Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 250/2021-64

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 5 559,76 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Zamítá se zcela žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení:

částky 5 559,76 Kč,

kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 816,64 Kč,

kapitalizovaného úroku ve výši 2 273,15 Kč,

úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 559,76 Kč od 17. 12. 2020 do zaplacení

úroku 23,66 % ročně z částky 5 559,76 Kč od 17. 12. 2020 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Zamítá se zcela žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení: částky 5 559,76 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 816,64 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 273,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 559,76 Kč od 17. 12. 2020 do zaplacení úroku 23,66 % ročně z částky 5 559,76 Kč od 17. 12. 2020 do zaplacení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 16. 12. 2016 smlouvu o úvěru číslo na základě které zapůjčila žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 23,66 % ročně vyčísleným fixní částkou za dobu trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč a částkou za hotovostní inkaso 4 000 Kč. Žalovaný si dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění za 290 Kč. Žalovaný se tedy zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem 17 690 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 26. 1. 2018. Žalovaný však svůj dluh nesplnil řádně a včas, když sice uhradil celkem částku 17 690 Kč, avšak v pozdějších termínech, než k tomu byl podle smlouvy povinen. Žalovanému proto nabíhaly zákonné úroky z prodlení a smluvní úrok, přičemž žalobkyně započítávala úhrady žalovaného nejprve na dlužné příslušenství až posléze na jistinu. Žalobkyně proto požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve výši 5 559,76 Kč a příslušenství tak, jak je specifikováno ve výroku tohoto rozsudku.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 16. 12. 2016 smlouvu číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úroky za dobu řádného trvání smlouvy v sazbě 23,72 % ročně ve výši 1 400 Kč, poplatkem ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč. Žalovaný si ve smlouvě rovněž sjednal pojištění, za které se zavázal zaplatit částku 290 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit žalobkyni 17 690 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že RPSN činí 206 %. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí částky v hotovosti /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 17 Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného, že žalovaný bydlí se svou partnerkou v nájemním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, přičemž jeho čistá měsíční mzda činí 15 000 Kč. Rovněž uvedl, že má i jiné příjmy ve výši 5 000 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení jsou uvedeny v částce 7 700 Kč a ostatní osobní výdaje v částce 3 500 Kč. V době uzavření smlouvy splácel žalovaný u právní předchůdkyně žalobkyně měsíčně částku 1 525 Kč a u společnosti právnická osoba částku 1 000 Kč měsíčně /zjištěno ze zákaznické karty na č.l. 19 Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 17 690 Kč /zjištěno z nesporovaného tvrzení/. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně ze smlouvy postoupena na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 26 a seznam postoupených pohledávek na č.l. 28 Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 29. 11. 2019, který byl žalovanému odeslán dne 13. 12. 2019, v němž byl vyzván k úhradě dluhu /viz dopis na č. l. 23, podací lístek na č.l. 24 Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2021 vyzván žalobkyní k úhradě evidovaných dlužných částek, přičemž dopis byl odeslán následující den /viz předžalobní výzva na č. l. 21 včetně podacího lístku na č.l. 25 Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění zcela uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle , (dále jen„ o. z.“) a podle , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení:

5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není ani z části důvodná.

10. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 16. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala a vyhodnotila řádně, když soud nepovažuje za nijak nevěrohodné prohlášení žalovaného, že bydlí se svou partnerkou v nájemním bytě, přičemž jeho výdaje na bydlení činí 7 700 Kč měsíčně a že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, přičemž dosahuje výdělku ve výši okolo 20 000 Kč. S ohledem na to, že žalovaný je mladý muž, v produktivním věku, u kterého lze předpokládat, že je snadno zaměstnatelný, bylo zcela jistě v jeho silách úvěr ve výši 10 000 Kč splatit, když osud zároveň ani z úřední činnosti nezjistil, že by v době poskytnutí úvěru byl žalovaný v tzv. dluhové pasti. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou.

11. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč vrátit v 58 týdenních splátkách společně s celkovými náklady ve výši 7 690 Kč včetně poplatku za pojištění. Byť právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že se uvedená celková částka skládá z úroku ve výši 1 400 Kč, poplatku ve výši 2 000 Kč a hotovostního inkasa ve výši 4 000 Kč, je zřejmé, že svou povahou jsou veškeré uvedené částky skryté úroky. Úrok je úplata za poskytnutí úvěru, která má v sobě z povahy věci zahrnovat i veškeré ostatní náklady, stejně jako cena za zboží v obchodě obsahuje všechny náklady na výrobu, distribuci, prodej i zisk. Současná praxe úvěrových institucí, které rozdělují částky, jež má spotřebitel celkem zaplatit do různých kategorií, je pouhá snaha skrýt skutečnou výši ceny za poskytnutí úvěru (tj. úroku). Soud proto částku ve výši 7 400 Kč posoudil jako celkový úrok. Takto sjednané celkové úroky představují 74 % z dlužné jistiny, RPSN činí 206 %, což soud považuje za zcela nemravné. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik obec národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách obec národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v prosinci 2016 okolo 10 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok ve výši 205 % ročně byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům. Ujednání o úrocích soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z.

12. Ohledně zjištěné nemravnosti sjednaných smluvních úroků soud uvádí, že předmětem podnikání žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů jako tzv. nebankovní instituce poskytující spotřebitelské úvěry, které poskytují spotřebitelské úvěry obvykle s vyšším úrokem oproti bankovním institucím, zpravidla s odkazem na vyšší rizikovost. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru číslo 2016 Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty. Nejvyšší soud uvedl např. v rozsudku ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. , že„ Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními y výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“, tedy že ani sjednaný smluvní úrok ve výši 2-3 násobku výše úroků poskytovaných bankovními institucemi nemusí být nemravný. Právě v tomto rozpětí lze dle názoru soudu sjednávat výši úrokových sazeb při poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, aniž by takto sjednaná sazba odporovala dobrým mravům (při absenci jiných zjištěných skutečností) v takové míře, že by musela být posouzena jako absolutně neplatná ve smyslu ust. o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V daném rozpětí by sjednaná výše úroků mohla být nemravná (ať již ve smyslu ust. či o. z.), avšak nemravnost by musela být zjištěna ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu. Zatímco v případě vyššího násobku ve vztahu mezi fyzickými osobami (a tím spíše ve vztahu podnikatele vůči spotřebiteli jakožto slabší straně) již sjednaná výše bude až na výjimky zjevně odporovat dobrým mravům, a tudíž bude absolutně neplatná ve smyslu ust. o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ).

13. Soud nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši obvyklé podle § 1802 o. z. (podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy), neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že byla sjednána absolutně neplatně. Věřitel je tak sankcionován za to, že se pokusil sjednat se spotřebitelem celkovou úplatu (úrok), která je zjevně nemravná (lichvářská). V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných nároků z prodlení s jejím splácením (včetně případných smluvních pokut) mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské nároky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou Soudního dvora EU ve spotřebitelských sporech. Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit. Také Ústavní soud považuje za„ neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. a zejména , kde RPSN činila 115,32 %).

14. Jelikož žalovaný uhradil celkem 17 690 Kč a tedy splatil zcela svůj dluh ve výši 10 000 Kč, když veškeré úroky a poplatky byly shledány za neplatně sjednané, soud žalobu zcela zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).