Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 368/2021-15
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 193,43 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba došlá soudu dne 25. 11. 2021 se v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 1 004,80 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení a částku 268,66 Kč a částku 8 075,68 Kč a částku 256 Kč a částku 1 188,63 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba došlá soudu dne 25. 11. 2021 se v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 1 004,80 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení a částku 268,66 Kč a částku 8 075,68 Kč a částku 256 Kč a částku 1 188,63 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 25. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 193,43 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že dne 29. 11. 2019 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, v písemné formě Smlouvu o anonymizováno číslo jejíž přílohu číslo tvořil Předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 18 592 Kč. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 29. 1. 2021. Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Žalovaný uhradil částku ve výši 2 000 Kč, která odpovídá 1 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to dle Předpisu splátek tvořícího přílohu číslo smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 995,20 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 1 004,80 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 16 592 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 9 004,80 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 7 587,20 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 29. 1. 2021. Ode dne 30. 1. 2021 je tedy žalovaný v prodlení s úhradou shora uvedené částky. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 5. 8. 2021. Z výše uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Žalobkyně učinila rozhodnutí v soudním řízení ku prospěchu žalovaného neuplatnit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Rozklad žalované pohledávky za žalovaným tak bude následující: nesplacená jistina 9 004,80 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 778,62 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 4 372,89 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 829,32 Kč, nesplacený inkasní poplatek 1 606,37 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 488,48 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), tj. od 30. 1. 2021 do 11. 6. 2021. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
4. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalovaného nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalovaného a při absenci jakékoliv procesní aktivity účastníků řízení, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: smlouva o úvěru číslo ze dne 29. 11. 2019, včetně předpisu splátek, žádost o úvěr, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky, včetně poštovního podacího archu, výzva k zaplacení, včetně poštovního podacího archu.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.
6. Z listiny nazvané Žádost o úvěr soud zjistil, že žalovaný poskytl základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech. Z listiny nazvané smlouva o úvěru číslo ze dne 29. 11. 2019, včetně přílohy číslo – předpis splátek a vč. Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne vzal soud za prokázáno, že původní věřitel – společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným jako zákazníkem - dlužníkem v postavení spotřebitele smlouvu s odkazem na zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 10 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek v částce 8 592 Kč, zahrnující úrok, úhradu za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště.
7. Z listiny nazvané smlouva o postoupení pohledávky, vč. přílohy, oznámení o postoupení pohledávky vzal soud za prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel s žalobkyní jako postupníkem smlouvu, na základě které postoupil svou pohledávku za žalovaným dle citované smlouvy; postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemným přípisem zaslaným žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě s tím, že žalovaný byl současně vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení.
8. Z předžalobní upomínky ve spojení s poštovním podacím archem vzal soud za prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.
9. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.
10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem.
11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (příjmení, jméno. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C číslo, ECLI:EU:C: číslo).
16. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
17. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
18. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobkyně při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně ke svým skutkovým tvrzením označila/doložila pouze žádost žalovaného o úvěr, žádné další důkazy nedoložila ani neoznačila. Soud byl připraven poučit žalobkyni u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však svou dobrovolnou neúčastí u jednání možnosti být poučena ze strany soudu zbavila. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobkyně posoudil dostatečně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
19. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 10 000 Kč Smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem žaloby, uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, soud rovněž posoudil jako platnou a účinnou smlouvu ve smyslu § 1879 a násl. o. z., na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni; aktivní věcná legitimace tak byla v řízení prokázána. Soud vzal za prokázáno, žalovaný byl písemnou výzvou vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
20. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku ve výši 10 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 2 000 Kč (což žalobkyně pouze tvrdila, nicméně žalovaný ani netvrdil a neprokazoval žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobkyně má v souladu se shora citovaným ustanovením § číslo odst. 2 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 8 000 Kč (tj. 10 000 Kč minus 2 000 Kč). Protože v řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli více, než tvrdí žalobkyně, uhrazeno, a to ani přesto, že žalovaný byl o zaplacení upomínán, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozhodnutí po právu, a to jak co do důvodu, tak i výše a splatnosti, proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, když i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je v souladu § 1970 o. z., a to ve výši dle vl. nařízení č. 351/2013 Sb., neboť smluvní úroky z prodlení žalobkyně nepožadovala.
21. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu, jako nedůvodnou zamítl tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
22. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné prokazatelné a účelně vynaložené náklady nevznikly, žalovaný sám náklady řízení nežádal, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.
23. Dlužnou částku byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání. Odvolání se podává do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve dvojím vyhotovení.
Lhůta k podání odvolání počíná běžet faktickým převzetím rozhodnutí adresátem, je-li převzato ihned při doručení zásilky nebo v době do 10 dnů ode dne uložení písemnosti nebo ode dne dodání do přístupné datové schránky.
V případě, že je rozhodnutí adresátem převzato kdykoliv po desátém dnu od uložení písemnosti nebo ode dne dodání do přístupné datové schránky, považuje se desátý den za den doručení a lhůta pro podání odvolání počíná běžet již tímto dnem a nikoliv dnem faktického převzetí písemnosti (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.