Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 356/2021-14
Okresní soud Plzeň - sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Andrlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 945,12 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 945,12 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 91,62 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit náklady řízení ve výši 600 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 945,12 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 91,62 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit náklady řízení ve výši 600 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vnikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku v měsících listopadu 2019, dubnu 2020 a dále v období od července do prosince 2020. Tento poplatek byl žalovaný povinen platit z pozice držitele televizního přijímače, přičemž povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence splnil žalovaný dnem datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.
3. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný se v říjnu 2014 přihlásil jako poplatník televizních poplatků. Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši částka. Žalovaný však přesto řádně neplatil televizní poplatky. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení poplatků za období měsíce listopadu 2019, dubna 2020 a dále za období od července do prosince 2020. Televizní poplatek je stanoven ve výši částka měsíčně, přičemž za měsíc listopad 2019 činí předpis poplatku částka (pro předchozí mimořádné platby žalovaného). Za období sedmi měsíců po částka a jednoho měsíce po částka tak představuje dluh žalovaného na televizních poplatcích částku ve výši částka.
4. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný je od října 2014 držitelem televizního přijímače a tedy poplatníkem televizního poplatku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. Z výpisu z evidence České televize, má soud za prokázané, že dluh žalovaného vznikl za měsíce listopad 2019, duben 2020 a dále měsíce červenec až prosinec 2020, tj. 8 kalendářních měsíců, kdy žalovaný televizní poplatky řádně nezaplatil, a to ve stanovených lhůtách splatnosti podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., tedy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, a žalobkyni tak dluží celkem částku částka. Žalobkyně má právo požadovat po žalovaném v souladu s § 10 zákona č. 348/2005 Sb. rovněž zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského (ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb.), který byl kapitalizován na částku částka. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl v plném rozsahu.
5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Jako účelně vynaložené náklady soud posoudil zaplacený soudní poplatek ve výši částka. Žalobkyně dále požadovala náhradu nákladů právního zastoupení. Tyto náklady byl však soud s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu nucen posoudit jako náklady, které nejsou účelně vynaložené. Ústavní soud opakovaně dospěl k závěru, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud tak však učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené…“ (srovnej například nález sp. zn. I ÚS 2929/07 z datum, nález I. ÚS 1452/09 ze datum, nález IV. ÚS 1087/09). Žalobkyně není organizační složkou státu, nicméně Ústavní soud nálezem ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3344/12, rovněž judikoval, že za situace, kdy do organizační struktury žalobce je zařazen Útvar správy a vymáhání televizních poplatků, tedy žalobce sám spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do určité míry vytrácí. Je tomu tak z toho důvodu, že ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Náklady vynaložené na právní zastoupení advokátní kanceláří pak nejsou účelně vynaloženými, neboť sám žalobce disponuje personálními prostředky pro úspěšné uplatnění a bránění práva v takto typizovaných případech. Proto soud rozhodl tak, že náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyni nepřiznal. S ohledem k výše uvedenému pak soud žalobkyni, jakožto účastníku nezastoupenému advokátem, přiznal paušální náhradu dle ust. § 2 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 2 režijní paušály po částka (výzva k plnění, písemné podání nebo návrh ve věci samé), celkem tedy náklady řízení představují částku ve výši částka, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.