Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
210 C 45/2020-101
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudce Mgr. René Braunem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o: 98 368,17 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 85 148 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 14. 7. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 220,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 98 318,17 Kč od 1. 5. 2020 do 13. 7. 2021 se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 220,17 Kč od 14. 7. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 85 148 Kč od 14. 7. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 25 376 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 85 148 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 14. 7. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 220,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 98 318,17 Kč od 1. 5. 2020 do 13. 7. 2021 se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 220,17 Kč od 14. 7. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 85 148 Kč od 14. 7. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 25 376 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].
1. Návrhem podaným dne datum ve znění doplnění ze dne datum a datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 98 368,17 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 5. 2020 do zaplacení, s odůvodněním, že žalovaná a předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, uzavřely dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná načerpala úvěr na úhradu zboží ve výši 5 148 Kč, tuto částku předchůdkyně žalobkyně uhradila prodejci zboží webová adresa, dále žalovaná načerpala úvěr ve výši 44 000 Kč a 36 000 Kč, přičemž účelový úvěr se žalovaná zavázala splatit ve 24 měsíčních splátkách po 275 Kč a revolvingový úvěr se žalovaná zavázala splácet ve výši minimálně 5 % dlužné částky, ale žalovaná nehradila splátky řádně a včas a úvěr byl ke dni 30. 4. 2020 zesplatněn. Roční úroková sazba účelového úvěru byla sjednána ve výši 25,90 % a u revolvingového úvěru ve výši 23,76 %. Žalovaná vyslovila souhlas s pojištěním a byla povinna hradit poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 4,99 % měsíčně ze stanovené splátky revolvingového úvěru. Částka požadovaná žalobkyní je tvořena jistinou ve výši 85 148 Kč, poplatky za rezervaci úvěrového zdroje ve výši 174 Kč (6 poplatků po 29 Kč), úrokem kapitalizovaným ke dni zesplatění úvěru ve výši 9 236,56 Kč, smluvní pokutu 0,1% denně v kapitalizované výši 1 442,31 Kč, pojistným ve výši 1 617,30 Kč, náklady spojenými s vymáháním pohledávky ve výši 600 Kč, poplatkem za odeslání upomínky ve výši 100 Kč a náklady vzniklými žalobkyni v souvislosti s uplatněním pohledávky ve výši 50 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovanou k uhrazení dlužné částky, ale bezvýsledně.
2. Žalovaná se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo soud zjistil, že jako strany jsou ve smlouvě uvedeny žalovaná a anonymizována čtyři slova. příjmení příjmení anonymizováno, číslo anonymizováno, jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, anonymizována dvě slova, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo. Zprostředkovatelem úvěru byla webová adresa, IČO. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná je anonymizováno, má anonymizována dvě slova anonymizováno a bydlí u anonymizováno, pracuje jako anonymizována dvě slova u právnická osoba. Dále jsou ve smlouvě uvedeny příjmy žalované ve výši částka, celkový příjem domácnosti ve výši částka, náklady domácnosti částka a finanční závazky ve výši částka. Ve smlouvě jsou ustanovení o revolvingovém úvěrů s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Tento měl být splácen v měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, minimálně 500 Kč. Úroková sazba činila 23,76 % ročně. Smlouva rovněž obsahuje ustanovení o účelovém úvěru ve výši 5 148 Kč. Ten měl být splacen ve 24 splátkách po 275 Kč, úroková sazba činila 25,09 % ročně. Smlouva dále obsahuje ustanovení o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky, náhradu nákladů ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. Předložená smlouva není žalovanou podepsána, u jejího jména je dodatek„ Pokud není uveden vlastnoruční podpis, podepsáno elektronicky s nutností ověření v elektronickém dokumentu“.
4. Z výpisu transakcí pro kartu číslo bylo zjištěno, že dne datum byla vybrána částka 36 000 Kč.
5. Z výpisu z účtu předchůdkyně žalobkyně vedeného u příjmení příjmení ze dne datum bylo zjištěno, že dne datum byla na účet označený příjmení jméno odeslána platba 44 000 Kč.
6. Z transakční historie bylo zjištěno, že ve výpisu je zachycena ke dni datum částka 5 148 Kč, ke dni datum částka 44 000 Kč a ke dni datum částka 36 000 Kč (datum zaúčtování datum).
7. Z detailu transakce ze dne datum (číslo listu) a číslo listu bylo zjištěno, že právnická osoba anonymizováno byla dne datum uhrazena částka částka.
8. Z výpisu úvěrových případů (číslo listu a anonymizováno) bylo zjištěno, že seznam obsahuje úvěr poskytnutý žalované ve výši 5 148 Kč. Celková suma financování činila částka.
9. Z měsíčního výpisu – září/ 2019 bylo zjištěno, že výpis je adresovaný žalované. Aktuální úvěrový rámec činil 50 000 Kč. Přečerpání úvěrového účtu činilo částku 30 000 Kč, měsíční splátka 4 275 Kč, celkem tak měla žalovaná uhradit splátku 34 275 Kč. Výpis obsahuje pohyby na účtu žalované, dle kterých dne datum načerpala žalovaná platbou na bankovní účet částku 44 000 Kč a dne datum vybrala kartou 36 000 Kč.
10. Z kopie řidičského průkazu číslo listu bylo zjištěno, že patří žalované.
11. Z kopie občanského průkazu číslo listu bylo zjištěno, že patří žalované.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, potvrzení o přijetí úplaty a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení jméno. příjmení příjmení anonymizováno, číslo anonymizováno, jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, anonymizována dvě slova, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, na žalobkyni.
13. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vypracovala výzvu žalované.
14. Z dalších provedených důkazů, a to rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů, informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, odstoupení od úvěrové smlouvy, oznámení o postoupení pohledávky, ABC costs, všeobecné obchodní podmínky, sazebník, měsíční výpisy říjen 2019 až únor 2020, soud nečinil žádné skutkové závěry, neboť pro posouzení věci byl skutkový stav dostatečně zjištěn důkazy výše uvedenými.
15. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná prostřednictvím právnická osoba anonymizováno., požádala o úvěr předchůdkyni žalobkyně příjmení jméno příjmení jméno. příjmení příjmení anonymizováno, číslo anonymizováno, jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, anonymizována dvě slova, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo. Na základě této žádosti byla za žalovanou vyplacena právnická osoba anonymizována dvě slova . částka 5 148 Kč za zboží, které si žalovaná koupila. Žalované byla dále vyplacena částka 44 000 Kč a 36 000 Kč Celkem tak předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 85 148 Kč. První splátka v měsíci záři 2019 pak měla činit částku 34 275 Kč. Žalovaná jednala s předchůdkyní žalobkyně pouze elektronicky. Její totožnost byla ověřena pomocí občanského a řidičského průkazu. Předchůdkyně žalobkyně neověřovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když se pouze spokojila s údaji, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, tedy že je zaměstnankyní, její příjem činí částka, příjem domácnosti činí částka, náklady na domácnost činí částka, žije u anonymizováno a splácí úvěry ve výši částka. Pohledávka byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.
16. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení
s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn.
33 Cdo 2178/2018 :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, anonymizováno a příjmení, anonymizováno: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. nakladatelství, rok, s. číslo, anonymizováno číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 1 As 30/2015 -39, nemá poskytovatel úvěru spoléhat pouze na údaje sdělené mu spotřebitelem.
23. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení byla žalobkyně nejprve vyzvána k doplnění rozhodných skutečností písemnou výzvou, na což reagovala pouze obecným vyjádřením ze dne datum ohledně procesu ověřování úvěruschopnosti. Následně byla žalobkyně u jednání dne datum vyzvána dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), mimo jiné k tomu aby tvrdila a prokazovala, jakým konkrétním způsobem ověřila úvěruschopnost žalované. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala podáním ze dne datum, kde uvedla opět obecná tvrzení ohledně ověřování úvěruschopnosti, totožná s podáním ze dne datum, v návaznosti na které ji ale soud vyzýval k doplnění rozhodných skutečností u jednání. U jednání dne datum pak žalobkyně uvedla, že při posouzení schopnosti platit měsíční splátky předchůdkyně žalobkyně vycházela z celkového příjmu domácnosti ve výši částka, uvedeného v úvěrové smlouvě.
24. Žalobkyně tak dostatečně netvrdila a ani neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr řádně zkoumala. Nelze se pouze spokojit s údaji, které žalovaná předchůdkyni žalobkyně sdělila, které nebyly jakkoliv ze strany předchůdkyně žalobkyně ověřeny, a to zvláště za situace, kdy byly žalované poskytnuty částky v celkové výši 85 148 Kč. Žalobkyně rovněž ani neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně nahlížela do jakýchkoliv databází, jak ve svých podáních tvrdila.
25. V řízení tak nebylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně jakýmkoliv způsobem ověřovala úvěruschopnost žalované, zároveň nebylo prokázáno, že by si předchůdkyně žalobkyně jakkoliv ověřovala výdaje žalované či její životní náklady, jak byly uvedeny v úvěrové smlouvě. Nebylo ani doloženo, že by si právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala závazky žalované v jakémkoliv registru. Žalobkyně zůstala pouze u obecných tvrzení a tvrzení, že vycházela z příjmu domácnosti žalované ve výši částka. Vezme-li pak soud v potaz, že dle výpisu ze září 2019 měla žalovaná hradit splátku 34 275 Kč, tak by splátka v této výši přesahovala skoro dvojnásobně vlastní příjmy žalované a tato částka by dosahovala podstatné části příjmů celé domácnosti žalované, které byly navíc pouze deklarovány žalovanou, jak soud již uváděl a nebyly jakkoliv ověřeny.
26. Poměry žalované v době uzavření smlouvy soudu proto z výše uvedených důvodů prokázány nebyly a právní předchůdkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s ustanovení § 580 a 588 o. z. Soud posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
27. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postupně žalované poskytla částku 85 148 Kč. Žalovaná sama v řízení nenamítala, že by na tuto částku cokoliv plnila, přičemž povinnost tvrzení a důkazní ohledně uhrazené částky leží na její straně. Žalobkyni proto vzniklo právo na vrácení částky 85 148 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalované poprvé prokazatelně vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje, v souladu s ustanovením § 1958 o. z., den následující po dni, kdy byla žalované doručena žaloba, která byla doručena dne 13. 7. 2021, neboť spis žádné jiné doklady ohledně doručení výzev žalované neobsahuje. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbylém rozsahu pak žalobu zamítl.
28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve sporu převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 376 Kč, přičemž tato částka představuje 73,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,56 %
a úspěchu žalovaného v rozsahu 13,44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 457 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající
z částky 4 700 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé, účast u jednání dne datum
a datum) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň
z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 000 Kč ve výši 5 250 Kč.
29. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu nebyl dán důvod. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. uložil soud povinnost uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.