Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 319/2021-32

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 54 953 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 053 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 053 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 49 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 389,93 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 5 053 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 336,93 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 237,86 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 1 905,94 Kč, s úrokem z prodlení v částce 1 379,87 Kč, s úrokem v částce 3 634,63 Kč, s úrokem v částce 2 934,99 Kč, s úrokem ve výši 19,07 % ročně z částky 26 389,93 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 15 237,86 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 053 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 053 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 49 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 389,93 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 5 053 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 336,93 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 237,86 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 1 905,94 Kč, s úrokem z prodlení v částce 1 379,87 Kč, s úrokem v částce 3 634,63 Kč, s úrokem v částce 2 934,99 Kč, s úrokem ve výši 19,07 % ročně z částky 26 389,93 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 15 237,86 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 930 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně právnická osoba s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce dne 7. 3. 2019, na základě které byla žalované poskytnuta částka 29 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 23 200 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 5 800 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 5 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 11 600 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala splatit v 60 hotovostních týdenních splátkách po 870 Kč do 30. 4. 2020. K prověřování schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům předloženými žalovanou. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Přesto však žalovaná posléze přestala sjednané splátky hradit, poslední splátku uhradila dne 6. 8. 2019. Žalovaná dosud na pohledávku žalobkyně uhradila částku 18 270 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni ke dni 15. 1. 2021. Nyní tak žalovaná dluží na jistině celkem částku ve výši 33 930 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně se po žalované dále domáhala zaplacení částky 21 023 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně právnická osoba s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce dne 27. 8. 2018, na základě které byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 26 700 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 5 100 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 15 600 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala splatit v 78 hotovostních týdenních splátkách po 727 Kč do 24. 2. 2020. K prověřování schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům předloženými žalovanou. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Přesto však žalovaná posléze přestala sjednané splátky hradit, poslední splátku uhradila dne 6. 8. 2019. Žalovaná dosud na pohledávku žalobkyně uhradila částku 35 677 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni ke dni 15. 1. 2021. Nyní tak žalovaná dluží na jistině celkem částku ve výši 21 023 Kč s příslušenstvím.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle , , (dále jen „ ”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovanou byla uzavřena dne 7. 3. 2019 smlouva o zápůjčce. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že při jejím uzavření převzala v hotovosti částku ve výši 17 660 Kč. Částka 11 340 Kč byla započtena na zaplacení zůstatku úvěru žalované číslo. Žalované tak byla poskytnuta zápůjčka ve výši 29 000 Kč a ta se zavázala uhradit jistinu a dále úrok ve výši 5 800 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 11 600 Kč. Žalovaná si zvolila hotovostní inkaso splátek (hotovostní) režim, kdy se zavázala dlužnou částku uhradit v 60 týdenních splátkách po 870 Kč v místě svého bydliště. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 32,15 % p. a. Dle čl. 5, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (smlouva o zápůjčce číslo ze dne 7. 3. 2019). Dle vyjádření žalobkyně uhradila dosud žalovaná na pohledávku žalobce částku 18 270 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 7. 3. 2019 soud zjistil, že žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření její úvěruschopnosti, a to daňové přiznání a faktury. Žalovaná zde dále uvedla, že je rozvedená a nemá žádné nezaopatřené dítě. Je osobou samostatně výdělečně činnou a měsíční příjem představuje částku 23 963 Kč. Měsíční výdaje žalované představují výdaje na bydlení ve výši 2 597 Kč, osobní výdaje ve výši 3 500 Kč, splátky úvěrů ve výši 2 920 Kč a další výdaje ve výši 500 Kč.

5. Mezi společností právnická osoba a žalovanou byla dále uzavřena dne 27. 8. 2018 smlouva o zápůjčce. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že při jejím uzavření převzala v hotovosti částku ve výši 30 000 Kč. Žalované tak byla poskytnuta zápůjčka ve výši 30 000 Kč a ta se zavázala uhradit jistinu a dále úrok ve výši 5 100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 15 600 Kč. Žalovaná si zvolila hotovostní inkaso splátek (hotovostní) režim, kdy se zavázala dlužnou částku uhradit v 78 týdenních splátkách po 727 Kč v místě svého bydliště. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 21,27 % p. a. Dle čl. 5, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (smlouva o zápůjčce číslo ze dne 27. 8. 2018). Dle vyjádření žalobkyně uhradila dosud žalovaná na pohledávku žalobce částku 35 677 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 27. 8. 2018 soud zjistil, že žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření její úvěruschopnosti, a to daňové přiznání. Žalovaná zde dále uvedla, že je rozvedená a nemá žádné nezaopatřené dítě. Je osobou samostatně výdělečně činnou a měsíční příjem představuje částku 22 485 Kč. Měsíční výdaje žalované představují výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč, osobní výdaje ve výši 3 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 5 600 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021). V oznámení o postoupení pohledávek byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dnů (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, podací lístek ze dne 22. 2. 2021). Předžalobní výzva byla žalované zaslána (předžalobní výzva, podací lístek).

7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , (dále jen "o. z."). Dle o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2392 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

10. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná je spotřebitelka, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr.

14. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smluv řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Byť žalobkyně předložila zákaznické karty, ve kterých žalovaná uvedla výši svých příjmů a výdajů, žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se skutečného ověření žalovanou uvedených tvrzení v zákaznických kartách při uzavření smlouvy. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše výdajů žalované z jí předložených listin.

15. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice poskytla žalované na základě uzavřených smluv o zápůjčce celkem částku 59 000 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalované úvěr splatit, neboť nezjišťovala příjmy a výdaje žalované ověřením předložených listin. V důsledku toho jsou smlouvy o zápůjčce dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné. Podle § 588 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouva odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitelé rozumně očekávat. Zde soud odkazuje na judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. ), či rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C -679/18).

16. Jakkoliv by se mohlo zdát, že sankce neplatnosti právního jednání je ve zde projednávaném případě stanovena pouze v zájmu spotřebitele, nemůže soud přehlédnout, že zamezením nekontrolovaného úvěrování osob, jež by na úvěr vůbec neměly dosáhnout, je sledováno i zachování veřejného pořádku a naplnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv zavazujících Českou republiku, podle kterých se tato zavázala mimo jiné i implementovat do svého právního řádu směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropských společenství. S přihlédnutím k uvedenému soud dospěl k závěru, že je třeba považovat neplatnost smlouvy za absolutní ve smyslu ustanovení § 588 o. z., k níž tedy soud přihlíží i bez námitky účastníků, neboť je v rozporu s veřejným pořádkem, vzhledem k tomu, že se týká spotřebitele. Dle rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019:„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d.“ V odst. 20 téhož rozhodnutí:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k  , zvláštní část - k  ; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Přitom například právě Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. formuloval jeho odůvodnění i výrok v situaci - odkázav na nálezy Ústavního soudu sp. zn. a sp. zn. zde ze "strany povinného byla naprostá pasivita jak v rámci řízení rozhodčího, tak v rámci řízení exekučního". Zjevně tak ani pro Nejvyšší soud nebyla určujícím kritériem skutečnost, zda si dlužník zvýšenou ochranu "zaslouží" či nikoliv, ale zda může být tehdy posuzovaná úvěrová smlouva hodnocena jako rozporná s dobrými mravy (a proto by byla neplatná i na ni navazující rozhodčí smlouva a nebyla by dána pravomoc rozhodce a byl by tu dán důvod pro zastavení exekuce podle ). V odst. 21:„ Naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila - řečeno slovy judikatury Soudního dvora - úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá.“

17. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vrátit pouze finanční prostředky, které jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla a o které se tak žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně dle § 2993 o. z. včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 8,25 % ročně. Jedná se o část jistiny ve výši 5 053 Kč (29 000 Kč – 18 270 Kč – 5 677 Kč), když jedna z převzatých částek byla přeplacena o 5 677 Kč. Z hlediska nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění, popřípadě ve lhůtě k plnění stanovené věřitelem. Prodlení žalované tak nastalo na základě zaslané výzvy k úhradě pohledávek ze dne 19. 2. 2021, doručené dne 25. 2. 2021, dnem 8. 3. 2021.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náklady řízení, když převážně úspěšná ve věci byla žalovaná. Ze spisu se však nepodává, že by převážně procesně úspěšné žalované jakékoliv náklady řízení vznikly, když po celou dobu řízení byla nečinná.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.