Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 289/2021-80
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 67 203 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 31 232 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 35 971 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % ročně a z této částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 26. 6. 2020 do zaplacení, tj. úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % ročně z částky 49 897,70 Kč od 26. 6. 2020 do 18. 8. 2020 ve výši 6 816,96 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % ročně z částky 49 451,07 Kč od 19. 8. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 6. 2020 dosáhne částky 236 044 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 31 232 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 35 971 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % ročně a z této částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 26. 6. 2020 do zaplacení, tj. úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % ročně z částky 49 897,70 Kč od 26. 6. 2020 do 18. 8. 2020 ve výši 6 816,96 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % ročně z částky 49 451,07 Kč od 19. 8. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 6. 2020 dosáhne částky 236 044 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27.10.2021 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky ve výši 67 203 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že jako společnost s povolením České národní banky poskytovat spotřebitelské úvěry uzavřela se žalovanou dne 21.2.2020 úvěrovou smlouvu číslo na základě které poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně vyplatila žalované úvěr dne 21.2.2020, a to na její účet. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit žalobkyni zpět spolu s úrokem ve výši 95,90 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 4 670 Kč, splatných vždy k 21. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2020, to vše dle splátkového kalendáře. Součástí splátek byla rovněž částka ve výši 572 Kč jakožto úhrada za pojištění schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru žalované ověřila její schopnost úvěr splácet, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení její úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalobkyně tedy vycházela s čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 11 700 Kč, nákladů ve výši 4 510 Kč s tím, že volné zdroje ke splácení měla ve výši 6 190 Kč. Žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost, další závazky vůči žalobkyni ani jiným subjektům, žalobkyně tak neměla pochybnosti o důvěryhodnosti žalovanou poskytnutých údajů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI a dále vnitřním skóringem – hodnocením klienta, jakož i lustrace v insolvenčním rejstříku. Žalovaná však nedostála svým závazkům neboť úvěr nesplácela řádně a včas, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 24.6.2020 s tím, že do tohoto dne žalovaná uhradila pouze 1 splátku ve výši 4 670 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila platbami ze dne 24.7.2020 částku 5 000 Kč, dále ze dne 30.7.2020 částku 4 098 Kč a ze dne 18.8.2020 částku 5 000 Kč, celkem částku 14 098 Kč. Žalobkyně proto požadovala po žalované zaplacení dlužné jistiny 49 451,07 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny od 1.11.2020 do dne vyhotovení žaloby ve výši 17 752,55 Kč a dále úrok ve výši 95,9% ročně z částky 49 897,70 Kč (původní dlužná jistina) od 26.6.2020 do dne poslední úhrady, tj. 18.8.2020 ve výši 6 816,96 Kč a dále ode dne následujícího do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 6. 2020 dosáhne částky 236 044 Kč. Žalobkyně požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení běžící od 1.11.2020 do zaplacení z dlužné jistiny. Žalovaná ničeho neuhradila, ač byla předžalobně upomenuta.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalované doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro ni byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 3.1.2022. Žalovaná se k ústnímu jednání, k němuž byla podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána, nedostavila, na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované.
4. Přítomná žalobkyně setrvala na podané žalobě, neboť žalovaná v mezidobí na dluh ničeho neuhradila. Dále uvedla, že nedisponuje žádnými dalšími důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalované a odkázala zcela na důkazní materiál založený ve spise s tím, že má za to, že je dostačující. Poukázala na nový občanský zákoník vycházeje z toho, že k ní zákazníci přistupují poctivě, tedy, že uvádějí pravdu, neboť v opačném případě by se dopouštěli trestého činu úvěrového podvodu.
5. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.
6. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobkyně má povolení České národní banky poskytovat spotřebitelské úvěry.
7. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru číslo Předsmluvního formuláře a Souhlasu s kopírováním a uchování občanského průkazu soud zjistil, že žalovaná podepsala tento návrh dne 21.2.2020 a požádala jím o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, s tím, že se zavázala žalobkyni vrátit částku ve výši 196 704 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 4 670 Kč. Z návrhu na uzavření smlouvy, a to zčásti B), bod 1 dále vyplývá, že žalobkyně byla oprávněna požadovat po žalované doklady a informace nezbytné pro posouzení její úvěruschopnosti. Žalobkyně byla oprávněna provést ověření informací a dokladů poskytnutých žalovanou a další zjištění, které bude považovat za nezbytné k posouzení úvěruschopnosti žalované, a žalovaná jí k tomu podpisem smlouvy výslovně zmocnila. Předsmluvní formulář obsahoval informace o spotřebitelské úvěru, tento formulář žalovaná rovněž podepsala.
8. Přílohou č. 1 k Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 21.2.2020 bylo stranami sjednáno pojištění schopnosti žalované úvěr splácet. Výše pojistného činila 572 Kč měsíčně s tím, že tato částka tvořila součást splátek úvěrové smlouvy. Přihláška do pojištění byla žalovanou podepsána téhož dne.
9. Prohlášení klienta a informace pro klienta ze dne 21.2.2020 obsahují jednak prohlášení žalované, že se seznámila s veškerými informacemi týkající se poskytnutého úvěru, že nemá žádné další splatné dluhy, nenachází se v úpadku nebo hrozícím úpadku a že veškeré jí poskytnuté informace jsou pravdivé.
10. Návrh smlouvy byl ze strany žalobkyně akceptován dne 24.2.2020, jak vyplývá z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo. Toto oznámení bylo žalované zasláno na adresu uvedenou v návrhu úvěrové smlouvy dne 25.2.2020 spolu se splátkovým kalendářem a sdělením účtu pro úhradu splátek (viz oznámení o schválení úvěru, splátkový kalendář a dodejka ze dne 25.2.2020). Ze splátkového kalendáře vyplývá, že žalované byly stanoveny jednotlivé splátky a byla jí stanovena splatnost jednotlivých splátek s tím, že k 1. 11. 2020 byla takto splatná částka ve výši celkem 37 360 Kč. Bezprostředně před vyhotovením návrhu úvěrové smlouvy byly žalované poskytnuty i informace o spotřebitelském úvěru (viz informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru).
11. Z hodnocení klienta, tj. z údajů sdělených dne 21.2.2020 žalovanou žalobkyni pro účely posouzení její úvěruschopnosti, má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je svobodná, zaměstnána na dobu neurčitou u zaměstnavatele jméno příjmení, IČO, sídlem adresa. Jako její výdaje bylo v hodnocení klienta uvedeno životní minimum ve výši 3 410 Kč, dále náklady na bydlení ve výši 1 000 Kč, ostatní náklady ve výši 100 Kč, její celkové výdaje měly činit 4 510 Kč, k dispozici žalovaná měla mít částku 6 190 Kč. Z hodnocení klienta dále vyplývá, že žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů.
12. Z kopie výplatní pásky za prosinec 2019 a leden 2020 spolu s potvrzením o příjmu ze dne 21.2.2020 má soud za prokázané, že žalobkyně ověřila, že výše příjmu žalované činila v prosinci 2019 částku 10 321 Kč a v lednu 2020 částku 13 127 Kč, a že průměrná mzda žalované činila za poslední tři měsíce částku 12 060 Kč, a dále že plátcem mzdy je týž zaměstnavatel, jako osoba uvedená na pracovní smlouvě žalované – příjmení příjmení, IČO, (viz pracovní smlouva ze dne 11.3.2019).
13. Z výpisu záznamů z registru SOLUS a z ověření v registru NRKI má soud za prokázané, že žalobkyně provedla šetření v uvedených databázích, když zároveň v registru NRKI je klientova smlouva hodnocena jako špatná (negativní příznak).
14. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 21.2.2020 má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala na účet žalované číslo bankovní účet částku ve výši 50 000 Kč, a že jde o shodný účet s účtem, který se nachází na potvrzení účetního zůstatku žalované ve výši 597,21 Kč předloženého žalobkyní k důkazu.
15. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalobkyně vedla evidenci úvěru poskytnutého žalované, a že na této kartě mimo jiné vedla záznamy o provedených platbách žalované na úvěr. Z evidence pak vyplývá, že žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr celkem částku 18 768 Kč.
16. Z výzvy k zaplacení ze dne 17.6.2020 vyplývá, že žalobkyně zaslala žalované výzvu s upozorněním na prodlení s úhradou konkrétních splátek úvěru a rovněž na možnost zesplatnění úvěru, včetně uplatnění nároku na poplatky za výzvu k úhradě dlužných splátek.
17. Z oznámení ze dne 24.6.2020 vyplývá, že žalobkyně odeslala žalované oznámení o zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě celého dluhu.
18. Z předžalobní výzvy ze dne 6.10.2021 má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala před podáním žaloby žalované předžalobní výzvu a oznámila jí, že ke dni 24.6.2020 došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně současně vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení jejích závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru. Odeslání výzvy je doloženo poštovním podacím archem z téhož dne.
19. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalovaná učinila žalobkyni dne 21.2.2020 návrh na uzavření úvěrové smlouvy číslo že tento návrh byl žalobkyní akceptován oznámením ze dne 24.2.2020. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala dne 21.2.2020 na účet žalované částku 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 95,9 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 4 670 Kč, počínaje měsícem březen 2020, dle splátkového kalendáře. Součástí splátek bylo sjednané pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši 572 Kč měsíčně. Žalovaná zaplatila žalobkyni pouze první splátku ve výši 4 670 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, žalobkyně ke dni 24.6.2020 zesplatnila celý úvěr a vyzvala ji k jeho zaplacení. Po zesplatnění žalovaná uhradila celkem částku 14 098 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované lustrací v insolvenčním rejstříku, v databázích SOLUS a NRKI, dále vnitřním skóringem – hodnocením klienta, a z údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, tedy že je svobodná, bydlí u rodičů, má uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou s měsíčním čistým příjmem 11 700 Kč. Žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost a její měsíční výdaje ve výši 4 510 Kč byly tvořeny životním minimem ve výši 3 410 Kč, náklady na bydlení ve výši 1 000 Kč a ostatní výdaje byly uvedeny v částce 100 Kč. Žalobkyně další informace o úvěruschopnosti žalované nezjišťovala.
20. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
21. Soud ve smyslu ustanovení § 588 OZ přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
23. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
26. Na podkladě shora uvedených skutečností pak soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 31 232 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně byla povinna, jako subjekt poskytující spotřebitelský úvěr žalované řádně zkoumat a prověřit její úvěruschopnost. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Žalovaná předložila k posouzení své úvěruschopnosti dvě výplatní pásky za prosinec 2019 a leden 2020, z nichž je zřejmé, že dosahovala příjmu pouze cca 12 000 Kč, což potvrzuje i údaj uvedený v hodnocení klienta a potvrzení o příjmu od zaměstnavatele žalované. Uvedené výdaje nepovažuje soud za věrohodné, zejména částku na bydlení a ostatní výdaje. Žalobkyně vycházela v případě výdajů ze životního minima ve výši 3 410 Kč s tím, že volné zdroje ke splácení tak žalovaná měla ve výši 6 190 Kč. Žalobkyně se však spokojila pouze s tvrzením žalované o výši jejích výdajů a neověřovala si, zda žalovaná skutečně hradí pouze částku 1 000 Kč na bydlení, byť bydlela u rodičů a jaké jsou její další výdaje. Soud z řízení vedených u zdejšího soudu zjistil, že žalovaná má dvě vyživovací povinnosti, nicméně tuto skutečnost žalovaná nezmínila. Přestože podle samotného návrhu na uzavření smlouvy byla žalobkyně oprávněna provést ověření informací a dokladů poskytnutých žalovanou k posouzení její úvěruschopnosti, a byla k tomu i žalovanou zmocněna, žalobkyně výdaje uvedené žalovanou žádným způsobem neověřovala a dále nezkoumala. S tak nízkým příjmem a nedostatečnými informacemi o výdajích žalované bylo lze předpokládat, že žalovaná nedostojí svému závazku. Žalobkyně si např. nevyžádala výpisy z účtu žalované, když již z potvrzení o majiteli účtu bylo evidentní, že při uvedeném zůstatku není solventnost žalované dostačující.
27. Soud tak má za to, že žalobkyně řádně neporovnala příjmy a výdaje žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože si pro případ nejistoty o úvěruschopnosti žalované v zásadě vyhradila právo jí úvěr neposkytnout. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná. Žalobkyně pak i přes poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované v tomto směru nic nedoplnila.
28. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 OZ, neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhodl rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.
29. Vzhledem k tomu, že však žalobkyně vyplatila žalované na její účet částku ve výši 50 000 Kč, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vrátit ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná žalobkyni uhradila na uvedený dluh celkem 18 768 Kč. Soud proto tuto částku odečetl od částky 50 000 Kč. Protože tak zbývající dluh žalované činí 31 232 Kč, přiznal soud žalobkyni nárok na tuto částku, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky podle § 1970 občanského zákoníku ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 1. 11. 2020, neboť žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu v souvislosti s doručením splátkového kalendáře, který jí byl doručen 25. 2. 2020, jak vyplývá z dodejky. Soud proto rozhodl, jak výroku I. rozsudku uvedeno. Ze všech výše uvedených důvodů soud rozhodl, jak výroku I. rozsudku uvedeno. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů.
30. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).
31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Vzhledem k tomu, že žaloba byla původně podána důvodně pouze co do částky 31 232 Kč a ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, měla ve věci úspěch převážně žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, jak ve výroku III. rozsudku uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).