Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
18 C 40/2021-37
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 7 690,09 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 24. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 2 690,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 690,09 Kč od 29. 3. 2021 do 23. 4. 2021 a z částky 2 690,09 Kč od 24. 4. 2021 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 24. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 2 690,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 690,09 Kč od 29. 3. 2021 do 23. 4. 2021 a z částky 2 690,09 Kč od 24. 4. 2021 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem podaným k soudu dne 22. 7. 2021 ve znění jeho doplnění domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou uzavřela s žalovaným dne 26. 10. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, pomocí webové stránky webová adresa, na které se žalovaný zaregistroval a zřídil si uživatelský účet. Žalovaný na svém uživatelském účtu odsouhlasil znění úvěrové smlouvy a poskytl právní předchůdkyni žalobkyně své osobní údaje. Podpis žalovaného na smlouvě byl dle obchodních podmínek nahrazen specifickým SMS kódem. K ověření, že je žalovaný majitelem bankovního účtu uvedeného v dokumentaci, si žalobkyně vyžádala zaslání verifikační platby. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Na základě smlouvy o revolvingovém úvěru čerpal žalovaný prostřednictvím bankovních převodů na svůj účet č. bankovní účet úvěr v konečné výši 7 690,09 Kč sestávající ze součtu výběrů a poplatků za výběry v celkové výši 5 000 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů 250 Kč a z úroků za období čerpání ve výši 2 440,09 Kč. Konečný úvěr byl splatný ke dni 28. 3. 2021. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ve lhůtě splatnosti vyúčtovanou částku úvěru neuhradil. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019. Žalobkyně požadovala přiznat rovněž příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. Žalovaný nereagoval na žádnou z upomínek právní předchůdkyně žalobkyně ani zástupce žalobkyně.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
4. Dle listin y označené jako smlouva o revolvingovém úvěru měla právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, anonymizována dvě slova číslo, sídlem adresa, anonymizována dvě slova, země, žalovanému označenému jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, e-mailem a telefonním číslem poskytnout úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroky z úvěru ve výši 11,99 % měsíčně a příslušné poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru nebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Roční procentní sazba nákladů činila 289,06 %. Poplatek za čerpání úvěru činil 0 %. Žalovaný měl být oprávněn peníze z úvěru čerpat po celou dobu trvání smlouvy na základě své žádosti o čerpání prostřednictvím webové aplikace dostupné na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně na adrese webová adresa. Předložená smlouva není žalovaným nijak potvrzena. Žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně fotografii svého občanského průkazu.
5. Dne 25. 11. 2020 obdržela právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím webové aplikace z elektronického účtu žalovaného žádost o úvěr ve výši 3 000 Kč schválený téhož dne se splatností 25. 12. 2020. Žalobkyně soudu předložila doklady o tom, že na účet č. bankovní účet byla provedena z účtu její právní předchůdkyně dne 26. 10. 2020 platba ve výši 5 000 Kč, dne 23. 11. 2020 platba ve výši 2 000 Kč a dne 25. 11. 2020 platba ve výši 3 000 Kč. Účet č. bankovní účet náleží žalovanému.
6. Dle vystavené faktury činil ke dni splatnosti 28. 3. 2021 zůstatek žalovaného po poslední platbě - 39,28 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů 250 Kč, výběr 2 x 19,64 Kč, výběr 2 000 Kč, výběr 3 000 Kč a úroky za čerpání 2 440,09 Kč.
7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svoji tvrzenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 4. 2021. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 20. 4. 2021 zaslanou žalovanému téhož dne.
8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
9. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jako „o. z.“), na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.
10. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, OPR s.r.o. vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Žalobkyně se z nařízeného ústního jednání omluvila, čímž se připravila o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , o povinnosti tvrzení (doplnění tvrzení ohledně procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného) a především s ní související povinnosti důkazní a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Soud přitom nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Splnění své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované žalobkyně nijak nedokládala.
15. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalovaného. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je tak smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému poskytla převodem na jeho bankovní účet v období od 26. 10. 2020 do 25. 11. 2020 finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč, přičemž dle poslední právní předchůdkyně žalobkyně vystavené faktury činila po zohlednění úhrad žalovaného dlužná nesplacená jistina 5 000 Kč, účelně vynaložené náklady na upomínání 250 Kč a úroky za čerpání úvěru 2 440,09 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni nezaplatil na tuto fakturu ničeho. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil vyčerpané peněžní prostředky 5 000 Kč. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po doručení předžalobní výzvy k plnění (výzva k plnění byla dle § 573 o. z. žalovanému na základě domněnky doručena třetí pracovní den po odeslání dne 20. 4. 2021, tj. dne 23. 4. 2021), přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
18. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 2 690,09 Kč (v žalobě označené jako úroky za období čerpání ve výši 2 440,09 Kč a účelně vynaložené náklady na upomínání 250 Kč) a co do rozdílu v zákonném úroku z prodlení, soud žalobu výrokem II. zamítl, jelikož ujednání o úroku z úvěru byla dohodnuta ve smlouvě, která je jako celek absolutně neplatným právním jednáním a účelnost nákladů na upomínání nebyla v řízení dostatečně prokázána, jelikož žalobkyně nepředložila žádnou upomínku předcházející vystavení jejího vyúčtování.
19. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, jelikož žalobě nebylo vyhověno pouze v části příslušenství, což nemá vliv na nárok na náhradu nákladů řízení, který se odvíjí od úspěchu či neúspěchu v předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena:
-) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění, kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč,
-) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT)
-) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve výši 189 Kč.
20. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.