Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 66/2021-39

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 21.291 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.275 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.275 Kč ode dne 19. 2. 2021 do zaplacení a dále částku 2.204 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.204 Kč ode dne 19. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 6.660 Kč spolu s úrokem ve výši 7.495,52 Kč a dále s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 9.000 Kč ode dne 16. 1. 2021 do zaplacení, dále s úrokem z prodlení ve výši 2.543,80 Kč a ve výši 8,05 % ročně z částky 9.000 Kč ode dne 16. 1. 2021 do 18. 2. 2021 a z částky 2.725 Kč ode dne 19. 2. 2021 do zaplacení a dále zaplacení částky 6.152 Kč spolu s úrokem ve výši 5.650,97 Kč a dále s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6.329,53 Kč ode dne 16. 1. 2021 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1.917,80 Kč a ve výši 8,05 % ročně z částky 6.329,53 Kč ode dne 16. 1. 2021 do 18. 2. 2021 a z částky 4.125,53 Kč ode dne 19. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.275 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.275 Kč ode dne 19. 2. 2021 do zaplacení a dále částku 2.204 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.204 Kč ode dne 19. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 6.660 Kč spolu s úrokem ve výši 7.495,52 Kč a dále s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 9.000 Kč ode dne 16. 1. 2021 do zaplacení, dále s úrokem z prodlení ve výši 2.543,80 Kč a ve výši 8,05 % ročně z částky 9.000 Kč ode dne 16. 1. 2021 do 18. 2. 2021 a z částky 2.725 Kč ode dne 19. 2. 2021 do zaplacení a dále zaplacení částky 6.152 Kč spolu s úrokem ve výši 5.650,97 Kč a dále s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6.329,53 Kč ode dne 16. 1. 2021 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1.917,80 Kč a ve výši 8,05 % ročně z částky 6.329,53 Kč ode dne 16. 1. 2021 do 18. 2. 2021 a z částky 4.125,53 Kč ode dne 19. 2. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2021 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení celkové částky 21.291 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených zápůjček na základě dvou samostatně uzavřených smluv o (zá) půjčce, a to jednak ze dne 20. 6. 2016 číslo jednak ze dne 21. 3. 2016 číslo uzavřených mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, ulice a číslo, obec a číslo - obec. Tvrdil, že na základě prvé uvedené smlouvy ze dne 20. 6. 2016, jejíž nedílnou součástí byly příslušné smluvní podmínky vytištěné na další straně smlouvy, výše uvedený právní předchůdce žalobce (resp. jeho právní předchůdce v důsledku pozdější fúze sloučením ze dne 30. 9. 2016) poskytl téhož dne žalované po řádném posouzení její úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů) s odbornou péčí na základě informací vyžádaných si a doložených od žalované k jejím rodinným, majetkovým, pracovním a jiným poměrům (následně ověřeným oproti dokladům vyžádaným od žalované a vyhodnoceným skóringovým modelem věřitele) ještě před uzavřením samotné smlouvy, peněžní prostředky v hotovosti ve výši 9.000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Na jejím základě se pak žalovaná zavázala uhradit věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 1.260 Kč, představující úrok za zapůjčený peněžitý obnos za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (úroková sazba 23,72 % ročně dle Podmínek), dále odměnu za administrativní činnost ve výši 1.800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.600 Kč. Celkovou částku pak měla uhradit v 58 týdenních splátkách po 270 Kč do data 31. 7. 2017. Jelikož však tomuto svému závazku nedostála, neboť nehradila sjednané splátky řádně a včas (poslední úhradu zaplatila dne 16. 1. 2017 a celkem splatila 2.725 Kč – započteno na úrok a zčásti na poplatky), porušila tím své smluvní závazky. Smlouvou ze dne 15. 1. 2021 pak byla předmětná pohledávka za žalovanou se všemi právy s ní spojenými včetně příslušenství postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. K tomuto datu tedy dluh činil 12.935 Kč a sestával z neuhrazeného zůstatku jistiny ve výši 9.000 Kč a ze zůstatku poplatků za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek v částkách 980,70 Kč a 2.954,30 Kč. K tomu pak žalobce doúčtoval úrok kapitalizovaný sazbou 23,72 % ročně z jistiny za období ode dne 1. 8. 2017 do 15. 1. 2021 částkou 7.495,52 Kč a dále jdoucí v téže sazbě z dlužné jistiny ode dne 16. 1. 2021 až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení, a to jednak kapitalizovaný částkou 2.543,80 Kč z dlužné jistiny ode dne 1. 8. 2017 do 15. 1. 2021, jednak jdoucí opět z dlužné jistiny ode dne 16. 1. 2021 do zaplacení. Pokud se jedná o smlouvu ze dne 21. 3. 2016, jejíž nedílnou součástí byly opět příslušné smluvní podmínky, poskytl tentýž věřitel žalované uvedeného dne (opět po řádném posouzení její úvěruschopnosti, hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 8.000 Kč, jehož převzetí žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se pak zavázala uhradit vedle uvedeného obnosu také úrok za zapůjčený peněžitý obnos za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (úroková sazba 23,72 % ročně dle Podmínek) v částce 1.120 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč spolu s poplatkem za sjednanou doplňkovou službu životního pojištění ve výši 232 Kč. Celkovou částku pak měla uhradit opět v 58 týdenních splátkách po 244 Kč do data 1. 5. 2017 Ani v tomto případě své smluvní povinnosti nesplnila, neboť nehradila sjednané splátky řádně a včas (poslední úhradu zaplatila dne 16. 1. 2017 a celkem splatila 5.796 Kč – započteno na část jistiny, na úrok a na poplatek za administrativní činnost a zčásti na poplatky za hotovostní inkaso splátek a za životní pojištění). I v tomto případě byla pohledávka za žalovanou včetně příslušenství předmětem postoupení ve prospěch žalobce na základě smlouvy ze dne 15. 1. 2021, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. K tomuto datu dlužná částka činila 8.356 Kč a sestávala z neuhrazeného zůstatku jistiny ve výši 6.329,53 Kč a ze zůstatku poplatku za hotovostní inkaso splátek a za životní pojištění v částkách 1.889,49 Kč a 136,98 Kč. K tomu žalobce účtoval úrok kapitalizovaný sazbou 23,72 % ročně z jistiny za období ode dne 2. 5. 2017 do 15. 1. 2021 částkou 5.650,97 Kč a dále jdoucí v téže sazbě z dlužné jistiny ode dne 16. 1. 2021 až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení, a to jednak kapitalizovaný částkou 1.917,80 Kč z dlužné jistiny ode dne 2. 5. 2017 do 15. 1. 2021, jednak jdoucí opět z dlužné jistiny ode dne 16. 1. 2021 do zaplacení. Jelikož žalovaná nereagovala ani na zaslanou předžalobní výzvu a svůj dluh doposud neuhradila, domáhal se žalobce svých nároků soudní cestou.

2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu doplnil, že jeho právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv o zápůjčce na základě informací o dní vyžádaných, které následně ověřil oproti žalovanou předloženým dokladům – výpisu z účtu, nájemní smlouvy a výměry podpory žalované. Takto získané informace pak byly zaznamenány do zákaznické karty žalované. Žalovaná současně ve smlouvě prohlásila, že jí poskytnuté údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalovaná tedy v době sjednání obou zápůjček žila v nájmu a pobírala dávky státní sociální podpory. O pravdivosti těchto tvrzení pak věřitel neměl důvod pochybovat, a dospěl proto k závěru, že úvěruschopnost žalované je dostatečná. K požadovaným úrokům pak doplnil, že právo na jejich úhradu ve sjednané úrokové sazbě z dlužné jistiny až do zaplacení vyplývá z ujednání v článku 1.2 a 9.7 smluvních podmínek, kdy v důsledku prodlení žalované s úhradou více než jedné splátky současně nebyly splněny podmínky pro prodloužení účinnosti smlouvy, a tedy ani pro uplatnění ujednání v článku 1.2 podmínek.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Jelikož se zástupce žalobce ani žalovaná k jednání, které soud ve věci nařídil, nedostavili (za současné omluvy neúčasti zástupce žalobce na jednání), soud věc ve smyslu ustanovení , (dále jen „“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze smlouvy o půjčce ze dne 21. 3. 2016 a smluvních podmínek (ve spojení se zařazením zákazníka do pojistného programu z téhož dne) tak zjistil, že právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO, obec a číslo, anonymizována dvě slova číslo, se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalované v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 8.000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit tomuto věřiteli za uvedenou zápůjčku poplatek v částce 5.920 Kč, vypočtený jako součet úroku v částce 1.120 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 3.200 Kč. Dále se pak zavázala hradit též částku 232 Kč za zařazení do pojišťovacího programu životního pojištění. Celkovou dlužnou částku 14.152 Kč pak byla povinna uhradit ve sjednaných 58 splátkách po 244 Kč týdně počínaje nejpozději do sedmi kalendářních dnů od uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdne. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí celé zapůjčené částky v hotovosti při uzavření smlouvy. Smluvní podmínky pak v článku 1.2 stanovily pro uvedený případ splacení zápůjčky v 58 splátkách výši úrokové sazby na 23,72 % ročně, a to jako pevnou pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy s tím, že pro případ prodloužení doby trvání smlouvy ve smyslu článku 9.3 (pozn. – správně 9.7) nebude jistina v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy úročena. Smlouva je tedy ve smyslu článku 9.7 těchto podmínek uzavřena na dobu určitou ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky dlužné částky, přičemž pro případ prodlení žalované s úhradou některé splátky v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky (tj. v okamžiku ukončení platnosti smlouvy) nebo v případě nezaplacení poslední splátky dluhu řádně a včas si strany sjednaly prodloužení účinnosti smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky.

6. Z karty zákazníka ze dne 21. 3. 2016 pak bylo zjištěno, že pro účely sjednání zápůjčky právní předchůdce žalobce vycházel z následujících údajů, dle nichž žalovaná byla svobodná, bydlela v nájmu ve společné domácnosti s partnerem (od září 2015) a měla vyživovací povinnost ke dvěma nezaopatřeným dětem. Uvedla, že je od května 2014 v domácnosti, toho času na mateřské dovolené a je odkázána na příjmy v podobě dávek státní sociální podpory na bydlení a na živobytí ve výši 3.800 Kč 12.804 Kč, k nimž pobírala též přídavky na děti v částce 1.000 Kč, celkem 17.604 Kč. Její celkové výdaje pak činily 14.899 Kč a sestávaly z výdajů na bydlení v částce 6.500 Kč, z výdajů na domácnost ve výši 7.400 Kč a ze splátek úvěru ve výši 999 Kč, který jí byl poskytnut tímtéž věřitelem ve výši 6.000 Kč. Použitelný příjem (disponibilní prostředky) tak činil 2.705 Kč. Tvrzení o svých poměrech žalovaná doložila výpisem z účtu, nájemní smlouvou a výměrou podpory.

7. Ze smlouvy o půjčce ze dne 20. 6. 2016 a smluvních podmínek bylo dále zjištěno, že shora uvedený právní předchůdce žalobce právnická osoba, se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalované v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 9.000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit tomuto věřiteli za uvedenou zápůjčku poplatek v částce 6.660 Kč, vypočtený jako součet úroku v částce 1.260 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1.800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 3.600 Kč. Celkovou dlužnou částku 15.660 Kč pak byla povinna uhradit ve sjednaných 58 splátkách po 270 Kč týdně počínaje nejpozději do sedmi kalendářních dnů od uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdne. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí celé zapůjčené částky v hotovosti při uzavření smlouvy. I v tomto případě stanovily smluvní podmínky ve svém článku 1.2 pro uvedený případ splacení zápůjčky v 58 splátkách výši úrokové sazby na 23,72 % ročně, a to jako pevnou pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy s tím, že pro případ prodloužení doby trvání smlouvy ve smyslu článku 9.3 (pozn. – správně 9.7) nebude jistina v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy úročena. Smlouva je tedy ve smyslu článku 9.7 těchto podmínek opět uzavřena na dobu určitou ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky dlužné částky, přičemž pro případ prodlení žalované s úhradou některé splátky v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky (tj. v okamžiku ukončení platnosti smlouvy) nebo v případě nezaplacení poslední splátky dluhu řádně a včas si strany sjednaly prodloužení účinnosti smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky.

8. Podle karty zákazníka ze dne 20. 6. 2016 se poměry žalované oproti březnu téhož roku nezměnily s výjimkou příjmů, které činily celkem 19.014 Kč a sestávaly opět výhradně z dávek státní sociální podpory – příspěvku na bydlení 2.229 Kč a 7.904 Kč, na živobytí 4.081 Kč dále z částky 3.800 Kč, oproti nimž výdaje představovaly celkem 15.098 Kč (na bydlení a domácnost 6.000 Kč a 8.000 Kč a 1.098 Kč na splátky předchozího úvěru poskytnutého právním předchůdcem žalobce žalované). Disponibilní prostředky žalované tak činily 3.916 Kč; příjmy partnera žijícího se žalovanou ve společné domácnosti uváděn ani zohledněn nebyl. Tvrzení o svých poměrech žalovaná doložila opět výpisem z účtu, nájemní smlouvou a výměrem podpory.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 s informacemi o zpracování osobních údajů z téhož dne a poštovního podacího lístku má soud dále za doložené, že právní předchůdce žalobce (jehož existence, stejně jako jeho právního předchůdce, je dokládána výpisem z obchodního rejstříku) smluvně postoupil svou předmětnou pohledávku za žalovanou žalobci, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna.

10. Nakonec pak předžalobní výzvou k plnění ze dne 13. 5. 2021 žalobce vyzval žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě pohledávky ze zápůjčky ve stanovené lhůtě do 28. 5. 2021 s upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku v případě jejího neuhrazení. Odeslání této písemnosti k rukám žalované je dokládáno poštovním podacím lístkem.

11. Na podkladě takto provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce právnická osoba, poskytl žalované na základě dvou samostatně uzavřených smluv o zápůjčce ze dne 21. 3. 2016 a 20. 6. 2016, obsahujících též ujednání o smluvních podmínkách, v hotovosti částky 8.000 Kč a 9.000 Kč. Žalovaná se pak zavázala uhradit věřiteli poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem s pevnou výpůjční úrokovou sazbou vždy ve výši 23,72 % ročně pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a ve smlouvách výslovně vypočteným na částky 1.120 Kč a 1.260 Kč, s poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek v částkách 1.600 Kč a 1.800 Kč a 3.200 Kč a 3.600 Kč, jakož i spolu s úhradou za sjednané životní pojištění v částce 232 Kč (celkem 14.152 Kč a 15.660 Kč) vždy ve sjednaných 58 splátkách po 244 Kč, resp. 270 Kč týdně (každých sedm dnů). Při sjednávání smluv právní předchůdce žalobce vycházel z údajů o poměrech žalované, která uvedla, že je svobodná, žije ve společné domácnosti s partnerem a má vyživovací povinnost ke dvěma nezaopatřeným dětem. Bydlí v nájmu, nyní je na mateřské dovolené a ke dni uzavření každé ze smluv měla další závazek z titulu úvěru vůči právnímu předchůdci žalobce. Její příjem představovaly výhradě dávky státní sociální podpory, a to na živobytí a na bydlení a přídavky na děti, k tomu v červnu 2016 pobírala též částku 3.800 Kč Celkem tak příjmy činily 17.604 Kč, resp. 19.014 Kč, výdaje pak činily celkem 14.899 Kč, resp. 15.098 Kč. Za dobu od čerpání zapůjčených obnosů v den podpisu té které smlouvy pak bylo dle tvrzení žalobce uhrazeno pouze 5.796 Kč, resp. 2.725 Kč. Protože sjednané splátky žalovaná nehradila ani v jednom případě smluvního vztahu řádně a včas, dostala se se svými peněžitými závazky do prodlení. Následně pak zapůjčitel dne 15. 1. 2021 postoupil tyto své pohledávky za žalovanou žalobci, o čemž žalovanou vyrozuměl. Žalovaná své závazky zcela neuhradila ani na základě zaslané předžalobní upomínky, a je tedy s jejich splněním vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele v prodlení.

12. Podle ustanovení , (dále jen „“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení citovaného zákona lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

13. Ve smyslu ustanovení může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

15. Podle ustanovení věta druhá a , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. Věřitel je povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle ustanovení a je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Ve smyslu ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. Dle ustanovení může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je

19. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, neboť mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nedošlo k platnému uzavření smluv o zápůjčce. Důvody této neplatnosti soud shledává ve zjištění, že právní předchůdce žalobce jakožto zapůjčitel, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, nedostál své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí, když i přes zjištění, že žalovaná čerpá mateřskou, případně rodičovskou dovolenou a je zcela odkázána na dávky státní sociální podpory (včetně příspěvku na živobytí a na bydlení), přičemž je povinna vyživovat dvě nezaopatřené děti (příjem z titulu výživného na děti v kartách zákazníka uveden není), dospěl z závěru, že částky disponibilních prostředků v rozmezí 2.700 Kč až 3.900 Kč, které žalované zůstanou k dispozici po úhradě všech nezbytných výdajů, jsou postačující ke splácení závazků a současně i zajištění všech potřeb rodiny žalované včetně vytvoření finanční rezervy k úhradě nenadálých výdajů. Současně nebyly nijak hodnoceny další případné příjmy domácnosti, kterou měla žalovaná dle svého prohlášení sdílet se svým partnerem. Není tedy zřejmé, v jakém rozsahu se tato osoba podílí na výdajích na domácnost a na dalších nákladech na živobytí. Soud tak má zato, že žalovaná jakožto nepracující matka na mateřské dovolené a příjemce sociálních dávek, která není schopna bez pomoci státu uhradit ani nájemné, je typickým subjektem, který objektivně není schopen zajistit si dostatek prostředků k hrazení vlastních základních potřeb, natož pak splácet závazky ze spotřebitelských úvěrů, navíc podstatně navýšené o úroky a poplatky. Lze tak stěží připustit, že by právní předchůdce žalobce tato zjištění ohledně poměrů žadatele o spotřebitelský úvěr skutečně dostatečně zhodnotil (nemluvě o jejich prověření nahlédnutím do příslušných veřejně přístupných evidencí jako centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík apod.). Jedná se tak o údaje přinejmenším vzbuzující pochybnosti, které bylo nanejvýše vhodné objasnit a doložit. Soud zdůrazňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žadatelem o spotřebitelský úvěr (bez ohledu na jeho prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné, neboť primárním zájmem žadatele je úvěr získat, a to zpravidla„ za každou cenu“, čemuž by uvedení a doložení skutečných poměrů zpravidla neprospělo), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. ). Soud proto dospěl k jedinému možnému závěru, a to že u žalované byly a jsou důvodné pochybnosti o její schopnosti poskytnutou zápůjčku řádně splácet. Důsledkem výše uvedeného nedostatečného postupu právního předchůdce žalobce a nesplnění jeho zákonné povinnosti je proto ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a neplatnost předmětných smluv o zápůjčce, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. či Ústavního soudu ve věci sp. zn. , či ).

20. Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávky za žalovaným, pak soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům, kdy i přes výzvu soudu setrval na svém stanovisku, že ke splnění povinnosti k posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí postačovalo prohlášení žalované ve smlouvách o zápůjčce o tom, že tak zapůjčitel učinil na podkladě informací uvedených v zákaznické kartě, a ve smluvních podmínkách o tom, že tyto údaje jsou úplné, přesné a pravdivé.

21. Soud tedy posoudil vymáhané pohledávky jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžitá plnění na základě neplatných právních jednání, a to poskytnutím hotovosti ve výši 8.000 Kč a 9.000 Kč. Žalovaná je tak v souladu se shora citovaným ustanovením povinna tato plnění vydat, přičemž soud vycházel z nijak nezpochybňovaných tvrzení žalobce, že žalovaná takto již původnímu věřiteli uhradila částku 5.796 Kč v případu poskytnutého obnosu ve výši 8.000 Kč a částku číslo v případě poskytnutého obnosu ve výši 9.000 Kč. K úhradě tak nadále zbývá částka 2.204 Kč (tj. plnění poskytnuté původním věřitelem žalované ve výši 8.000 Kč, ponížené o již uhrazenou částku 5.796 Kč, přičemž z tohoto titulu bylo žalováno 6.329,53 Kč) a částka 6.275 Kč (tj. plnění poskytnuté původním věřitelem žalované ve výši 9.000 Kč, ponížené o již uhrazenou částku 2.725 Kč, přičemž z tohoto titulu bylo žalováno 9.000 Kč). Žalovaná se potom k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnila (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud jí proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele na základě postoupení pohledávky částku 6.275 Kč a částku 2.204 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení z těchto částek, nepřevyšujícím zákonnou sazbu tohoto příslušenství (v souladu se žalobou), jdoucím v obou případech ode dne 19. 2. 2021 až do zaplacení, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí 10denní lhůty k úhradě stanovené v oznámení o postoupení pohledávky (čas plnění stanovený dle výzvy věřitele ve smyslu ), jež byla žalované zaslána doporučenou poštovní zásilkou dne 15. 2. 2021 (a doručena dne 18. 2. 2021 v souladu s  , tedy na základě zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání) až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem , neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

22. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení částky 6.660 Kč, představující rozdíl mezi zažalovanou částkou 12.935 Kč a přiznaným nárokem ve výši 6.275 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaného úroku (ve výši 7.495,52 Kč a 23,72 % ročně z částky 9.000 Kč ode dne 16. 1. 2021 do zaplacení), jakož i 8,05 % ročního úroku z prodlení ve výši 2.543,80 Kč a dále co do tohoto úroku z prodlení jednak z částky 9.000 Kč ode dne 16. 1. 2021 do 18. 2. 2021 (tedy za dobu, kdy žalovaná ještě nebyla v prodlení) a jednak z částky 2.725 Kč (tedy v rozsahu přesahujícím přiznaný nárok) ode dne 19. 2. 2021 do zaplacení a dále co do zaplacení částky 6.152 Kč, představující rozdíl mezi zažalovanou částkou 8.356 Kč a přiznaným nárokem ve výši 2.204 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaného úroku (ve výši 5.650,97 Kč a 23,72 % ročně z částky 6.329,53 Kč ode dne 16. 1. 2021 do zaplacení), jakož i 8,05 % ročního úroku z prodlení ve výši 1.917,80 Kč a dále co do tohoto úroku z prodlení jednak z částky 6.329,53 Kč ode dne 16. 1. 2021 do 18. 2. 2021 (tedy za dobu, kdy žalovaná ještě nebyla v prodlení) a jednak z částky 4.125,53 Kč (tedy v rozsahu přesahujícím přiznaný nárok) ode dne 19. 2. 2021 do zaplacení, pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť – jak již bylo uvedeno shora – žalobce má vůči žalované pouze nárok na vydání peněžitých plnění, která jí poskytl a která mu nebyla vrácena, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě, tj. na zaplacení úroku ani poplatků. Pro úplnost pak soud doplňuje, že žaloba by nebyla opodstatněná ani co do požadavku na zaplacení úroku nad rámec úroku pevně sjednaného ve smlouvách částkami 1.120 Kč a 1.260 Kč, neboť takto nebylo toto příslušenství mezi smluvními stranami (byť neplatně) sjednáno. Ze smluvních podmínek je – oproti názoru žalobce – zřejmé, že smluvní úrok ze zápůjčky byl vždy sjednán pouze pevnou částkou (jako součást celkového poplatku za zápůjčku) a pro tyto účely byl vypočten vždy za použití sazby 23,72 % ročně (pro účely zápůjčky se sjednanou splatností v 58 splátkách). Ani ze smluvních podmínek, upravujících prodloužení účinnosti smluv (uzavřených na dobu určitou do splatnosti poslední ze sjednaných splátek) v případě prodlení žalované se splácením zápůjček, pak žádné takové ujednání o jejím závazku hradit zapůjčiteli 23,72 % roční úrok z dlužné jistiny až do jejího zaplacení nevyplývá a nelze k němu dojít ani výkladem těchto smluvních ujednání. Argumentace žalobce o neuplatnění jejich článku 9.7 v důsledku nesplnění tam uvedených podmínek je pak zcela lichá; tím, že žalovaná za celou dobu uhradila pouze části sjednaných plnění, se tedy zjevně dostala do prodlení s úhradou všech dalších nezaplacených splátek, a to plně v kontextu s uvedeným zněním článku 9.7 smluvních podmínek. Jiný výklad tohoto ujednání ani nepřichází v úvahu. Nicméně ani tato skutečnost nic nemění na tom, že ani v tomto případě nebyla ujednána povinnost žalované hradit smluvní úrok ze zapůjčených prostředků až do jejich zaplacení. Úrok byl v daném případě sjednán pouze pevnými částkami vypočtenými za použití shora uvedené procentní sazby. V tomto směru se tedy žalobce rovněž nedomáhal svého nároku po právu.

23. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. ve smyslu ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla ve sporu převáženě úspěšná (žaloba vůči ní podaná byla v převažující části zamítnuta), v tomto řízení žádné takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze, se sídlem adresa, Česká republika, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně, se sídlem adresa, Česká republika.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem () u soudního exekutora.