Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 277/2021-57
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 30 792,88 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 680 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 680 Kč od datum do datum ve výši 415,23 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 680 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 8 112,88 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 382,3 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 148,53 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 112,88 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 818 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 680 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 680 Kč od [datum] do [datum] ve výši 415,23 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 680 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 8 112,88 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 382,3 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 148,53 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 112,88 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 818 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 30 792,88 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 382,3 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 563,76 Kč za období od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 792,88 Kč od datum do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla žalobkyní prověřena úvěruschopnost žalovaného, kdy byla žalobkyní posouzena příjmová a výdajová stránka. V daném případě žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši 16 000 Kč. Výdaje žalovaného byly žalobkyní stanoveny na 3 410 Kč, kdy tato částka vyplývá z údajů Českého statistického úřadu. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalovaný se zavázal úvěr poskytnutý ve výši 30 000 Kč řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil 7 320 Kč. Jelikož žalovaný porušil své závazky ze smlouvy o úvěru, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalovaná částka činila po zesplatnění úvěru 30 792,88 Kč a je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši 30 000 Kč, poplatky za pojištění ve výši 162,88 Kč (2 splátky x poplatek ve výši 81,44 Kč), náklady na vymáhání ve výši 130 Kč a smluvními pokutami účtovanými ve výši 500 Kč (smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení se splátkou). Kapitalizovaný úrok ve výši 4 382,30 Kč, jenž byl úročen sazbou ve výši 29,88 % ročně, byl spočítán z částky 30 000 Kč od datum do datum, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 563,76 Kč, jenž byl úročen sazbou ve výši 8,25 % ročně, byl spočten z jistiny, poplatků a smluvních pokut od datum do datum. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně sestavila smlouvu o revolvingovém úvěru číslo s datem datum, která obsahuje podpis žalobkyně a na místě podpisu žalovaného je uvedeno číslo„ číslo“. Pro ověření totožnosti byl žalovaným předložen doklad totožnosti. Dle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které měl žalovaný vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 915 Kč měsíčně. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 29,88 % a RPSN ve výši 34,33 %. Ve smlouvě je uvedeno, že je žalovaný svobodný, nemá žádné vyživované dítě, bydlí u rodičů, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 16 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 80 000 Kč /viz flexibilní půjčka – revolvingový úvěr na č. l. 14 spisu včetně výpisu z OR žalobkyně na č. l. 13 spisu a úvěrové podmínky uložené v elektronické databázi CEPR, dohledání informací o činnosti klienta na č. l. 41 spisu, kopie občanského průkazu na č. l. 42- 43 spisu/. Částka ve výši 30 000 Kč byla dle této smlouvy žalovanému žalobkyní zaslána na účet dne datum. Za dobu od datum do datum uhradil celkem 7 320 Kč /viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 15 spisu, potvrzení o provedené platbě na č. l. 44 spisu, sdělení banky na č. l. 52 spisu/. Žalobkyně provedla dne datum lustraci žalovaného v registru FO sdružení SOLUS s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“ /viz potvrzení o provedení dotazu do Registru FO sdružení SOLUS na č. l. 50 spisu/. Žalovanému bylo dle úvěrové zprávy odmítnuto pět žádostí o splátkové úvěry a o jedné žádosti nebylo v době vyhotovení výpisu ještě rozhodnuto. Žalovaný splácel čtyři splátkové úvěry, s jedním byl se splácením s jednou splátkou po splatnosti. Konečně žalovaný splácel i revolvingový úvěr, se kterým byl u dvou splátek již po splatnosti /viz úvěrová zpráva na č. l. 45 – 49 spisu/. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne datum předaným k poštovní přepravě téhož dne s úhradou nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy, tj. do datum. Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne datum. Dále byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne datum předanou k poštovní přepravě téhož dne /viz výzva ke splacení celého úvěru na č. l. 16 spisu vč. poštovního podacího archu na č. l. 17 spisu a předžalobní výzva k plnění včetně poštovní podacího archu na č. l. 18 - 19 spisu, sledování zásilek na č. l. 55 spisu/.
5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne datum částku ve výši 30 000 Kč. Ve smlouvě byly uvedeny osobní, rodinné a příjmové údaje o žalovaném. Žalobkyně provedla lustraci v registru příjmení a měla k dispozici úvěrovou zprávu. Žalovaný uhradil celkem 7 320 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil, ani to jinak nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradil více, než v řízení uváděla žalobkyně.
6. Soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být vázán smlouvou o úvěru číslo ze dne datum s takovým obsahem, jak v řízení tvrdila žalobkyně. Toto bez dalšího nevyplývá pouze z nepodepsaného textu uvedené smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s předložením dokladu totožnosti a dále ve spojení se skutečností, že žalobkyně odeslala žalovanému částku ve výši 30 000 Kč a žalovaný částečně plnil. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.
7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Jelikož nebylo v řízení prokázáno, že žalovaný projevil vůli být vázán smlouvou o úvěru ve znění předloženém žalobkyní, posoudil soud ve vztahu k částce 30 000 Kč, kterou žalobkyně odeslala na účet žalovaného, danou věc dle ustanovení § 2991 a násl. o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 7 320 Kč, zbývá mu stále povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 22 680 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva žalovanému k úhradě dluhu před podáním žaloby byla doručena dne datum. Dle této výzvy měl být dluh ze strany žalovaného uhrazen do 14 dnů od sepsání výzvy, tj. do datum. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ode dne následujícího, a to ve výši 8,25 % ročně, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do částky 22 680 Kč a dále co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 415,23 Kč, který je vypočten z částky 22 680 Kč za období od datum do datum a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 680 Kč od datum do zaplacení. Ve zbytku ji s ohledem na uvedené zamítl (výrok I. a II. tohoto rozsudku).
17. Nadto soud pro úplnost dodává, že i kdyby bylo uzavřeno, že žalovaný projevil vůli být předloženou smlouvou vázán, nebylo by možno uzavřít, že k jejímu uzavření došlo poté, co žalobkyně s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumala majetkové a rodinné poměry žalovaného. K tomuto soud nad rámec podotýká, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z údajů o žalovaném uvedených ve smlouvě, tj. z objektivně nedoloženého prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Ze skutečností žalobkyní tvrzených a z provedených důkazů však nebyla taková odborná péče ze strany žalobkyně zjištěna. Žádost o úvěr žalovaného byly opakovaně odmítány a s některými svými závazky byl již po splatnosti.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 818 Kč, přičemž tato částka představuje 24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 232 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 792,88 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 500 Kč za výzvu k plnění a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Jedná se o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.