Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

49 C 14/2016-74

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., jako samosoudcem v právní věci

žalobce: právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

se sídlem v obec a číslo, ulice číslo,

zastoupený titul jméno příjmení, titul,

advokátem se sídlem v obec a číslo, ulice číslo

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum,

bytem v obec, ulice číslo

o 3.122,70 Kč s úroky z prodlení,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1.069,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.069,70 Kč za dobu od 13. března 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 2.053 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.122,70 Kč za dobu od 1. září 2014 do 12. března 2015 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.053 Kč za dobu od 13. března 2015 do zaplacení.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1.069,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.069,70 Kč za dobu od 13. března 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 2.053 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.122,70 Kč za dobu od 1. září 2014 do 12. března 2015 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.053 Kč za dobu od 13. března 2015 do zaplacení. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Žalobce se – žalobou částečně vzatou zpět (v rozsahu částečného zpětvzetí, tj. co do částky 930.30 Kč bylo řízení částečně zastaveno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2021, č. j. -32) - domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 3.122,70 Kč s úroky z prodlení z částky 3.122,70 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 1. 9. 2014 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovanému podle smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 9. 5. 2014 poskytl (bezhotovostně, na účet sdělený žalovaným) částku 2.000 Kč, již se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem, který žalobce dále specifikoval. V rozporu s tímto ujednáním žalovaný částku 2.000 Kč nevrátil a žádné plnění žalobci neposkytl. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.

Žalovaný se ve věci – ač k tomu byl soudem vyzván usnesením ze dne 16. 8. 2021, č. j. -61 – nevyjádřil.

K jednání soudu nařízenému na 18. 11. 2021 se nedostavil ani žalobce (který svou neúčast omluvil, současně svou absencí však znemožnil soudu, aby jej poučil a vyzval podle ustanovení a 3 ), ani žalovaný, ač předvolán řádně a včas. Soud tedy za podmínek uvedených v ustanovení věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

Vzhledem k tomu, že v tomto řízení byly splněny podmínky uvedené v ustanovení , neboť rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud podle ustanovení , rozsudek obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (ustanovení ): Soud především nevzal za prokázané tvrzení žalobce o tom, že byla mezi účastníky uzavřena jakákoli smlouva o revolvingovém úvěru, případně že by měla obsah tvrzený žalobcem. Předložil-li žalobce souduu označenou jako„ Smlouva o revolvingovém úvěru“, jde o formulář, na němž není připojen podpis žalovaného. Touto ani žádnou jinouu označenou žalobcem k důkazu soud nevzal za prokázané, že žalovaný uzavřel jakoukoli smlouvu. Soud vzal za prokázané, že žalovanému byla dne 9. 5. 2014 poskytnuta na jeho bankovní účet částka ve výši 2.000 Kč (o tom svědčí připojené výpisy z účtu).

Jak shora uvedeno, soud nevzal za prokázané, že by účastníci spolu uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, případně o žalobcem tvrzeném obsahu. I kdyby ji však uzavřeli, hodnotí ji soud jako absolutně neplatnou, neboť žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením a 2 , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18).

I kdyby tedy smlouva uzavřena byla, hodnotí ji soud jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení poplatků, smluvního úroku apod.

Protože však žalovaný čerpal částku 2.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.

Vzhledem k tomu, že dosud mu zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 930,30 Kč, zbývá vydat 1.069,70 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení přípisem odeslaným dne 5. 3. 2015. Žalobce netvrdil a neprokazoval, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen (a s ohledem na jeho absenci při jednání ve věci dne 28. 5. 2019 jej soud v tomto směru nemohl poučit a vyzvat podle ustanovení a 3 , k tomu srov. též shora). Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení o. z.), tj. dne 10. 3. 2015. Dne 10. 3. 2015 bylo úterý, za dobu„ bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení o. z.) za této situace soud považuje následující čtvrtek, tj. 12. 3. 2015 (nelze předpokládat, že žalovaný hned v úterý 10. 3. 2015 reálně mohl stihnout zadat bankovní příkaz k úhradě; pokud jej zadal následující den, tj. 11. 3. 2015 a ve čtvrtek 12. 3. 2015 mohla být částka připsána na účet žalobce). Ke dni 12. 3. 2015 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 2.000 Kč a od následujícího dne, tj. od 13. 3. 2015, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 1.069,70 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení o. z.) z této částky ode dne 13. 3. 2015 do zaplacení ve výši stanovené O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení (výrok I.).

Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak ve výroku III. uvedeno, neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení, kdy byl neúspěšný v převažující části, na náhradu nákladů řízení nemá právo (srov. ustanovení a contrario) a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.