění, když žalobkyně výši těchto úroků z aktuálně dlužné jistiny za vymezené období zkapitalizovala. Žalobkyně má zároveň proti žalovanému nárok na úrok z prodlení za dobu od 29. 1. 2020 do zaplacení, a to podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb.
7. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud žalobě výrokem I. rozsudku zcela vyhověl.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 993,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 506 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 116,70 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 320 Kč ve výši 2 167,20 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, rozhodl soud dle § 149 odst. 1 o. s. ř., že žalovaný je povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce.
9. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí soud neshledal zákonné důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu Praha, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.