Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 185/2021-30
Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Olgou Vymazalovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 4. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 1 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 400 Kč od 23. 4. 2016 do zaplacení, částečně zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 838 Kč k rukám anonymizováno jméno jméno, advokáta se sídlem adresa žalovaného, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 4. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se pro částku 1 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 400 Kč od 23. 4. 2016 do zaplacení, částečně zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 838 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno], advokáta se sídlem [adresa žalovaného], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 6 400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 23. 3. 2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který mu vyplatila v hotovosti. Žalovaný se zavázal na příslušnou smlouvu uhradit celkem částku 6 400 Kč, tedy úvěr ve výši 5 000 Kč a poplatky související s poskytnutím úvěru ve výši 1 400 Kč, a to do 22. 4. 2016. Žalovaný dlužnou částku v daném termínu neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 13. 4. 2021. Žalobkyně tedy požaduje uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 6 400 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 13. 4. 2021.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. , soud usnesením ze dne 3. 1. 2022, č. j. 19 C 185/2021 -24, žalovaného vyzval, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobním návrhu, žalovaný se nevyjádřil. Soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. bez nařízení jednání.
4. Soud ve věci provedl dokazování listinami založenými ve spise, a to smlouvou o úvěru číslo formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dále potvrzením o odeslání finančních prostředků, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2021, předžalobní výzvou ze dne 13. 4. 2021 a fotokopií občanského průkazu ohledně žalovaného.
5. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § číslo úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle ustanovení § číslo odst. 1, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle odstavce druhého úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku , je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. V předmětné věci se soud nejprve zabýval otázkou, zda mezi právní předchůdkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný v daném právním jednání představující uzavírání smlouvy o úvěru vystupoval jako spotřebitel, z tohoto důvodu se takové právní jednání posuzuje i dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při takovém posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem, nicméně nemůže spoléhat pouze na jeho tvrzení. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda bude spotřebitel v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně provedla pouze lustraci z veřejně dostupných databází ISIR, příjmení, CRKI, BRKI. Žalobkyně se tak zcela nedostatečně zabývala schopností žalovaného dostát v budoucnu svým závazkům ze smlouvy o úvěru a schopností úvěr vůbec splatit. Žalobkyně se nezabývala výší měsíčního příjmu žalovaného a výší veškerých jeho měsíčních výdajů, jeho osobní a majetkovou situací.
10. Dle shora uvedeného pokládá soud smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní a žalovaným za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání právní předchůdkyně (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Právní předchůdkyně tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo v rozsahu této částky bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. a žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení vydat. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 5 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Co do částky 1 400 Kč pak soud žalobu zamítl. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením dlužné částky, má žalobkyně právo na úhradu úroku z prodlení. Právo na zaplacení úroku z prodlení je tak odůvodněno ustanovením § 1970 občanského zákoníku , kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě požaduje žalobkyně úrok z prodlení v zákonné výši z žalované částky, soud tedy žalobkyni vyhověl i co do výše úroku z prodlení z přisouzené částky. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
11. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla žalobkyně ve věci úspěch pouze částečný, v rozsahu 56,25 %. V předmětné věci má soud za to, že žaloba splňuje náležitosti tzv. formulářové žaloby, kdy byla podána na ustáleném vzoru, uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a hodnota předmětu řízení nepřevyšuje 50 000 Kč. S ohledem na tyto skutečnosti přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení, jak je dále uvedeno. V daném případě náklady spočívají v již zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč dle položky 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. a dále nákladech právního zastoupení - odměna za zastoupení advokátem 3 x 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, 189 Kč DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Celkem tedy 1 489 Kč. S ohledem na procento úspěchu žalobkyně činí náhrada nákladů řízení částku 838 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.