Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 107/2021-115

Okresní soud v Prostějově rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danou Malechovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa, obec a číslo - část obce

zastoupený advokátem titul jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo - část obce,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného, obec,

o zaplacení částky 9.905,77 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4.427,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.427,66 Kč od 19. 6. 2018 do zaplacení, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 5.478,11 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 9.905,77 Kč od 5. 6. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5.478,11 Kč od 14. 5. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.905,77 Kč za období do 13. 5. 2020 v rozsahu přesahujícím úrok z prodlení přiznaný ve výroku I., se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4.427,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.427,66 Kč od 19. 6. 2018 do zaplacení, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky 5.478,11 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 9.905,77 Kč od 5. 6. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5.478,11 Kč od 14. 5. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.905,77 Kč za období do 13. 5. 2020 v rozsahu přesahujícím úrok z prodlení přiznaný ve výroku I., se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 8. 2. 2021 domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce právnická osoba uzavřel s žalovaným dne 1. 6. 2009 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně poskytování kontokorentního úvěru k tomuto běžnému účtu podle všeobecných obchodních podmínek. Žalovanému byl podle smlouvy poskytnut úvěrový limit ve výši 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal vykazovat kreditní zůstatek alespoň 1 x v průběhu každých 180 dnů a k plnění dalších podmínek. Žalovaný však tyto závazky porušil zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 9.905,77 Kč převedla k 30. 1. 2018 na nově otevřený úvěrový účet. Ani poté však žalovaný dluh neuhradil a lhůta k úhradě dne 14. 5. 2020 uplynula marně.

2. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením (dále jen ) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením

3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:

4. právnická osoba jako banka a žalovaný jako klient uzavřeli dne 1. 6. 2009 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se banka zavázala vést klientovi běžné účty. Podle dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 23. 5. 2014 se banka zavázala pro žalovaného k jeho běžnému účtu č. bankovní účet poskytnout úvěrový limit ve výši 5.000 Kč od 23. 5. 2014, za současně dohodnutých podmínek.

5. Podle žádosti o povolení debetního zůstatku anonymizováno ze dne 23. 5. 2014 žalovaný uvedl své identifikační a kontaktní údaje a dále uvedl ke svým majetkových poměrům, že jeho pracovní poměr trval od 1. 10. 2013 do 30. 9. 2014. Ke svému průměrnému měsíčnímu příjmu uvedl částku 17.000 Kč a celkový příjem domácnosti 35.000 Kč. Ke svým životním nákladům uvedl, že činí 0 Kč a nemá žádné vyživované dítě. Žalovaný uvedl, že pracuje jako dělník/řemeslník u specifikovaného zaměstnavatele.

6. Z platební historie úvěrového účtu č. bankovní účet, výpisů z úvěrového účtu č. bankovní účet a z tvrzení uvedených žalobcem bylo zjištěno, že žalovaná částka 9.905,77 Kč je tvořena čerpáním finančních prostředků z účtu do záporného zůstatku za účelem splátek úvěru a úhrady trvalého příkazu ve výši 4.427,66 Kč, dále zaúčtováním úroků z povoleného debetu ve výši 229,65 Kč, úroků z nepovoleného debetu ve výši 50,46 Kč a zaúčtováním poplatků ve výši 5.198 Kč.

7. Z dalších listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že by žalovaný uvedl další informace týkající se jeho osobních a majetkových poměrů. Současně nebylo zjištěno, že by právní předchůdce žalobce zjišťoval informace týkající se majetkové a výdělkové situace žalovaného dříve, než mu kontokorentní úvěr poskytnul.

8. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 14. 5. 2020.

9. Z výzvy právního předchůdce žalobce ze dne 4. 6. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 18. 6. 2018. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 6. 6. 2018.

10. Z ostatních důkazů předložených žalobcem nebyly zjištěny skutečnosti podstatné pro následující závěr o skutkovém stavu.

11. Podle (dále jen „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s , větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Podle článku 8 této směrnice„ členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice„ členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

19. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy podle o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. . V tomto rozhodnutí uvedl„ že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

20. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané pouze od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti nedostatečné. Povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.

21. V daném případě žalobce v žalobě ani netvrdil, že provedl šetření ohledně úvěruschopnosti dlužníka a teprve k výzvě soudu podle ,3 žalobce svá tvrzení a důkazy k nim doplnil. Z výše uvedených listin bylo zjištěno, že údaje o úvěruschopnosti žalovaného žalobce sice částečně zjišťoval, avšak informacemi poskytnuté žalovaným již neprověřoval, ať na straně příjmové (neověřen zdroj příjmů) či na straně výdajové (neověřeny reálné výdaje ve výši 0 Kč). Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly nedostatečné a smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení pro rozpor se zákonem neplatná.

22. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobě lze vyhovět pouze v části, a to z důvodu žalovaným přijatého plnění jako bezdůvodného obohacení podle a 2 v podobě majetkového prospěchu poskytnutého bez právního důvodu. Soud přitom zohlednil tvrzení žalobce a listinné důkazy, podle kterých žalovaný čerpal 4.427,66 Kč a poté uhradil celkem 0 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 4.427,66 Kč a rovněž je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení podle výzvy ze dne 4. 6. 2018, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 18. 6. 2018, a to ve výši podle ustanovení a ve spojení s Další žalobcem uplatněné nároky vyplývaly z neplatné smlouvy a žaloba byla proto v této části zamítnuta.

23. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením za situace, kdy poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu byl téměř shodný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné podle ustanovení

Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, smí se věřitel domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.