Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 426/2021-34
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 9 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně
z částky 14 000 Kč od datum do datum,
z částky 13 500 Kč od datum do datum,
z částky 11 500 Kč od datum do datum a
z částky 9 500 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 13 500 Kč od [datum] do [datum], z částky 11 500 Kč od [datum] do [datum] a z částky 9 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 9 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, na základě níž zapůjčila žalobkyně žalované v anonymizováno rok částku 14 000 Kč. Dne datum žalobkyně žalovanou vyzvala k vrácení poskytnutých prostředků a zápůjčka se tak stala splatnou dne datum. Žalovaná uhradila žalobkyni dne datum částku 500 Kč a poté, co dne datum svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše uznala a zavázala se jej splácet, když účastnice současně ujednali, že dohodou o splátkách není původní splatnost dotčena, uhradila dne datum částku 2 000 Kč a dne datum částku 2 000 Kč. Další platbu žalovaná ani přes předžalobní upomínku žalobkyně nerealizovala.
3. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených žalobkyní, dospěl soud k následujícím závěrům stran skutkového stavu věci. Jak vyplývá z listiny označené jako uznání dluhu a dohoda o splátkách ze dne datum, uznala žalovaná téhož dne vůči žalobkyni svůj dluh ve výši 13 500 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce, na základě níž jí žalobkyně anonymizována dvě slova rok poskytla zápůjčku ve výši 14 000 Kč a i přestože se zápůjčka stala v souvislosti s její výpovědí ze strany žalobkyně coby vydlužitele splatnou do datum, uhradila žalovaná žalobkyni dne datum pouze 500 Kč. Současně se žalovaná zavázala svůj dluh žalobkyni počínaje anonymizováno rok splácet ve splátkách ve výši 1 500 Kč (první tři splátky) a 2 000 (následující splátky), splatných nejpozději do posledního dne daného kalendářního měsíce na účet žalobkyně v uznání dluhu specifikovaný. Podle žalobkyně uhradila žalovaná pouze dvě splátky po 2 000 Kč, a to dne datum a datum. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Při právní kvalifikaci vycházel soud z § 2053 zák. č. 89/2012Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu znání v době uznání trvá. Soud dále při právním posouzení věci vycházel z § 133 o. s. ř., podle něhož platí, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.
7. S ohledem na shora uvedené, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Za situace, kdy žalovaná vůči žalobkyni písemně uznala dluh určený co do důvodu i výše, založila tímto svým jednostranným právním jednáním adresovaným žalobkyni vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. V souzené věci, ve které se žalobkyně domáhá splnění takto utvrzeného závazku, resp. uznaného dluhu spočívá tak důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalované. S ohledem k tomu, že však žalovaná při své pasivitě neexistenci dluhu netvrdila, nadto, aby ji prokázala, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 32 Odo 964/2003, příp. rozhodnutí téhož soudu ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 1028/2004). V souvislosti s uvedeným bylo proto žalobě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných žalobkyní ve smyslu §§ 1968 a 1970 o. z., ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vyhověno. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 800 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 500 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.