Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 259/2020-125
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. příjmení příjmení
sídlem adresa
o zaplacení částky 37 000 EUR s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 000 EUR spolu s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 39 560 EUR od 25. 3. 2020 do 3. 7. 2020 a z částky 37 000 EUR od 4. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 170 181 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na státem hrazených nákladech řízení částku 2 390 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 000 EUR spolu s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 39 560 EUR od 25. 3. 2020 do 3. 7. 2020 a z částky 37 000 EUR od 4. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 170 181 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na státem hrazených nákladech řízení částku 2 390 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 8. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 37 000 EUR spolu s 8 % úrokem z prodlení z částky 39 560 EUR od 25. 3. 2020 do 3. 7. 2020 a z částky 37 000 EUR od 4. 7. 2020 do zaplacení, a to z titulu neuhrazené kupní ceny za dodání 23 tun síranu měďnatého pentahydrátu v ceně 39 560 EUR dle faktury číslo ze dne 21. 3. 2020 splatné dne 24. 3. 2020. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena na základě objednávky ze dne 20. 3. 2020 (původně v žalobě chybně tvrzeno, že se jednalo o objednávku ze dne 5. 3. 2020). Žalovaná na dluh částečně uhradila částku 2 560 EUR dne 3. 7. 2020, čímž dle žalobkyně došlo k uznání zbytku dluhu v souladu s ust. § 407 odst. 3 obchodního zákoníku platného na území Slovenské republiky. Následně žalobkyně ještě doplnila svá tvrzení, a to tak, že od února 2020 dodala žalované předmětné zboží na základě celkem čtyř objednávek, neuhrazena zůstala cena pouze u poslední z nich. Jednatel žalobkyně jednal se statutární ředitelkou žalované o úhradě dlužné částky několikrát, a to osobně, případně telefonicky či přes SMS zprávy, kdy žalovaná vždy přislíbila zbylou část dluhu uhradit.
2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Tvrdila, že zboží si neobjednala, ani nepřevzala, CMR list nepodepsala. Částečná úhrada byla provedena, ale omylem, jelikož faktura byla zařazena mezi ostatní faktury a statutární ředitelka žalované nepředpokládala, že by se mělo jednat o fakturu za neexistující plnění. Za žalovanou mohl smlouvu uzavřít tehdejší druh statutární ředitelky žalované příjmení příjmení, který však k jednání za žalovanou zmocněn nebyl. Objednávka byla provedena z emailové adresy, kterou žalovaná nepoužívala a zboží ani nedošlo do skladu žalované v obec.
3. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, kdy žalobkyně je právnickou osobou registrovanou ve Slovenské republice, zabýval se soud nejprve otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí v této věci a dále pak, podle kterého právního řádu bude věc posouzena a rozhodnuta. Mezinárodní příslušnost českých soudů a konkrétně Okresního soudu v Karviné je dána s ohledem na adresu sídla žalované, která je českou právnickou osobou se sídlem v obvodu Okresního soudu v Karviné. Věc byla posouzena a rozhodnuta podle právního řádu Slovenské republiky s ohledem na článek 4 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.). Žalobkyně nárok uplatnila z titulu neuhrazené ceny zboží na základě kupní smlouvy přitom prodávající, tj. žalobkyně, má své sídlo na území Slovenské republiky. V řízení nebylo tvrzeno, že by smluvní strany si sjednaly volbu rozhodného práva pro svůj smluvní vztah.
4. Ke všem ve věci nařízeným jednáním se předvolání zástupci účastníků dostavili a bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. Soud nevyhověl žádosti žalované o odročení jednání nařízeného na den 15. 10. 2021, což bylo odůvodněno rizikovým těhotenstvím statutární ředitelky žalované jméno příjmení. Žalovaná byla v celém řízení zastoupena advokátkou s procesní plnou mocí, která se všech jednání aktivně účastnila. Za této situace by mohlo být jednání odročeno pouze, pokud by neúčast účastníka, resp. statutárního orgánu účastníka při jednání ovlivnila průběh dokazování do té míry, že by to bylo na újmu řádného a úplného zjištění skutkového stavu věci. Tomu tak v daném případě nebylo. Soud přihlédl taktéž k dlouhodobosti důvodu, pro který by mělo být jednání odročeno, tak rovněž k tomu, že statutární ředitelka žalované se nedostavila ani k jednání dne 19. 4. 2021, kdy přitom předtím žádala o odročení jednání původně nařízeného na den 15. 2. 2021 ze zdravotních důvodů, přesto však k odročenému jednání se následně nedostavila. Soud tedy dne 15. 10. 2021 jednal v nepřítomnosti statutární ředitelky žalované, avšak za přítomnosti zástupkyně žalované.
5. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: výpisu z obchodního rejstříku žalované ze dne 21. 7. 2020, objednávky číslo 2020 ze dne 5. 3. 2020, CMR listu č. SK3647946, faktury číslo ze dne 21. 3. 2020, oznámení o debetním avízu ze dne 3. 7. 2020, e-mailové korespondence mezi účastníky (na čl. 10 - 12, 50 – 51, 55 – 57, 60 – 62, 65 – 69 a 79 spisu), CMR listu ze dne 11. 2. 2020, 6. 3. 2020 a 13. 2. 2020, faktur číslo ze dne 11. 2. 2020, číslo ze dne 5. 3. 2020 a číslo ze dne 17. 3. 2020, SMS zpráv odeslaných v období mezi 18. 8. 2020 a 15. 9. 2020, výpisu z účtu žalobkyně za únor a březen 2020 a výpisu z účtu žalované za duben 2020 a dále výslechem svědků celé jméno svědka, celé jméno svědka a jméno příjmení.
6. Soud naopak neprovedl důkaz výslechem statutárních orgánů účastníků, a to Ing. jméno příjmení a jméno příjmení, a dotazem na dopravce jméno příjmení a znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, jelikož žalovaná, která jej navrhla, od tohoto důkazního návrhu v průběhu řízení ustoupila. Dotaz na dopravce nebyl proveden pro nadbytečnost tohoto důkazu, kdy soud vycházel z domněnky uznání závazku a dodání zboží měl za prokázané jinými důkazy. Výslech jednatele žalobkyně nebyl proveden pro nadbytečnost tohoto důkazu, to, že jeho schůzky s paní příjmení proběhly, bylo prokázáno jinými důkazy. Jiné důkazy nebyly v řízení účastníky navrhovány. Soud neprovedl ani důkaz výslechem statutární ředitelky žalované, otázky, ke kterým měla být slyšena, nebyly pro rozhodnutí ve věci rozhodné, faktické vedení společnosti a její fungování v roce 2020 bylo prokázáno výslechem svědků, tehdejších zaměstnanců žalované.
7. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze čtených e-mailových objednávek (resp. i z písemné ze dne 5. 3. 2020), faktur a CMR listů byl zjištěn průběh a rozsah obchodní spolupráce mezi účastníky v období února a března 2020. V tomto období žalovaná u žalobkyně provedla celkem čtyři objednávky zboží označeného jako síran měďnatý pentahydrát. Dne 11. 2. 2020 bylo objednáno 12 tun tohoto zboží za cenu 20 820 EUR, nakládka proběhla dne 11. 2. 2020, cena byla vyúčtována fakturou číslo. Dne 12. 3. 2020 bylo objednáno 23 tun za cenu 41 160 EUR, nakládka proběhla dne 13. 2. 2020, cena byla vyúčtována fakturou číslo. Dne 5. 3. 2020 proběhla objednávka 24 tun za cenu 38 400 EUR, nakládka proběhla dne 6. 3. 2020, cena byla vyúčtována fakturou číslo. Dne 20. 3. 2020 bylo objednáno 23 tun v jednotkové ceně 1 720 EUR za tunu, v celkové ceně 39 560 EUR, nakládka dle CMR listu proběhla dne 21. 3. 2020, cena byla vyúčtována fakturou číslo. Zboží bylo dle CMR listů vyloženo v obec (kromě třetí v pořadí objednávky, která byla vyložena v anonymizováno). První dvě objednávky byly odeslány z e-mailové adresy email. Další dvě, tj. z března 2020, z e-mailové adresy email. Z výpisu z účtu žalobkyně u právnická osoba bylo zjištěno, že dne 13. 2. 2020 žalovaná žalobkyni uhradila částku 32 700 EUR, jako částečnou úhradu zálohové faktury číslo a dne 5. 3. 2020 byla uhrazena částka 38 400 EUR právnická osoba Polska, a to jako úhrada za žalovanou faktury číslo a doplatek předcházející faktury. Z výpisu z účtu žalované u právnická osoba vedeného v eurech bylo zjištěno, že v průběhu dubna 2020 proběhly toliko dvě zahraniční odchozí úhrady přes internetové bankovnictví v částce 32 010 EUR a 15 000 EUR. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované bylo zjištěno, že statutárním ředitelem (jako jediným statutárním orgánem) žalované je jméno příjmení od 28. 2. 2020.
8. Z e-mailové korespondence účastníků bylo zjištěno následující: dne 12. 3. 2020 zasílá žalobkyně žalované na adresu email saldo nedoplatků faktur v celkové výši 29 280 EUR a žádá o úhradu této částky. Dne 20. 3. 2020 je provedená objednávka z e-mailové adresy email podepsaná celé jméno svědka na 23 tun síranu měďnatého s tím, že zboží bude odebráno dne 21. 3. 2020 ve skladu v anonymizováno. Žalobkyně v odpovědi následujícího dne sděluje, že zboží je připraveno k naložení. Následně dne 8. 4. 2020 žalobkyně zasílá žalované na adresu email fakturu k poslední dodávce s tím, že doposud nebyla uhrazena a žádá o její úhradu. Dne 26. 5. 2020 žalobkyně zprávou zaslanou na stejnou e-mailovou adresu žádá opětovně úhradu faktury číslo, současně žádá i o zaslání stanoviska a zprávy k celé situaci. Následuje korespondence z července 2020, která ze strany žalované je činěna vždy z adresy email. Dne 1. 7. 2020 žalobkyně žádá o jasné stanovisko ve věci úhrady předmětné faktury. V odpovědi dne 2. 7. 2020 žalovaná uvádí, že faktura bude proplacena do konce měsíce června a následně ještě sděluje, že ještě téhož dne bude provedena částečná úhrada. Dne 3. 7. 2020 žalovaná zasílá žalobkyni potvrzení částečné úhrady faktury, kdy z připojeného oznámení o debetním avízu ze dne 3. 7. 2020 bylo zjištěno, že téhož dne žalovaná provedla úhradu částky 2 560 EUR na účet žalobkyně, a to s variabilním symbolem číslo. V odpovědi žalobkyně dne 8. 7. 2020 sděluje, že úhradu tak nízké částky považuje za výsměch. Na to žalovaná dne 14. 7. 2020 se omlouvá za prodlení s platbou s tím, že co nejvyšší částku uhradí do dne 20. 7. 2020. Následně žalobkyně dne 28. 7. 2020 žalované oznamuje, že podala u Okresního soudu v Karviné návrh na předběžné opatření a žádá žalovanou o úhradu dlužné částky případně o sdělení návrhu řešení celé vzniklé situace. Na to žalovaná dne 29. 7. 2020 e-mailem podepsaným jméno příjmení žádá o trpělivost s tím, že do 15. 8. 2020 uhradí částku 10 000 EUR. V odpovědi žalobkyně uvádí, že úhradu je možno provést i sulfátem, který má žalovaná uskladněný v obec s tím, že bude proveden zápočet. Z výpisu SMS zpráv bylo zjištěno, že se jedná o korespondenci mezi statutární ředitelkou žalované a jednatelem žalobkyně, kdy paní jméno příjmení dne 18. 8. 2020 sděluje, že jednateli žalobkyně zaslala e-mail s návrhem dohody. Na to si jmenovaní sjednali osobní schůzku v obec, která proběhla dne 20. 8. 2020 v anonymizována dvě slova. Následně dne 14. 9. 2020 jméno příjmení žádá Ing. jméno příjmení o osobní schůzku s tím, že přijede do obec. Na to byla domluvena schůzka v příjmení jméno dne 15. 9. 2020 v 9:30 hodin.
9. Z výpovědí svědků bylo zjištěno následující. Všichni tři slyšení svědci v době předmětné objednávky byli zaměstnanci žalované. celé jméno svědka ve funkci skladníka byl u žalované zaměstnán od března 2020 do března 2021 celé jméno svědka, otec jméno příjmení, byl vedoucím skladu. U žalované byl zaměstnán v době od 1. 3. 2020 do 30. 4. 2021 s tím, že od 13. 8. 2020 byl na nemocenské. celé jméno svědka je zaměstnán jako referent a obchodní manažer od 1. 2. 2020 (nebo od 1. 3. 2020) dosud s tím, že od června 2020 je na nemocenské. Z výpovědi svědka celé jméno svědka bylo zjištěno, že na jaře 2020 byl jediným skladníkem ve skladu žalované v obec. V práci se vlastně nudil a dělal si i svou práci, resp. věnoval se svému koníčku, což měl povoleno od pana příjmení. Ve skladu bylo zboží tak maximálně na jeden nebo dva kamiony. Vozila se hlavně modrá skalice. Zboží bylo méně než v době právnická osoba, kde byl zaměstnán ve stejné pozici. Svědkovi se pan jméno příjmení jevil jako majitel společnosti. Stejně tak působil i v dobách právnická osoba, byť formálně byl vlastníkem pan celé jméno svědka Pan anonymizováno měl ve společnosti žalované hlavní slovo, každému říkal, co má dělat. Svědek s ním hovořil polsky. příjmení příjmení do skladu docházela pouze občas, a to vždy v doprovodu jiné osoby, s nikým nehovořila. Pracovala v kanceláři, byla družkou pana příjmení, měli spolu dceru. Svědek popřel, že by podpis na CMR listu ze dne 21. 3. 2020 u přejímky zboží byl jeho podpisem. Uvedl, že v době jeho nepřítomnosti zboží ve skladu přejímali pan příjmení nebo svědek celé jméno svědka. Se svědkem celé jméno svědka se zná osm let, a to za dobu co spolu pracovali ve právnická osoba. Svědek celé jméno svědka uvedl, že jako vedoucí skladu měl práce tak na jednu hodinu denně, jinak byl v pohotovosti doma. Ve skladu bylo zboží na jeden až maximálně dva kamiony, jednalo se převážně o síran. Více zboží ve skladu bylo v době působnosti právnická osoba, kde pracoval ve stejné pozici. Zboží ve skladu nikdy nepřebíral a CMR listy nepodepisoval. Jeho dcera jméno příjmení mu pracovní úkoly nedávala, v práci se s ní nesetkával, o pracovních věcech se v soukromí nebavili. Pan příjmení příjmení se svědkovi jevil jako ředitel nebo šéf, rozdával úkoly, spolu hovořili polsky. Pan anonymizováno pracoval v kanceláři spolu se svědkem celé jméno svědka, společně vyřizovali objednávky. Z výpovědi svědka jméno příjmení bylo zjištěno, že před nástupem do zaměstnání u žalované pracoval ve právnická osoba, kterou„ v podstatě“ vlastnil. Tato společnost je v současné době v insolvenci. Z objednávek zboží u žalobkyně si pouze pamatuje na objednávku ze dne 20. 3. 2020, jelikož na žádost žalobkyně odůvodněnou problémy se skladníky jel se skladníkem celé jméno svědka do anonymizováno nakládat zboží na kamion. Při této příležitosti zkontroloval, zda zboží není poškozeno. Druhý den došlo k uzavření hranic z důvodu covidové pandemie. CMR listy běžně podepisoval skladník. V případě, kdy nebyl ve skladu, tak tyto podepisoval jméno příjmení a výjimečně i sám svědek. Předmětný CMR list ze dne 21. 3. 2020 svědek nepodepsal. Po předestření e-mailu ze dne 20. 3. 2020 svědek uvedl, že nevylučuje, že tento podepsal, ale potvrdit to není schopen. Svědek neměl přístup k bankovnímu účtu žalované. V případě potřeby připomínal či urgoval nutnost platby u pana příjmení, který to pak řešil zřejmě se svou družkou. Svědek v kanceláři pracoval s panem příjmení. Znali se již z doby právnická osoba. Práci měli rozdělenou. Pan anonymizováno řešil zejména polské klienty. Svědkovi dával podněty a pracovní příkazy, svědek to akceptoval. Spolu hovořili polsky. Pan anonymizováno by se česky nějak domluvil, psát česky zřejmě nebyl schopen. V práci oba používali stejnou e-mailovou adresu, kterou založil pan příjmení s tím, že se tato bude používat. Paní příjmení se starala o dceru, do kanceláře docházela pouze občas, a to v rámci procházky, byla družkou pana příjmení. V té době žalovaná obchodovala hlavně se síranem měďnatým. Zboží však na trhu bylo málo a poptávalo se, v průměru tak přijíždělo jedno auto týdně. Ve skladu bylo zboží maximálně na jeden až dva kamiony.
10. Žaloba se jeví soudu v plném rozsahu důvodnou. Dle ust. § 323 odst. 1 a 3 slovenského obchodního zákoníku (zákon č. 513/91 Z. z.) ak niekto písomne uzná svoj určitý záväzok, predpokládá sa, že v uznanom rozsahu tento záväzok trvá v čase uznania, tieto účinky nastávaju aj v případě, keď pohliadavka veriteľa bola v čase uznania už premlčaná. Za uznanie nepremlčaného záväzku sa považujú aj právné úkony uvedené v § 407 odst. 2 a 3. Dle ust. § 407 odst. 3 slovenského obchodního zákoníku, ak dlžník plní čiastočne svoj záväzok, má toto plnenie účinky uznania zvyšku dlhu, ak možno usudzovať na to, že plnením dlžník uznává aj zvyšok záväzku. Sice tato ustanovení mají zcela stejnou dikci jako ustanovení § 323 odst. 1, 3 a § 407 odst. 3 českého obchodního zákoníku zrušeného ke dni 1. 1. 2014, jelikož jde o právní předpis vzniklý za trvání společného československého státu, je třeba však zohlednit skutečnost, že od 1. 1. 1993 měl tento zákon na území obou vzniklých státu autonomní vývoj nejen vzhledem k možným novelizacím (byť tato konkrétní ustanovení jimi nebyla dotčena), ale i z hlediska vývoje judikatury či obecně právní doktríny.
11. Žalovaná prokazatelně částečně plnila částku 2 560 EUR na fakturu číslo vystavenou žalobkyní na základě kupní smlouvy ze dne 20. 3. 2020. Úhradu provedla statutární ředitelka žalované, což žalovaná v průběhu řízení potvrdila. Z předchozí (i následné) korespondence přitom nevyplývá, že by žalovaná nehodlala uhradit kupní cenu v celé vyfakturované výši. Je zřejmé, že v úhradě jí bránil pouze aktuální nedostatek finančních prostředků. Výzva k úhradě byla žalobkyní zaslána žalované i na e-mailovou adresu, kterou dle svého tvrzení, používá statutární ředitelka žalované. I osobní schůzky statutárních orgánů účastníků v obec a v příjmení jméno se týkaly řešení prodlení s úhradou a způsobu a lhůty k úhradě zbylé části dluhu, jak to vyplývá z obsahu SMS zpráv čtených k důkazu, a nikoli jednání o výši dluhu. Žalovaná nenamítala ani množství dodaného zboží, jeho jednotkovou cenu, kvalitu, dodací lhůtu apod. Dle rozsudku Krajského soudu v Trnavě sp. zn. 31Cob číslo na uznání zbytku závazku částečným plněním ve smyslu § 407 odst. 3 slovenského obchodního zákoníku je možno usuzovat s použití čísla faktury jako variabilního symbolu platby, pokud zároveň nedojde věřiteli opačný projev vůle, např. vysvětlení, proč není plnění provedeno v plném rozsahu a dále případné použití slova„ splátka“ v průvodní komunikaci, ve které dlužník označuje platbu jako projev postupného splácení. Dle soudu tomuto tak v projednávané věci bylo. Žalovaná použila jako variabilní symbol platby číslo žalobkyní vystavené faktury, zbytek dluhu nijak nezpochybňovala, aktivně jednala o splácení zbylé části, žádala o shovívavost a delší lhůtu apod.
12. Uznáním dluhu dle § 323 odst. 1 slovenského obchodního zákoníku se zakládá vyvratitelná právní domněnka existence uznaného závazku v době uznání. Nastává tedy přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka, na kterém je, aby prokázal, že závazek nevznikl, že zanikl anebo že byl převeden na jinou osobu. Podle § 133 o. s. ř. dokud není prokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovená domněnka. Kladné řešení otázky, zda účastník unesl důkazní břemeno, nemůže být založeno na jeho pouhém popření skutečnosti, o jejíž existenci platí vyvratitelná domněnka. Dle soudu žalovaná neunesla v tomto řízení důkazní břemeno vyvrácení domněnky existence závazku, resp. jeho zbylé části, a to uznáním formou částečného plnění.
13. Žalovaná tvrdila, že žádná z osob oprávněných za ní jednat (statutární ředitelka a tři zaměstnanci) předmětnou smlouvu se žalobkyní neuzavřela a zboží od žalobkyně nepřevzala. Dle žalované je pravděpodobné, že smlouvu uzavřel pan jméno příjmení, tehdejší druh statutární ředitelky žalované, která jej však k tomu nezmocnila, a žalobkyně by tak měla úhradu kupní ceny požadovat po této osobě. Žalovaná tvrdila, že částečnou úhradu předmětné faktury provedla omylem, kdy nemohla vědět, že se jedná o fakturu za neexistující plnění. K prokázání těchto tvrzení soud provedl důkaz výslechem tří žalovanou označených svědků, a to tehdejších zaměstnanců žalované. Jejich výpovědi nejenže nevyvrátily existenci domněnky, jak bylo zamýšleno žalovanou, ale naopak odstranily určité pochybnosti soudu ohledně uzavření smlouvy, kdy pro jejich provedení dospěl soud naopak k závěru, že smlouvy žalovaná skutečně uzavřela a platba provedená dne 3. 7. 2020 omylem z její strany nebyla. Předně soud poukazuje na dostatek času, který měla statutární ředitelka žalované, aby zamezila případnému omylu a poukázání finanční částky na účet žalobkyně, dle jejího názoru, neoprávněně. Dne 26. 5. 2020 byla zaslána výzva k plnění včetně předmětné faktury opětovně, a to na e-mailovou adresu, kterou dle svého tvrzení statutární ředitelka žalované v té době používala. K platbě došlo až po více než jednom měsíci od této výzvy. Rozsah obchodní činnosti žalované v té době byl mizivý, což vyplývá jak z výpovědí svědků, kteří uvedli, že zboží bylo málo, ve skladě se nacházelo zboží na jeden maximálně na dva kamiony, tak i z výpisů z eurového účtu žalované za duben 2020, ze kterého je patrné, že za celý měsíc odešly pouze dvě zahraniční platby. Statutární ředitelka žalované paní jméno příjmení, která je ve funkci od 28. 2. 2020, tak měla dostatek času se seznámit s chodem společnosti a případně rozlišit, které faktury je třeba uhradit a které nikoliv. Žádnou rozsáhlou obchodní agendu totiž nepřebírala. Dle svého tvrzení se přitom o neexistenci plnění ze strany žalobkyně měla statutární ředitelka žalované dozvědět až poté, co byl žalované doručen platební rozkaz a co s celou věcí seznámila právní zástupkyni. Toto tvrzení o omylu se soudu jeví jako zcela nepřesvědčivé. Ve světle provedeného dokazování výslechem svědků se v zcela jiném světle jeví i pozice tehdejšího druha statutární ředitelky pana jméno příjmení v žalované společnosti. Jmenovaný dle svědků působil jako šéf, případně vlastník společnosti, dával pracovní příkazy, které zaměstnanci akceptovali. Naopak faktická pozice paní jméno příjmení ve společnosti byla zcela druhořadá. Občas se zastavila do kanceláře společnosti v rámci procházky, většinou se věnovala dceři, do skladu docházela pouze zřídkakdy a vždy v přítomnosti jiné osoby, pracovní příkazy nedávala. Dle svědka jméno příjmení, obchodního referenta žalované, pokud bylo potřeba připomenout provedení určité platby z účtu žalované, pak toto řešil s panem příjmení, který to pak zařídil u statutární ředitelky žalované. jméno příjmení byl v kanceláři společnosti každý den, pracoval tam, měl tam své stálé místo. Obchodní agendu řešil společně se svědkem celé jméno svědka. Pokud tedy skutečně předmětnou smlouvou za žalovanou uzavřel pan příjmení (byť ani svědek celé jméno svědka nevylučuje, že by mohl předmětnou objednávku odeslat žalobkyni sám), jednalo se s nejvyšší pravděpodobností o právní jednání žalované. Statutární ředitelka žalované byla srozuměna s činností svého tehdejšího přítele ve společnosti, jednalo se o dlouhodobý stav, kterému zřejmě nijak nebránila, a se kterým byla srozuměna. Dále bylo zjištěno, že dva zaměstnanci žalované se zúčastnili nakládání zboží zakoupeného na základě předmětné objednávky ve skladu žalobkyně v anonymizováno. I tato skutečnost nasvědčuje tomu, že kupní smlouvu se žalobkyní uzavřela skutečně žalovaná.
14. Žalovaná tedy nevyvrátila domněnku uznání zbytku závazku částečným plněním a tedy závazek k úhradě částky 37 000 EUR žalobkyni ke dni 3. 7. 2020 trval. Žalovaná nevyvrátila ani tuto druhou domněnku trvání závazku ke dni uznání. Netvrdila zánik závazku nebo jeho části po datu 3. 7. 2020 a z tohoto důvodu byla žalovaná zavázána k úhradě žalobkyni částky 37 000 EUR z titulu nedoplatku kupní ceny, a to spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení v sazbě stanovené dle nařízení vlády Slovenské republiky číslo Zz. ve výši 8 % ročně (8 procentních bodů nad základní úrokovou sazbu Evropské centrální banky, která k prvnímu dni prodlení činila 0 %).
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně plně úspěšné žalobkyni byla přiznána jejich náhrada v plné výši 170 181 Kč, což představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 48 267 Kč, odměnu zástupce žalobkyně ve výši 96 760 Kč, režijní paušály k úkonům právní pomoci ve výši 2 400 Kč, náhradu za ztrátu času ve výši 800 Kč, cestovné k jednáním soudu ve výši 795 Kč a částku odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 159 Kč, přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna za jeden úkon byla přiznána v rozmezí mezi 11 940 Kč a 12 180 Kč, a to v přepočtu dle kurzu obec národní banky ke dni provedení jednotlivých úkonů. Soud přiznal odměnu a režijní paušály za 8 úkonů právní pomoci: příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis doplnění žalobních tvrzení ze dne 13. 5. 2021 a účast u jednání dne 19. 4. 2021, dne 15. 10. 2021 (přiznáno jako za dva úkony vzhledem k tomu, že jednání trvalo déle než dvě hodiny), dne 1. 12. 2021 a dne 17. 1. 2022. Soud konstatuje, že jednání konané dne 1. 12. 2021 netrvalo déle než dvě hodiny čistého času bez započtení přerušení a přestávek. Režijní paušály byly přiznány ve výši 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Náhrada za ztrátu času byla přiznána v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu strávených cestami zástupce žalobkyně z anonymizována dvě slova do obec a zpět ke čtyřem jednáním po půlhodině cesty jedním směrem. Cestovné bylo přiznáno za jízdy automobilem z obec do obec a zpět celkem k čtyřem jednáním, kdy jedna cesta jedním směrem činí 15 km (a ne 20 km, jak tvrdil zástupce žalobkyně), kdy soud vycházel z plánovače tras na www.mapy.cz. Průměrná spotřeba benzínu činila dle technického průkazu 6,5 litrů na 100 km, cena paliva byla stanovena dle vyhlášky platné ke dni provedení cesty, tj. 27,80 Kč za litr dne 19. 4. 2021, 33,80 Kč za litr dne 15. 10. 2021 a dne 1. 12. 2021 a 37,10 Kč za litr dne 17. 1. 2022. Dále byla připočtena paušální náhrada za jeden ujetý kilometr ve výši 4,40 Kč (resp. 4,70 Kč u cesty konané dne 17. 1. 2022). Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalované a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř.
16. Soud zavázal procesně neúspěšnou žalovanou podle § 148 odst. 1 o. s. ř. k zaplacení částky 2 390 Kč jako náhradu nákladů vynaložených státem v souvislosti s dokazováním, kdy se jedná o svědečné vyplacené svědkovi celé jméno svědka ve výši 949 Kč a svědkovi celé jméno svědka ve výši 1 441 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.