Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 344/2021-98
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení z částky částka ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobkyně se na žalované svou žalobou domáhá zaplacení částky částka spolu s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, na čemž se smluvní strany dohodly a žalovaný souhlasil (doložení souhlasu s inkasem a potvrzení o verifikační platbě), bez výjimek s veškerými smluvními náležitostmi založenými touto smlouvou. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovanou byla dohodnuta ve výši částka (anonymizována tři slova jistina a anonymizována tři slova sjednané úroky) a měla být žalovanou žalobkyni uhrazena v 72 splátkách ve výši částka měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba činí anonymizováno p.a. a RPSN činí anonymizováno p.a. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly věřitelem - žalobcem poskytnuty na výslovnou žádost žalované, a to konkrétně doplňkovou inkasní službu. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne datum. Tedy nezaplatila splátku v celkové výši částka, když do této výše je zahrnuta splátka úvěru a splátka za výkon inkasní služby ve výši částka měsíčně, která je splatná společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. I přes upomínku s poučením o možnosti zesplatnění celého úvěru, žalovaná ničeho neuhradila, žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, která byla vyčíslena v celkové výši částka, jež obsahuje i smluvní pokutu ve a náklady spojené s vymáháním. Dále požaduje kromě zákonného úroku z prodlení a i smluvní úrok z prodlení ve výši anonymizováno z částky částka. Žalovaná do dnešního dne ani přes opakované upomínky neuhradila ničeho.
K jednání, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř. , řádně se neomluvila a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.
Z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Z listin y označené smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne datum včetně přílohy 1 2 a předsmluvní informace a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že byla vyhotovena listin listina označené smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo kde jako poskytovatel je označena žalobkyně, jako spotřebitel žalovaná, předmětem smlouvy je závazek poskytovatele poskytnout spotřebiteli finanční prostředky ve výši částka, když spotřebiteli bude vyplacena částka částka, částka částka bude poskytovatelem započten na náklady specifikované dle bodu 4.8. smlouvy. Je zde dále uvedena doba splatnosti, procentní sazba úroku a RPSN, zajištění závazku, smluvní pokuta a podmínky splácení úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru, dotazník posouzení bonity spotřebitele, zřízení doplňkové služby Podpora, včetně žádosti o zřízení inkasní služby a žádosti o doplňkové služby Podpora. Potvrzením o vyplacení úvěru ze dne datum sdělila žalobkyně žalované, že částka částka byla žalované poukázána na její účet a částka částka bude započtena na náklady poskytovatele úvěru. Z detailu pohybu příjmení příjmení vyplývá, že žalované byla na číslo účtu bankovní účet dne datum zaslána částka částka. Upomínkou číslo ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky částka. Z podacího lístku ze dne datum vyplývá, že byla tohoto dne žalované žalobkyní zaslána zásilka. Z upomínkou číslo ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky částka. Z podacího lístku ze dne datum vyplývá, že byla tohoto dne žalované žalobkyní zaslána zásilka. Z podacího lístku ze dne datum vyplývá, že byla tohoto dne žalované žalobkyní zaslána zásilka. Emailem ze dne datum zaslala žalobkyně žalované dopis, kde sděluje heslo k uzavření smlouvy číslo s tím, že výše úvěru částka bude poskytnuta tak, že částka částka bude žalované poukázána na její účet a částka částka bude započtena na náklady poskytovatele úvěru, měsíční splátka bude činit částka po dobu 72 měsíců. Z detailu pohybu Fio banka ze dne datum vyplývá, že žalovaná poukázala žalobkyni na účet žalobkyně částku částka. Předžalobní upomínkou ze dne datum zesplatnila žalobkyně celý úvěr a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Z výpisu z insolvenčního rejstříku vyplývá, že žalovaná nebyla ke dni datum vedena jako dlužník v tomto rejstříku, z nebankovního webová adresa, výsledek příjmení, výsledek lustrace a ratingu žalované, kontrolou Op žalované, že její doklad totožnosti není mezi neplatnými doklady, Z detailu pohybu příjmení příjmení vyplývá, že žalované byla na číslo účtu bankovní účet dne datum zaslána částka částka. Z výpisu z účtu obec spořitelna vyplývá pohyb na účtu žalované vedené u obec spořitelny od datum do datum. Z kopie – scenu vyplývá, že žalobkyně měla k dispozici kopii OP a ŘP žalované.
Dále soud nepřipustil důkaz listino u označenou Auditné zpráva produktu z pohledu ZSÚ číslo, když listin listina nesplňuje náležitosti znaleckého posudku.
Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, žalobkyně, jako věřitel, s žalovanou jako dlužníkem, uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla úvěr v dohodnuté výši (částka), když částku částka se žalovaná zavázala, včetně sjednaného navýšení zaplatit v 72ti měsíčními splátkami ve výši částka.
Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník , dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:
Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr poskytnutý ve výši částka - fakticky bylo poskytnuto toliko částka, včetně celkového navýšení na částku částka v 72ti měsíčních splátkách po částka. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, jeho příjmy, výdaje, závazky, počet členů domácnosti, apod.
Žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona č. 257/2016 Sb. ), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.
Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí poskytovatel úvěru zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalované, tak aby žalovaná byla schopna po dobu 72 měsíců splácet žalobkyni měsíčně částku částka.
Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb. , spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, III.ÚS 4129/18 , který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
Nad výše uvedené soud uvádí, že v projednávané věci byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši částka, fakticky pouze částka, který se žalovaná zavázala splácet v celkem 72ti měsíčních splátkách po částka, tedy splácela-li by žalovaná řádně a včas, musel by věřiteli vrátit za 72 měsíců částka, jinými slovy by přeplatila částku částka o částka, což považuje soud za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění. Za nepřiměřená ujednání lze označit v kontextu dalších plateb nad jistinu pohledávky rovněž smluvní pokutu v neprospěch žalované pro případ porušení povinnosti řádného a včasného splácení úvěru a smluvní úrok z prodlení, které vedou k dalšímu řetězení nároků žalobkyně za ní. Podepsaný soud je přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění, je natolik intenzivní, že žalobkyni nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu. Pro úplnost soud uvádí, že byť byl úvěr sjednán na částku částka, částka bylo žalobkyní rovnou započteno na náklady s poskytnutím úvěru a žalované poskytnuto toliko částka částka.
S ohledem na shora uvedené závěry, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne datum mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.
Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že nenavrhla důkazy potřebné k prokázání tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalované ke splácení úvěru a že smlouva není v rozporu s dobrými mravy. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001 ), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. , a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 je sice nastavena přísně tak, že ji soud uplatňuje při jednání i vůči účastníkům majícím zástupce, současně však neodnímá odpovědnost účastníka řízení za jeho výsledek, když případnou neúčast u jednání musí spojovat s vědomím, že mu nemůže být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3, neboť to se poskytuje pouze přítomnému účastníku. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3. Nemohl-li tedy soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a, proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (NS 21 Cdo 5237/2007 ).
Současně má soud v řízené za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku částka. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se v této výši žalovaná na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně částku ve výši částka žalované poskytla bez právního důvodu. Soud proto uložil žalované, aby žalobkyni uhradila částku ve výši částka, a to i se zákonným rokem z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od datum. Zbytek úroku soud zamítl, když žalobkyně doložila výzvu k vrácení bezdůvodného obohacení až dnem datum, která byla odeslána dne datum.
Protože má soud úvěrovou smlouvu ze dne datum za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy obchodní úrok, poplatky i smluvní pokutu a úrok (i smluvní) z prodlení nad rámec soudem přiznaný, zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151od st. 1 o.s.ř. ) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99 , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10 , dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované, která byla ve věci převážně úspěšná, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu , když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 z.č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád v platném znění) nebo provedení exekuce podle z.č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.