Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

117 C 14/2021-75

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 14.622 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni

1) pohledávku ve výši 9 431,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 615,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 01.11.2020 do 15.01.2021 ve výši 324,21 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 17 303,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 16.01.2021 do 09.02.2021 ve výši 99,13 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 15 991,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 10.02.2021 do 12.03.2021 ve výši 113,60 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 14 679,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 13.03.2021 do 08.04.2021 ve výši 90,83 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 13 367,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 09.04.2021 do 18.05.2021 ve výši 122,53 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 12 055,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 19.05.2021 do 19.07.2021 ve výši 171,28 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 10 743,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 20.07.2021 do 19.10.2021 ve výši 226,50 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 9 431,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 20.10.2021 do zaplacení

2) pohledávku ve výši 5 191,03 Kč

3) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 28.10.2020 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a. z částky 15 591,85 Kč od 28.10.2020 do 12.03.2021 ve výši 5 369,28 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a. z částky 14 679,78 Kč od 13.03.2021 do 08.04.2021 ve výši 1 003,59 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a. z částky 13 367,78 Kč od 09.04.2021 do 18.05.2021 ve výši 1 354,00 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a. z částky 12 055,78 Kč od 19.05.2021 do 19.07.2021 ve výši 1 892,86 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a. z částky 10 743,78 Kč od 20.07.2021 do 19.10.2021 ve výši 2 502,40 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a. z částky 9 431,78 Kč od 20.10.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 10. 2020 dosáhne částky 75 571,00 Kč,

se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 1) pohledávku ve výši 9 431,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 615,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 01.11.2020 do 15.01.2021 ve výši 324,21 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 17 303,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 16.01.2021 do 09.02.2021 ve výši 99,13 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 15 991,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 10.02.2021 do 12.03.2021 ve výši 113,60 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 14 679,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 13.03.2021 do 08.04.2021 ve výši 90,83 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 13 367,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 09.04.2021 do 18.05.2021 ve výši 122,53 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 12 055,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 19.05.2021 do 19.07.2021 ve výši 171,28 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 10 743,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 20.07.2021 do 19.10.2021 ve výši 226,50 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 9 431,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 20.10.2021 do zaplacení 2) pohledávku ve výši 5 191,03 Kč 3) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 28.10.2020 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a. z částky 15 591,85 Kč od 28.10.2020 do 12.03.2021 ve výši 5 369,28 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a. z částky 14 679,78 Kč od 13.03.2021 do 08.04.2021 ve výši 1 003,59 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a. z částky 13 367,78 Kč od 09.04.2021 do 18.05.2021 ve výši 1 354,00 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a. z částky 12 055,78 Kč od 19.05.2021 do 19.07.2021 ve výši 1 892,86 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a. z částky 10 743,78 Kč od 20.07.2021 do 19.10.2021 ve výši 2 502,40 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a. z částky 9 431,78 Kč od 20.10.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 10. 2020 dosáhne částky 75 571,00 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 14.622 Kč s příslušenstvím. Tvrdí, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 8. 10. 2019 smlouva o úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16.000 Kč, který se žalovaná zavázala spolu s úrokem ve výši 95,95 % p. a. splácet. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila. Vedle jistiny ve výši 9.431,78 Kč se žalobkyně domáhá smluvní pokuty ve výši 5.191,03 Kč za prodlení po zesplatnění, úroku a úroku z prodlení v rozsahu dle výroku I a II rozsudku. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila na úvěru částku 22.176 Kč. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že zjišťovala relevantní informace od žalované a vycházela také z dokladů, které o příjmech předložila a z databáze SOLUS a NRKI.

2. Žalovaná namítala, že žalobkyni platila a platí, poukazovala na svou sociální situaci – má sice zaměstnaného manžela a bydlí v domě rodičů, ale má 5 vyživovacích povinností.

3. Z návrhu smlouvy o úvěru číslo z oznámení o schválení, z doručenky a z přihlášky do pojištění bylo zjištěno, že dne 10. 10. 2019 žalobkyně schválila návrh žalované, spotřebitele, na uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 16.000 Kč za úrok ve výši 151,7 %. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 48 splátkách 1.356 Kč (včetně pojistného). V bodě 6 jsou uvedeny nároky žalobkyně v případě prodlení žalované se splátkami, a to: právo na úhradu účelně vynaložených nákladů s prodlením se splátkou v částce 200 Kč, právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou delší než 30 dnů a 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení po zesplatnění, a právo na zesplatnění. Ke smlouvě bylo sjednáno skupinové pojištění invalidity a smrti (pojistná smlouva uzavřena mezi žalobkyní a pojišťovnou).

4. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že částka 16.000 Kč byla žalované dne 9. 10. 2019 vyplacena.

5. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná na úvěru zaplatila do dne 8.11.2021 žalobkyni celkem 22.176 Kč.

6. Z podacích lístků bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila žalobkyni na úvěru vedle částek uvedených pod bodem 5 odůvodnění i částky 1.312 Kč dne 16.12.2021 a 1.312 Kč dne 18.1.2022

7. Z upomínek a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou o platby splátek a následně o žalovanou částku upomínala.

8. Z formuláře hodnocení klienta, z výpisů z insolvenčního rejstříku, SOLUS, NRKI, z potvrzení ČSSZ, z prohlášení klientů bylo zjištěno:

Žalovaná o sobě při žádosti o úvěr uvedla, že je vdaná, má 0 dětí v domácnosti, bydlí u rodičů, má příjem ve výši 6.708 Kč z invalidního důchodu měsíčně. Uvedla měsíční výdaje: životní minimum 3.410 Kč, bydlení 1.000 Kč, u ostatních položek doprava, záliby apod., spoření, děti v domácnosti, druhá osoba v domácnosti výdaje i příjmy, splátky (včetně výživného) je vyplněno 0 Kč. Prohlásila, že v blízké budoucnosti neočekává změny v příjmech a výdajích, nemá žádné splatné dluhy, není proti ní veden výkon rozhodnutí či exekuce, ani žaloba o zaplacení, není v úpadku. Z listin, které předložila žalovaná žalobkyni, bylo zjištěno, že žalovaný pobírá invalidní důchod první stupně ve výši 6.708 Kč měsíčně. Žalovaná neměla záznam v registru SOLUS. Podle části záznamu NRKI byla vyhodnocena jako nový klient.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle a 2 věta prvá , o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Žalobkyně byla dle § 86 ZosÚ povinna zjišťovat úvěruschopnost žalované.

15. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

16. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39.

17. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena ( an, an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ , an. ). Z jednotlivých ustanovení je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení ZosÚ.

18. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

19. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“

20. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

21. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť žádným způsobem neověřovala výdaje žalované, jejichž výši uvedla žalovaná nižší, než jaká je obvyklá a při minimálním příjmu žalované nezjišťovala údaje o příjmech a výdajích jejího manžela.

22. Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smlouvy tak, jak jí ukládá § 86 ZosÚ, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněna úvěr poskytnout.

23. Žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušila její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ žalobkyně zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

24. Přesto žalobkyně smlouvu o úvěru uzavřela s vědomím sjednání vysokého úroku a zajištění svého závazku smluvními sankcemi a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné.

25. V tomto směru soud odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 14.3.2018, č. j. -50 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZosÚ, potažmo druhu jeho neplatnosti (Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva, v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ZosÚ ve spojení s § 588 o. z., je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006); což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku z 20. 6. 2013, sp. zn. ). Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení: ve vztahu k směrnici 93/13, rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, , EU:C: 2009, bod 32; k směrnici Rady 85/577 EHS, rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C 227/08, EU:C: 2009, bod 29; k směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES, rozsudek ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C 32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. června 2015, Faber, C 497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura), z čehož vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2007, Rampion a Godard, C 429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41).“

26. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

28. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Ve smyslu § 2993 o.z. má žalobkyně právo jen na to, co plnila, tedy na vrácení dosud neuhrazené jistiny. Protože však jistina již byly žalobkyni žalovanou zaplacena, a to v období předcházejí období, za který je požadován úrok z prodlení, je celá žaloba nedůvodná a byla zamítnuta.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , když úspěšná je žalovaná, která se práva na náhradu nákladů řízení vzdala.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.