Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 43/2021-85

Okresní soud v Prostějově rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danou Malechovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 39.500,61 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18.327,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18.327,96 Kč od 24. 12. 2020 do zaplacení, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 21.172,65 Kč, úroku ve výši 3.823,11 Kč, úroku ve výši 23,76 % ročně z částky 37.823,76 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39.500,61 Kč od 1. 10. 2020 do 23. 12. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21.172,65 Kč od 24. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18.327,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18.327,96 Kč od 24. 12. 2020 do zaplacení, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky 21.172,65 Kč, úroku ve výši 3.823,11 Kč, úroku ve výši 23,76 % ročně z částky 37.823,76 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39.500,61 Kč od 1. 10. 2020 do 23. 12. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21.172,65 Kč od 24. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 29. 1. 2021 domáhal vůči žalovanému úhrady jistiny ve výši 37.823,76 Kč, poplatku ve výši 600 Kč, pojistného ve výši 688,85 Kč a úroku, úroku z prodlení na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 25. 6. 2018 s právním předchůdcem žalobce název název právnické osoby, jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, odštěpného závodu, IČO, pod názvem název název

2. Žalobce uvedl, že žalovaný prostřednictvím kreditní karty čerpal do 20. 12. 2019 částku 73.510,04 Kč a pro porušování závazků ze smlouvy věřitel od smlouvy odstoupil. Žalovaný poté přes výzvu na svůj dluh ničeho neuhradil a právní předchůdce žalobce smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce. Žalobce dále uvedl, že žalovaný na svůj dluh za trvání smlouvy uhradil 52.889 Kč a právní předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet především na základě informací získaných od žalovaného, uvedených v žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru. Dále žalobce šetřil schopnost žalovaného úvěr splácet i za pomoci komplexního posouzení podle informací interního expertního systému.

3. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením (dále jen ) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením

4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:

5. právnická osoba název název jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, odštěpného závodu zapsaného v obchodním rejstříku pod IČO, jednající dále pod názvem název název a žalovaný uzavřeli prostřednictvím zprostředkovatele úvěru právnické osoby, právní forma smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se věřitel zavázat poskytnout revolvingový úvěr, zřídit úvěrový účet a vydat úvěrovou kartu. Žalovaný se zavázal poskytnutý revolvingový úvěr vrátit a zaplatit náklady na revolvingový úvěr sjednanými měsíčními splátkami, podle přehledu podmínek revolvingového úvěru.

6. Podle přehledu podmínek revolvingového úvěru uvedeného ve smlouvě činil úvěrový rámec 45.000 Kč, celková výše měsíční splátky 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč, se splatností k 17. dni v měsíci, bankovním převodem, při dojednané úrokové sazbě 23,76 % a měsíčním poplatku ve výši 69 Kč. Ve smlouvě, která obsahovala rovněž žádost žalovaného o poskytnutí úvěru, žalovaný uvedl údaje pro rozhodnutí věřitele, zda může být úvěr poskytnut. Žalovaný takto uvedl své identifikační a kontaktní údaje a dále uvedl, že pracuje v soukromém sektoru pro zaměstnavatele od září roku 2013, s měsíčním příjmem 14.000 Kč a ostatními příjmy ve výši 3.000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že má náklady na bydlení ve výši 7.900 Kč, finanční závazky ve výši 1.100 Kč.

7. Z dalších listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že by žalovaný uvedl další informace týkající se jeho osobních a majetkových poměrů. Současně nebylo zjištěno, že by právní předchůdce žalobce zjišťoval informace týkající se majetkové a výdělkové situace žalovaného dříve, než mu úvěr poskytnul.

8. Podle přehledu transakcí k úvěrovému účtu číslo které bylo přiděleno žalovanému při zavedení jeho údajů do informačního systému věřitele, bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr formou nákupu zboží, převodem na svůj bankovní účet či prostřednictvím bankomatu opakovaně v celkové výši 71.216,96 Kč. Z uvedeného seznamu transakcí bylo současně zjištěno, že za období od 2. 7. 2018 do 14. 8. 2020 žalovaný uhradil na svůj dluh 52.889 Kč.

9. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 10. 2020, uzavřené mezi název název právnické osoby, jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, odštěpného závodu, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem.

10. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 8. 12. 2020 do 23. 12. 2020, když předžalobní výzva byla podána k poštovní přepravě dne 9. 12. 2020.

11. Z ostatních důkazů předložených žalobcem nebyly zjištěny skutečnosti podstatné pro následující závěr o skutkovém stavu.

12. Podle (dále jen „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s , větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Podle článku 8 této směrnice„ členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice„ členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

20. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy podle o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. . V tomto rozhodnutí uvedl„ že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

21. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané pouze od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti nedostatečné. Povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.

22. V daném případě žalobce v žalobě ani netvrdil, že provedl šetření ohledně úvěruschopnosti dlužníka a teprve k výzvě soudu podle ,3 žalobce svá tvrzení doplnil. Žádnéy však ke svým tvrzením nepředložil a soud tak vycházel ze zjištění získaných z výše uvedených listin. Z těchto listin bylo zjištěno, že údaje o úvěruschopnosti žalovaného žalobce sice částečně zjišťoval, avšak spokojil se pouze s informacemi poskytnutými žalovaným bez jejich dalšího objektivního prověření, ať na straně příjmové (neověřen zdroj příjmů) či na straně výdajové (neověřeny reálné výdaje). Žalobce neprokázal, že provedl šetření ve veřejně dostupných registrech dlužníků. Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly nedostatečné a smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení pro rozpor se zákonem neplatná.

23. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobě lze vyhovět pouze v části, a to z důvodu žalovaným přijatého plnění jako bezdůvodného obohacení podle a 2 v podobě majetkového prospěchu poskytnutého bez právního důvodu. Soud přitom zohlednil tvrzení žalobce a listinné důkazy, podle kterých žalovaný čerpal 71.216,96 Kč a poté uhradil celkem 52.889 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 18.327,96 Kč a rovněž je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení podle výzvy ze dne 8. 12. 2020, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 23. 12. 2020, a to ve výši podle ustanovení a ve spojení s Další žalobcem uplatněné nároky vyplývaly z neplatné smlouvy a žaloba byla proto v této části zamítnuta.

24. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením za situace, kdy poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu byl téměř shodný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ- 797 09 Prostějov, Havlíčkova 16, ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, smí se věřitel domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.