Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 64/2021-53

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 12 400,51 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 10. 2019 do zaplacení, vše do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném částky 2 900,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 10. 2019 do zaplacení, se řízení zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 4 118 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 10. 2019 do zaplacení, vše do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném částky 2 900,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 10. 2019 do zaplacení, se řízení zastavuje. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 4 118 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa žalobkyně].

1. Elektronickým platebním rozkazem podaným dne datum se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 12 400,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 500 Kč od 16. 10. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které žalovanému poskytla částku 9 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve lhůtě 28 měsíců spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 900,51 Kč, což ale žalovaný neučinil. Peněžní prostředky byly zaslány na účet žalovaného po prověření schopnosti žalovaného úvěr splatit. Pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti právnická osoba na právnická osoba anonymizováno, která pohledávku postoupila na společnost právnická osoba a ta pohledávku postoupila na žalobkyni. Žalobkyně žalovaného vyzývala k uhrazení dlužné částky, ale bezvýsledně.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Ze smlouvy ze dne datum, číslo bylo zjištěno, že smlouvu se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 9 500 Kč bezhotovostním bankovním převodem. Žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit ve lhůtě 28 dnů spolu s úrokem 262,36 Kč a poplatkem 2 638,15 Kč.

4. Ze zprávy jméno příjmení příjmení bylo zjištěno, že majitelem účtu bankovní účet je žalovaný a na tento účet byla dne datum připsána platba 9 500 Kč.

5. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne datum, datum, datum bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo byla postoupena ze společnosti právnická osoba na právnická osoba anonymizováno, která pohledávku postoupila na společnost právnická osoba a ta pohledávku postoupila na žalobkyni.

6. Z předžalobní upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dluhu vzniklého ze smlouvy číslo. Dle podacího lístku byla zásilka odeslána datum.

7. Z dalších důkazů soud nečinil skutková zjištění, neboť pro právní posouzení věci byly dostatečné výše uvedené důkazy.

8. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně právnická osoba zaslala žalovanému na jeho účet částku 9 500 Kč na základě smlouvy číslo která byla uzavřena ve webovém prostředí předchůdkyně žalobkyně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, která žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky. Žalovaný ničeho neuhradil.

9. V řízení nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici jakékoliv dokumenty, z nichž vycházela při ověřování úvěruschopnosti a že byly jakkoliv ověřeny výdaje a příjmy žalovaného a že žalovanému byla doručena předžalobní výzva.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby

z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, anonymizováno a příjmení, anonymizováno: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. nakladatelství, rok, anonymizováno číslo, anonymizováno číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu),

a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech

a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Dle usnesení Ústavního soudu ,

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení ale nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost jakkoliv ověřovala. Žalobkyně přes výzvu soudu zůstala pouze u obecných tvrzení ohledně výkladu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a označila kritéria, kterými se řídila (maximálně 3 závazky žádná zahájená exekuční řízení, negativní lustrace v ins. rejstříku, uvedení příjmů a výdajů, lustrace v databázích, vyplněné prohlášení žalovaným), avšak neuvedla žádné konkrétní údaje, kterými se zabývala a ani nedoložila jakékoliv doklady ohledně ověření úvěruschopnosti a zda skutečně poměry žalovaného jakkoliv ověřovala, či ho v databázích lustrovala. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání a vlastní vinou se zbavila možnosti být poučena dle o povinnosti tvrdit a prokazovat veškeré nezbytné skutečnosti. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení , 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle , věty třetí ZSÚ, v případě, že není řádně posouzena úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne datum vyplatila částku 9 500 Kč na účet žalovaného, přičemž žalovaný žádnou částku neuhradil. Žalovaný v řízení nenamítal, že by uhradil jakoukoliv částku na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti, ohledně možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté částky 9 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle o. z., ve výši vyplývající z , a to ode dne následujícího po dni, měl žalovaný úvěr uhradit, neboť si musel být vědom své povinnosti částku v této lhůtě dle smlouvy uhradit. Lhůtu k plnění soud určil výroku I. tohoto rozsudku podle ustanovení věta před středníkem jako 15 dnů, a to s ohledem na výši plnění.

17. S ohledem na to, že žalobkyně ve svém vyjádření ze dne datum uvedla, že v případě, že se soud neztotožním právním závěrem žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti a navrhla, aby soud in eventum rozhodl o přiznání bezdůvodného obohacení ve výši 9 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 16. 10. 2019 do zaplacení, rozhodl soud o částečném zastavení řízení podle , 2 , , (dále jen „”) nad tuto částku, neboť obsah podání posoudil jako návrh na částečné zastavení řízení, když soud dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost dostatečně neprověřila.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v převážné míře, neboť řízení bylo zčásti zastaveno její vinou, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 118 Kč, přičemž tato částka představuje 53 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 400,51 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v  a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.