Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 94/2021-23
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 17 280 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 446,58 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 11. 2020 do 9. 8. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 525,91 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 446,58 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 11. 2020 do 9. 8. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 525,91 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s příslušenstvím, a to s přihlédnutím k částečnému zpětvzetí
žaloby. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 26. 7. 2019 smlouvu o úvěru číslo, (dále jen„ Smlouva“) na částku 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně tento úvěr splatit do 25. 8. 2019. Předchůdkyně žalobkyně předmětný úvěr poskytla žalované v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaná Smlouvu porušila, když poskytnuté prostředky nevrátila řádně a včas. Tímto jí vznikla povinnost zaplatit předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně. Předmětem žaloby je ke dni vyhlášení tohoto rozsudku jistina ve výši 12 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč za období od 26. 8. 2019 do 8. 11. 2020 ve výši 1 446,58 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 4. 12. 2020. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně dne 26. 7. 2019, a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč v hotovosti, který se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit do 30 dnů s možností prodloužení. Na straně 4 Smlouvy žalovaná potvrdila, že prostředky ve výši 12 000 Kč převzala v hotovosti.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni.
6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 4. 12. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení svých pohledávek za žalovanou na žalobkyni.
7. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 1. 2021, včetně podacího lístku z 29. 1. 2021, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 17 392 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.
8. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
9. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
10. Dne 26. 7. 2019 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti při uzavření Smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit do 25. 8. 2019.
11. Žalobkyně nicméně nedoložila žádnou relevantní dokumentaci ohledně prověření schopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. S odkazem na tuto skutečnost soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné, protože z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 a žalovanou o tomto postoupení stejného následně informovala. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 27. 1. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
16. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
18. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
19. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
21. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
22. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
23. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně si očividně nevyžádala od žalované žádné podklady k ověření jeho úvěruschopnosti.
24. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši 12 000 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby neučinila ani částečně. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu 12 000 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. dne 9. 8. 2021. Nejpozději dne 10. 8. 2021 se tak žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020.
25. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 525,91 Kč, přičemž tato částka představuje 23,35 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,68 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 280 Kč sestávající z částky sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč 23,35 % z částky 2 252 Kč činí částku 525,91 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Pro úplnost soud uvádí, že podání žalobkyně ze dne 24. 6. 2021 nepočítal jako úkon ve věci, protože k danému částečnému zpětvzetí došlo na základě výzvy soudu k doložení řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, a tento úkon tak byl učiněn čistě z rozhodnutí žalobkyně, nikoliv z důvodu jednání žalované. Pokud by soud předmětné částečné zpětvzetí započítal jako úkon žalobkyně ve věci samé, došlo by nedůvodnému navyšování nákladů řízení bez zavinění žalované.
27. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.