Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 CO 382/2021-248

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Dany Slavíkové a JUDr. Markéty Čermínové ve věci

žalobců: a) jméno příjmení, narozený dne datum

bytem PSČ obec a číslo

b) jméno příjmení, narozená dne datum

bytem adresa

oba zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

sídlem adresa,

o náhradu škody na zdraví, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí č. j. -226,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku ad I.) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) jméno příjmení částku částka s 7,05% úrokem z prodlení od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, jinak se co do zamítnutí částky částka s příslušenstvím potvrzuje.

II. Ve výroku ad II.) se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) jméno příjmení částku částka s 7,05% úrokem z prodlení od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, jinak se co do zamítnutí částky částka s příslušenstvím potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů státu částku částka do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 1.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů žalobci a) částku částka a žalobkyni b) částku částka, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky JUDr. jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku ad I.) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) [jméno] [příjmení] částku [částka] s 7,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, jinak se co do zamítnutí částky [částka] s příslušenstvím potvrzuje. II. Ve výroku ad II.) se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) [jméno] [příjmení] částku [částka] s 7,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, jinak se co do zamítnutí částky [částka] s příslušenstvím potvrzuje. III. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů státu částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 1. IV. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů žalobci a) částku [částka] a žalobkyni b) částku [částka], vše do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Rozsudkem z datum, soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce a) domáhal po žalované zaplacení částky částka a žalovaná b) zaplacení částky částka, a oběma žalobcům uložil povinnost k náhradě nákladů řízení jak žalované, tak státu. Rozhodl tak (již podruhé, poté co jeho předchozí rozsudek z datum byl usnesením MS v obec ze dne datum pro nepřezkoumatelnost zrušen) v řízení, v němž se žalobci domáhali po žalované zaplacení uvedených částek coby náhrady škody na zdraví z titulu ztížení společenského uplatnění (ZSU), a to z pojistné události – dopravní nehody ze dne datum zaviněné jméno příjmení, řidičem osobního automobilu Lancia Dedra, pojištěného u žalované. Žalobci při této nehodě utrpěli četná zranění, jež u nich zanechala trvalé následky. Žalovaná žalobcům zaplatila finanční částky odpovídající základnímu bodovému ohodnocení (žalobce a/ 700 bodů, žalobkyně b/ 600 bodů) stanovenému znalcem podle ust. a vyhl. č. , žalobci však s odkazem na závažnost vzniklých následků požadují ve smyslu cit. vyhlášky navýšení finančního odškodnění o částky odpovídající čtyřnásobku takto určeného bodového ohodnocení.

2. Soud I. stupně vzal za prokázaný a mezi účastníky nesporný průběh dopravní nehody, při níž žalobci utrpěli inkriminovaná zranění, vzal za nesporný rozsah jejich zranění, jakož i skutečnost, že znalec nenavrhoval navýšení bodového ohodnocení za ztížení společenského uplatnění nad rámec jím stanoveného základu. Dále soud I. stupně obsáhle citoval znění ust. , a , jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , či zabývající se problematikou možnosti soudu přiznat zvýšení ZSU nad znalcem stanovené základní bodové ohodnocení, a uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by škoda na zdraví, kterou žalobci v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou utrpěli, vyžadovala náročný či mimořádně náročný způsob léčení, nebo že by vedla ke zvlášť těžkým následkům, když objektivní omezení v životě a ve společnosti žalobci neprokázali. Pokud jde v případě žalobců o stanovení konkrétní výše bodového ohodnocení jednotlivých poškození zdraví v rámci stanoveného rozpětí, je takové určení závislé na posouzení intenzity poškození zdraví, a závěry znaleckého posudku MUDr. příjmení soud objektivně hodnotit nemůže, protože znalec neprovedl žádné zhodnocení stupně jednotlivých poškození. Soud může závěry znaleckého posudku hodnotit jen z hlediska toho, zda jsou náležitě (logicky) odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízeni a nejsou v rozporu s ostatními provedenými důkazy (R 1/1981). V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu zjištěno, že v případě žalobce a) i žalobkyně b) bylo žalovanou plněno mimosoudně na základě celkového bodového ohodnocení stanoveného posudkem znaleckého u. Lékaři při stanovení bodového ohodnocení v případě žalobkyně b) využili prostor pro jeho zvýšení dle cit. vyhlášky, pokud škoda na zdraví vyžadovala náročný či mimořádně náročný způsob léčení, či vedla ke zvlášť těžkým následkům. Soud I. stupně nevzal za prokázané, že v projednávané věci se jedná o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele pro další navýšení odškodnění ZSU, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

3. Výroky o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil odkazem na ust. (?) a

4. Proti rozsudku podali žalobci odvolání. Namítali, že napadené rozhodnutí spočívá ve smyslu ust. , písm. g) na nesprávném právním posouzení věci, že soud I. stupně ve smyslu , písm. b) nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem žalobců a k jimi označeným důkazům a že ve smyslu ustanovení , písm. e) dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalobci zásadně nesouhlasí s názorem prvoinstančního soudu, že mu nepřísluší hodnotit závěry znaleckého posudku, pokud znalec neprovedl zhodnocení stupně jednotlivých zdravotních poškození. Takový názor je zcela nepřípadný, když zhodnocení zdravotního stavu a následně rozhodnutí o mimořádném navýšení soudu umožňuje přímo ust. Žalobci opětovně v odvolání shrnuli důvody pro přiznání mimořádného navýšení ZSU, s tím, že podle nich bylo z provedených důkazů prokázáno, že se v jejich případě jedná o výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, který takové navýšení opravňuje. Tyto mimořádné skutečnosti spočívají zejména v úplné nebo částečné nemožnosti žalobců po dopravní nehodě sportovat, v tom, že jim v době dopravní nehody bylo pouhých 28 a 29 let, a jednalo se tedy o věk, kdy měli většinu života teprve před sebou. V důsledku fyzických postižení, jež jim vznikly v souvislosti s dopravní nehodou, jsou žalobci ve svém dalším životě podstatně omezeni. Tato omezení v jejich životě žalobců přitom soud I. stupně opět vůbec nevzal v úvahu. Ve svém – v pořadí již druhém – rozhodnutí opět nesplnil odvolacím soudem mu uloženou povinnost a v případě žalobců odmítl učinit zhodnocení stupně poškození jejich zdravotního stavu v důsledku inkriminované dopravní nehody. Soud I. stupně ve svém rozhodnutí znovu pouze popisuje změny zdravotního stavu žalobců, ale již z uvedeného nevyvozuje žádné závěry. Žalobci proto navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, event., aby napadený rozsudek změnil a žalobě alespoň zčásti vyhověl.

5. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

6. Odvolací soud přezkoumal podle a rozsudek soudu I. stupně a zjistil, že soud I. stupně ve svém novém rozhodnutí zcela ignoroval pokyny, jimiž se měl po zrušení předchozího rozhodnutí (před více než 4 lety!) odvolacím soudem řídit. Jeho nové rozhodnutí trpí prakticky stejnými vadami jako rozhodnutí předchozí, které je nyní téměř doslova opsáno, a svědčí o zjevné procesní bezradnosti nalézacího soudu. Odvolací soud však se zřetelem na dobu, jež uplynula od zahájení řízení, a se značnou skepsí ohledně dalšího postupu prvoinstančního soudu v řízení v případě opětovného zrušení napadeného rozhodnutí došel k přesvědčení, že je nutné tento letitý spor tímto odvolacím řízením ukončit.

7. Odvolací soud tak vyšel z důkazů, jež byly v dosavadním průběhu řízení provedeny, a doplnil skutková zjištění o aktuální vyjádření žalobců.

8. Z vyjádření žalobce a) bylo zjištěno, že po zlomenině nohy má potíže s chůzí, má zdeformovanou jak podélnou, tak příčnou klenbu. V důsledku deformace má chodilo ploché, a tedy zhoršenou stabilitu. Po krátké chůzi v nerovném terénu musí užívat léky od bolesti. Obuv musí používat ortopedickou, nebo alespoň s ortopedickými vložkami. Zhoršená stabilita má vliv na potíže s páteří. Několikrát za rok je nucen brát dlouhodobější analgetickou injekční léčbu a poté léčbu podpůrnou, v sérii 20 injekcí. Poté zpravidla navštěvuje ambulantní rehabilitační léčbu. V oblasti operovaných prstů, které jsou v jiné pozici než před úrazem, má chronické potíže s plísněmi, okolí prstů mu často praská. Je mu znemožněna práce na žebříku, jelikož už na něm nevydrží stát. Obhospodařuje přitom sad a les. Na práce, které před úrazem zvládal sám, si už musí najímat pracovní sílu. Pří vylézání z bazénu či vany se nemůže o levou nohu opírat. Když potřebuje přemisťovat břemena na stavbě nebo na dvoře, nezvládá takovou práci sám jako dříve. Při vstávání má bolesti v pravém koleni, kde měl při nehodě zapíchnuté klíče. Kvůli zdeformované nosní přepážce má problémy s dýcháním, levou stranu má špatně průchodnou, Mívá proto často ucpaný nos a trpí častěji rýmou. Musí používat kortikoidové spreje do nosu. Další operaci mu na ORL nedoporučují s tím, že ke zlepšení zřejmě nedojde. Zbytnělá sliznice po deformaci přepážky po úrazu mu způsobuje alergické potíže.

9. Z vyjádření žalobkyně b) bylo zjištěno, že zranění nohy ji omezuje v práci, pracuje v pohostinství a musí zvedat a nosit těžké bedny s limonádami či sudy s pivem, pročež musí vždy někoho požádat o pomoc. V zaměstnání hodně stojí či chodí, takže ji palec bolí denně. Bolí ji též při změně počasí, při zátěži a pohybových aktivitách venku (běh, chození v terénu, celodenní výlet, každodenní venčení psa). Nejhorší je kombinace změna počasí - fyzická zátěž. Nemůže nosit boty na podpatku, musí nosit pouze pohodlnou sportovní obuv. Má velkou (plochou) viditelnou jizvu na čele, což jako žena hodně pociťuje. V místě jizvy nemá mimiku. Od nehody má problémy usnout v autě, jako spolujezdkyně při dlouhých cestách neusne, stále vnímá, co se děje, bojí se nové nehody.

10. Na základě výše uvedených zjištění došel odvolací soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

11. Podstata sporu spočívá v zodpovězení otázky, zda žalobcům náleží ještě další plnění nad rámec žalovanou již poskytnutého, které spočívalo v zaplacení částky částka žalobci a), jež odpovídala základu znalcem stanoveného bodového ohodnocení 700 bodů (700 x částka), a v zaplacení částky částka žalobkyni b), jež odpovídala 1,5 násobku znalcem stanoveného bodového ohodnocení 600 bodů (600 x 1,5 x 120).

12. V otázce možného navýšení základního bodového ohodnocení odvolací soud již ve svém předchozím zrušujícím usnesení poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2012 sp. zn. , v němž NS dovodil, že„ …výše náhrady za ztížení společenského uplatnění je v zásadě založena na srovnání způsobu života poškozeného a jeho aktivit v době před poškozením a poté. Zvýšení náhrady tedy zásadně vychází ze srovnání aktivit a způsobu života poškozeného před poškozením zdraví se stavem, který u něj nastal v důsledku poškození, a spočívá na skutkovém zjištění, zda a nakolik jsou v důsledku škody na zdraví omezeny či zcela ztraceny jeho předchozí možnosti k uplatnění v životě a ve společnosti. Mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění pak aktuální judikatura neomezuje pouze na případy vysoké a mimořádné úrovně předchozího uplatnění poškozeného ve společnosti, nýbrž je přiznává i v případech, kdy úroveň kulturních, sportovních a jiných aktivit poškozeného před vznikem škody nebyla vysoká a mimořádná (nešlo o špičkové umělce, vrcholové sportovce apod.), a o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele jde z jiných důvodů, přičemž je třeba diferencovat i různou intenzitu následků takové zvýšení odůvodňujících."

13. Žalobci v posuzovaném případě pro srovnání odkázali na rozhodnutí NS ČR sp. zn. ze dne 28. 3. 2012, ve kterém soud dospěl k názoru, že„ byly-li v důsledku zranění břicha, klíční kosti a ramene s trvalými a nezvratnými následky zcela ztraceny sportovní aktivity poškozené a její společenské aktivity z velké části omezeny, avšak na druhé straně poškozená není ve třiceti šesti letech úrazem zcela vyloučena z pracovního a kulturního života, není omezena při sebeobslužných úkonech ani nemá výrazné psychické problémy, nenáleží jí na náhradě za ztížení společenského uplatnění více než pětinásobek základního bodového ohodnocení.“ V uváděném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že žalobce je po úrazu vyřazen, popřípadě omezen v široké řadě aktivit, které předtím ve značné intenzitě vykonával, a poškození zdraví představuje závažný nepříznivý zásah do jeho života. Dle názoru žalobců je jejich případ obdobný - před nehodou se aktivně věnovali širokému spektru sportovních i jiných činností, přičemž ve většině těchto aktivit, kterým se před nehodou věnovali, jsou žalobci nyní omezeni, nebo je jejich výkon zcela vyloučen.

14. Žalobci správně namítali, že úlohou soudu bylo v daném případě posoudit, zda jimi požadované navýšení je přiměřené v rámci ustálené rozhodovací praxe či nikoliv, přičemž by měla být vzata v úvahu konečná částka náhrady za ztížení společenského uplatnění (ZSU). Tento názor plně koresponduje s názorem Nejvyššího soudu, který ve svém rozhodnutí ze dne datum rozhodnutí sp. zn. konstatoval, že„ podstatný je vždy výsledek úvah, jež vedly soud ke stanovení celkové výše náhrady za ztížení společenského uplatnění. Nejde totiž jen o četnost násobku základního bodového ohodnocení, neboť násobení základu je sice přehlednou metodou vyjádření rozsahu zvýšení, není však v předpise výslovně upraveným, a tedy ani jediným (výlučným) způsobem, jak se dobrat zvýšené náhrady; podstatná je tedy celková výše odškodnění s ohledem na proporcionalitu mezi částkou náhrady škody a způsobenou újmou a to i v porovnání s jinými skutkově obdobnými případy.“

15. Soudní judikatura přitom neomezuje mimořádné navýšení náhrady ZSU pouze na případy vysoké a mimořádné úrovně předchozího uplatnění poškozeného ve společnosti, nýbrž je přiznává i v případech, kdy úroveň kulturních, sportovních a jiných aktivit poškozeného před vznikem škody nebyla vysoká a mimořádná.

16. Odvolací soud pro srovnání poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí sp. zn. , kterým NS aproboval rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo žalobci, jenž při nehodě utrpěl zranění, v jehož důsledku trpěl„ kachní chůzí“, jizvami, ztuhlostí svalů a neschopností dlouho sedět, byl schopen samostatného života bez pomoci třetí osoby (sám vedl svou domácnost), jeho stav ho nevylučoval ze života partnerského ani z pracovní aktivity, k poškození zdraví došlo ale na počátku jeho produktivního věku a při srovnání jeho způsobu života a jeho aktivit před poškozením zdraví a po něm jsou ztraceny jeho předchozí možnosti pro uplatnění ve všech sférách života, přisouzeno ve smyslu ust. odstavce 3 , odškodnění za ZSU ve výši dvojnásobku základního ohodnocení.

17. Výše uvedený případ je podle názoru odvolacího soudu svým způsobem blízký případu zde posuzovanému. Nenávratné změny, k nimž v důsledku dopravní nehody, na které nenesou žádné zavinění, u obou žalobců na počátku jejich produktivního věku došlo, představují při srovnání jimi shora popsaných omezení ve vztahu k aktivitám před škodnou událostí nepochybně okolnost, z níž je nutné dovodit zvláštní výjimečnost tohoto případu tak, jak má na mysli ustanovení Odvolací soud proto došel k závěru, že je v daném případě namístě přiznat každému z žalobců plnění v částce odpovídající ještě dalšímu 1,5 násobku základního bodového ohodnocení, tj. žalobci a) částku částka a žalobkyni b) částku částka, vše s 7,05% úrokem z prodlení ode dne podání žaloby, tak jak bylo žalobním návrhem požadováno.

18. Ve shora vyloženém smyslu tak odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a II. podle , písm. b) částečně změnil, když jinak jej v těchto výrocích ohledně zamítnutí částky částka s příslušenstvím v případě žalobce a) a částky částka v případě žalobkyně b) podle potvrdil.

19. Výrok o nákladech státu vychází z ust. s přihlédnutím k ust. , když stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, přičemž výše přiznaného plnění v řízení jen z části uspěvším žalobcům záležela v daném případě plně na úvaze soudu.

20. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovanou vychází z ust. a , když žalobci měli v konečném výsledku sporu pouze částečný úspěch, avšak výše přiznaného plnění závisela na volné úvaze soudu. Žalobci tedy mají právo na přiznání plné náhrady nákladů řízení vynaložených na zastoupení advokátem, s tím, že výše odměny za úkon právní služby dle vyhl. č. 177/96 Sb. (advokátní tarif – AT) se u každého ze žalobců odvíjí od výše přiznané částky, přičemž tato odměna je v důsledku společného zastoupení jedním advokátem krácena o 20% ( AT). Žalobci a) tak náleží náhrada nákladů za 14 ½ úkonu právní služby á částka (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, vyjádření z datum, účast u jednání dne datum, datum /2x – jednání přesáhlo 2 hodiny/, datum a datum /toliko vyhlášení rozsudku/, odvolání proti rozsudku soudu I. stupně z datum a účast u odvolacího jednání dne datum, účast u jednání soudu I. stupně dne datum, datum a datum /toliko vyhlášení rozsudku/, odvolání proti rozsudku z datum a účast u odvolacího jednání dne datum a datum /toliko vyhlášení rozsudku/), dále 15 sdílených režijních náhrad á částka (částka) a DPH ve výši částka, tj. celkem částka. Žalobkyni b) náleží náhrada nákladů za 14 ½ úkonu právní služby á částka, 15 sdílených paušálních náhrad á částka (částka) a DPH ve výši částka, tj. celkem částka ( , , písm. a/, b/, d/ g/, k , , písm. f/, AT, ). Soud nevyhodnotil podání žalobců z datum, z datum a z datum jako takové, účelně vynaložené úkony právní služby advokáta, za něž by měla být ve smyslu AT přiznána náhrada, proto za tyto úkony náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v  Takové dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě 2 měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.