Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 289/2021-61

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

fakticky bytem adresa žalované

o zaplacení 28 077,03 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 420 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení:

částky 15 657,03 Kč,

kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 738,23 Kč,

smluvního úroku 29 % ročně z částky 16 077,65 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,

úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 077,65 Kč od 29. 12. 2018 do 24. 11. 2019,

úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 657,65 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 420 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení: částky 15 657,03 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 738,23 Kč, smluvního úroku 29 % ročně z částky 16 077,65 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 077,65 Kč od 29. 12. 2018 do 24. 11. 2019, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 657,65 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 30. 3. 2021 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 28 077,03 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 30. 9. 2018 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které jí poskytla v hotovosti jistinu ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 17 333 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši 3 577 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 860 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 896 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 623 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 24. 11. 2019 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla s účinností ke dni 20. 1. 2020 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 7 580 Kč. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na inkaso) částku 11 999,38 Kč. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně svou přítomnost omluvila, aniž by požádala o odročení jednání a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ač byla k jednání řádně předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne 30. 9. 2018 smlouvu číslo včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 17 333 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši 3 577 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 860 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 896 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 623 Kč a poslední 60. splátce ve výši 576 Kč RPSN podle smlouvy činí 231,71 %. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí zápůjčky ve výši 20 000 Kč v hotovosti. /viz smlouvu o zápůjčce na č. l. 17 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované zjistila, že žalovaná je rozvedená, má 3 vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, pracuje jako barmanka. příjmení příjem žalované měl činit 10 585 Kč, měla však mít i další příjmy ve výši 18 000 Kč. Celkové odhadované měsíčné výdaje měly činit 12 000 Kč /viz zákaznická karty na č. l. 52 Žalovaná na svůj dluh celkem uhradila 7 580 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 24 Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne 20. 1. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem odeslaným dne 14. 2. 2020 /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 19, seznam postoupených pohledávek na č.l. 30, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 25, včetně podacího lístku na č.l. 26 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou odeslanou dne 29. 1. 2021 /viz předžalobní upomínku na č. l. 28 včetně podacího lístku na č.l. 27 Z úřední činnosti je soudu známo, že na majetek žalované byla v období od ledna 2017 do doby uzavření smlouvy dne 30. 9. 2018 nařízena exekuce v celkem 4 případech. Žalovaná však i v předchozí době, tj. od roku 2006 do roku 2016 měla nařízeno celkem 9 exekucí /viz výpis věcí pro osobu v soudním systému/. Žalovaná netvrdila, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle , (dále jen„ o. z.“) a podle , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení:

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud z provedeného dokazování však nemohl učinit skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost a dostatečně prověřila a vyhodnotila úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, a proto je nutno smlouvu hodnotit jako absolutně neplatnou. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokázala. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti. Tím, že se žalobkyně z jednání omluvila a k tomuto se nedostavila, se sama připravila o možnost, aby byla poučena ve smyslu , 3 , (dále jen „“). Žalobkyně doložila zákaznickou kartu, z níž plyne, že žalovaná měla mít oficiální čistý měsíční příjem ve výši 10 585 Kč. Žalovaná měla mít i jiné příjmy domácnosti ve výši 18 000 Kč čistého měsíčně, avšak soudu není zřejmé, co jsou uvedené příjmy, přičemž žalobkyně k tomuto ničeho netvrdila. V zákaznické kartě je rovněž uvedeno, že žalovaná má tři vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu. S ohledem na běžný řád věcí jsou proto odhadované měsíční výdaje žalované ve výši 12 000 Kč měsíčně zcela nedostačující. Už jen tyto pouhé skutečnosti vzbuzují důvodné pochybnosti o tom, že bude v silách žalované úvěr splatit a že právní předchůdkyně žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované řádně. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by její právní předchůdkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti prováděla lustraci žalované alespoň v některém dostupném registru dlužníků, přičemž soud z úřední činnosti zjistil, že žalovaná měla již v době uzavření smlouvy řadu exekucí na svůj majetek.

13. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ). Podle ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

14. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. nebo sp. zn. ).

15. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s  věta třetí redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu o. z. V daném případě se žalovaná bezdůvodně obohatila částkou 20 000 Kč, přičemž vrátila celkem 7 580 Kč. Žalovaná je tak povinna vrátit žalobkyni, které byla pohledávka řádně postoupena, částku 12 420 Kč (20 000 Kč – 7 580 Kč).

16. Byť je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, byla žalovaná v době předání peněz vyzvána, že má celkový dluh včetně jistiny uhradit nejpozději do 24. 11. 2019. Od uvedeného data je tak v prodlení s úhradou dluhu. Soud proto přiznal žalobkyni i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle o. z. ve spojení s  Ve zbytku nároku ze smlouvy číslo soud žalobu zamítl.

17. Lhůta k plnění byla určena v souladu v obecné třídenní lhůtě podle

18. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.

Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (, o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.