Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 243/2021-26
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9 123 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 493 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 493 Kč od 6.10.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 630 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 202,63 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 123 Kč od 27.3.2021 do 5.10.2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 630 Kč od 6.10.2021 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 1 101,86 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 493 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 493 Kč od 6.10.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení částky 630 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 202,63 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 123 Kč od 27.3.2021 do 5.10.2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 630 Kč od 6.10.2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 1 101,86 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 123 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo, (dále jen„ smlouva o úvěru“), uzavřené dne 9. 10. 2019 se žalovaným. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobkyní řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného posouzením jeho kreditního skóre a kontrolou žalovaného v externích registrech (SOLUS, NRKI,CEE, ISIR), kdy žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši částka, jeho výdajů ve výši částka, životního minima dle ČSÚ ve výši 3 410 Kč. Úvěr ve výši 13 596 Kč měl být žalovaným splácen v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 567 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 30.11.2020. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil 5 103 Kč (9 splátek). Přes upomínku zástupce žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 9. 10. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla dne 9.10.2019 úvěr ve výši 13 596 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 567 Kč. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit na základě jeho kreditního skóre a kontrolou žalovaného v externích registrech (SOLUS, NRKI,CEE, ISIR), kdy žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši částka, jeho výdajů ve výši částka, životního minima dle ČSÚ ve výši 3 410 Kč. Ve smlouvě o úvěru bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí v podnájmu, pobírá měsíčně částka, příjem ostatních členů domácnosti činí částka, k těmto skutečnostem však žalobkyně nepředložila žádné relevantní důkazy. Žalovaný na poskytnutý úvěr žalobkyni uhradil částku 5 103 Kč. Přes upomínku zástupce žalobkyně ze dne 17. 12. 2020 žalovaný dluh ze smlouvy o úvěru nezaplatil.
5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , účinném do 30.6.2020, (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23.4.2020, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
11. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 13 596 Kč a žalovaná je částečně splatil, když žalobkyni uhradil částku ve výši 5 103 Kč. Žalobkyně však při uzavírání smlouvy o úvěru dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je smlouva o úvěru dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění ve výši 8 493 Kč musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
13. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
14. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU, kdy žalobkyně údaje od žalovaného žádným způsobem neověřila. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co žalobkyni poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
15. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 13 596 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) ve výši 8 493 Kč po odečtení úhrady žalovaného ve výši 5 103 Kč, které je povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 8 493 Kč. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanému jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která byla žalovanému doručena dne 4.10.2021. Následující den tak mohl žalovaný svůj závazek splnit. Když tak neučinil, dostala se následující den, tj. 6. 10. 2021, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po žalované úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 8 493 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 493 Kč od 6.10.2021 do zaplacení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, neboť plnění (smluvní pokuty ve výši 500 Kč a náklady na vymáhání ve výši 130 Kč) měla vyplývat se smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou.
16. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 101,86 Kč, přičemž tato částka představuje 74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 87 % a úspěchu žalované v rozsahu 13 %, kdy žalobkyně byla úspěšná co do částky 8 698,40 Kč včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, žalovaný co do částky 1 245,83 Kč včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč 74% z částky 1 489 Kč pak činí 1 101,86 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. povinen zaplatit zástupci žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím řádně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí (exekuci).