Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 346/2021-65

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 22 750 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 150 Kč

spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení,

a to do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 20 600 Kč

spolu s úrokem ve výši 19,32 % ročně z částky 17 461,73 Kč od datum do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 461,73 Kč od

datum do datum,

spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 311,73 Kč od

datum do zaplacení a

spolu s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 2 150 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 150 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 20 600 Kč spolu s úrokem ve výši 19,32 % ročně z částky 17 461,73 Kč od [datum] do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 461,73 Kč od [datum] do [datum], spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 311,73 Kč od [datum] do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 2 150 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 22 750 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, IČO (dříve IČO)) uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo rok, na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši 25 000 Kč v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal jistinu vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 19,32 % ročně ve výši celkem 5 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč, a dále s poplatkem ve výši 600 Kč za doplňkovou službu životního pojištění, a to v 60 týdenních splátkách po 760 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 22 850 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne datum právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužných částek činí na jistině 17 461,73 Kč, na dlužném poplatku za hotovostní inkaso částku 4 988,93 Kč a na dlužném poplatku za životní pojištění částku 299,34 Kč. Žalobkyně dále uplatňuje příslušenství ve formě kapitalizovaného i dále běžícího úroku a úroku z prodlení. Tyto dlužné částky žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně chtěl uzavřít dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo rok, včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč v den uzavření smlouvy, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 32,15 % ročně ve výši celkem 5 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč, a dále s poplatkem ve výši 600 Kč za doplňkovou službu životního pojištění, a to v 60 týdenních splátkách po 760 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí jistiny ve výši 25 000 Kč v hotovosti. RPSN činí 215,01 % /viz smlouvu o úvěru/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky žalovaného uvedené v příloze číslo seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouvu o postoupení pohledávek/. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz výzva včetně podacího archu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. Právní předchůdkyně žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti předložila formulář nazvaný karta zákazníka žádosti o spotřebitelský úvěr, v kterém právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje. Dle údajů uvedených v tomto formuláři činil čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání 23 200 Kč dále měl žalovaný„ další příjmy – vedlejší“ ve výši 10 000 Kč a jako další příjem bylo uvedeno„ přítelkyně“ ve výši 7 500 Kč, v celkové výši 40 700 Kč. Žalovaný bydlel v nájmu spolu s družkou a nezaopatřeným dítětem. Ohledně výdajů bylo ve formuláři uvedeno, že výdaje na bydlení žalovaného (nájem, inkaso, energie) činí 10 500 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí 9 500 Kč a splátky dosavadních úvěrů/zápůjček 4 600 Kč, celkem tedy 24 600 Kč. Ve formuláři je uvedeno, že údaje byly ověřeny z potvrzení o příjmu od zaměstnavatele a nájemní smlouvy, které však soudu ze strany žalobkyně předloženy nebyly. Ve formuláři je dále uvedeno, že proti žalovanému je vedena 1 exekuce.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení , , (dále jen„ o. z.”), a dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ dostála.

16. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného uvedené kartě zákazníka, tedy že by dostatečně ověřovala výši příjmů a výdajů žalovaného. V kartě zákazníka je toliko zaškrtnutím jednotlivých kolonek vyznačeno, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila některé výše uvedenéy. Ve své podstatě se tak jedná pouze o tvrzení žalobkyně zaznamenané v písemné podobě, které není doloženo žádným relevantním důkazem, zejména předložením kopií ověřovaných listin. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v kartě zákazníka lze mít důvodné pochyby.

17. Jelikož ze zákaznické karty (natožpak z vyjádření žalobkyně) nebylo nijak specifikováno, jaké měsíční příjmy představují„ další příjmy – vedlejší“ ve výši 10 000 Kč a„ přítelkyně“ ve výši 7 500 Kč (přičemž účastníkem smlouvy je toliko žalovaný, nikoliv další spoludlužníci), tedy zda se vůbec jedná o příjmy použitelné pro účely zkoumání úvěruschopnosti, nemohl soud k těmto uvedeným příjmům přihlížet. Za dané situace tvrzený„ hlavní“ příjem ze zaměstnání žalovaného ve výši 23 200 Kč měsíčně (jehož výše také nebyla soudu prokázána, avšak soudu se nejeví jako nepravděpodobná) nemohl postačovat ani k úhradě dosavadních výdajů žalovaného před poskytnutí úvěru, uvedených ve výši 24 600 Kč. To vše za situace, kdy žalovaný již uvedl, že splácí dřívější úvěry/zápůjčky, a že proti němu je již vedena exekuce. S ohledem na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila.

18. Soud zcela nevylučuje, že by k prokázání tvrzení ohledně dostatečného zkoumání úvěruschopnosti mohlo ve výjimečných případech postačit toliko předložení řádně vyplněné karty zákazníka, pakliže by soud neměl pochyb ohledně komplexnosti a správnosti všech uvedených údajů, jakožto i skutečnosti, že (právní předchůdkyně) žalobkyně tyto údaje v době uzavírání smlouvy ověřovala (např. nahlédnutím do žalovaným předložených listin). Žalobkyně se však vystavuje riziku, že soudu tato tvrzení nebudou postačovat, a tudíž s ohledem na neudržení důkazního břemena při nepředložení ověřovaných listin (či jiných důkazních prostředků) dospěje k závěru o nesplnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ). Podle ust. ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. -129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

21. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, ani na jiné související poplatky včetně poplatku za pojištění. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků včetně příslušného zákonného úroku z prodlení zamítl.

22. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 25 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Soud proto přiznal žalobkyni částku 2 150 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po zohlednění žalobkyní uvedených plateb v celkové výši 22 850 Kč) včetně zákonného úroku z prodlení z této částky.

23. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění byla obsažena v rámci oznámení o postoupení pohledávky, které bylo dne datum odesláno na adresu bydliště uvedenou v předmětné smlouvě, přičemž lze předpokládat, že dne datum byla výzva žalovanému doručena. S ohledem na obvyklou 3denní lhůtu k plnění se tak žalovaný dostal do prodlení nejpozději dnem datum. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení ve spojení s  o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle ust. k prvnímu dni prodlení (tedy ve výši 8,25 % ročně, ve výši převyšující jej zamítl). Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením , , (dále jen „”).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.