Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 252/2021-75
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
fakticky bytem adresa žalovaného
o zaplacení 32 861 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 030 Kč společně se zákonným úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 12 030 Kč od 18. 5. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala žalovanému uložit povinnost zaplatit
-) částku 17 020 Kč
-) kapitalizovaný úrok ve výši 8 253,02 Kč,
-) úrok 23,72 % ročně z částky 22 052,23 Kč od 30.11.2019 do zaplacení,
-) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 022,23 Kč od 18. 5. 2018 do zaplacení,
-) částku 3 811 Kč,
-) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 438,98 Kč,
-) kapitalizovaný úrok ve výši 1 238,34 Kč,
-) zákonný úrok z prodlení z částky 2 886,99 Kč od 30.11.2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 030 Kč společně se zákonným úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 12 030 Kč od 18. 5. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala žalovanému uložit povinnost zaplatit -) částku 17 020 Kč -) kapitalizovaný úrok ve výši 8 253,02 Kč, -) úrok 23,72 % ročně z částky 22 052,23 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 022,23 Kč od 18. 5. 2018 do zaplacení, -) částku 3 811 Kč, -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 438,98 Kč, -) kapitalizovaný úrok ve výši 1 238,34 Kč, -) zákonný úrok z prodlení z částky 2 886,99 Kč od 30.11.2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 6. 1. 2017 smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva číslo“), na základě které zapůjčila žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně vyčísleným fixní částkou za dobu trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a částkou za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč. Žalovaný si dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění za 290 Kč. Žalovaný se tedy zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem 17 690 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 16. 2. 2018. Žalovaný však svůj dluh nesplnil řádně a včas, když uhradil celkem pouze 13 879 Kč. Žalobkyně proto požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit z titulu smlouvy číslo částku ve výši 3 811 Kč (dlužná jistina 2 886,99 Kč + dlužný poplatek 924,01 Kč) a příslušenství tak, jak je specifikováno ve výroku tohoto rozsudku.
2. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne 30. 3. 2017 další smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva číslo“), na jejímž základě bylo žalovanému zapůjčeno 23 000 Kč, které se zavázal vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně vyčísleným fixní částkou za dobu trvání smlouvy ve výši 3 220 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč a částkou za hotovostní inkaso ve výši 9 200 Kč. Žalovaný si dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění za 580 Kč. Žalovaný se tedy zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem 40 600 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 700 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 10. 5. 2018. Žalovaný však svůj dluh nesplnil řádně a včas, když uhradil celkem pouze 11 550 Kč. Žalobkyně proto požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit z titulu smlouvy číslo částku ve výši 29 050 Kč (dlužná jistina 22 052,23 Kč + dlužný poplatek za služby 6 997,77 Kč) a příslušenství tak, jak je specifikováno ve výroku tohoto rozsudku.
3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 6. 1. 2017 smlouvu číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úroky za dobu řádného trvání smlouvy v sazbě 23,72 % ročně ve výši 1 400 Kč, poplatkem ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč. Žalovaný si ve smlouvě rovněž sjednal pojištění, za které se zavázal zaplatit částku 290 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit žalobkyni 17 690 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že RPSN činí 206 %. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí částky v hotovosti /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 20 Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného, že žalovaný bydlí se svou partnerkou v nájemním bytě, přičemž jeho náklady na bydlení činí 5 000 Kč měsíčně. Má 1 nezletilé dítě, na které platí výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. U právní předchůdkyně žalobkyně již měl sjednanou jinou smlouvu, na základě které jí měsíčně splácel částku 3 655 Kč. Žalovaný uvedl, že je osobou samostatně výdělečně činnou v oblasti stavebních prací, přičemž měsíčně dosahuje čistého příjmu okolo 50 000 Kč. Příjmy měly být ověřovány příjmovým dokladem /viz karta zákazníka na č.l. 22 Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 13 879 Kč /zjištěno z nesporovaného tvrzení/.
5. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 30. 3. 2017 smlouvu číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 23 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úroky za dobu řádného trvání smlouvy v sazbě 23,72 % ročně ve výši 3 220 Kč, poplatkem ve výši 4 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 9 200 Kč. Žalovaný si ve smlouvě rovněž sjednal pojištění, za které se zavázal zaplatit částku 580 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit žalobkyni 40 600 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 700 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že RPSN činí 205 %. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí částky v hotovosti /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 26 Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného, že žalovaný bydlí společně s partnerkou v nájemním bytě, přičemž jeho výdaje na bydlení činí 5 000 Kč měsíčně. Má 1 nezletilé dítě, na které platí již o polovinu výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně. U právní předchůdkyně žalobkyně již měl sjednané jiné smlouvy, na základě kterých jí měsíčně splácel částku 2 895 Kč. Žalovaný uvedl, že je osobou samostatně výdělečně činnou, přičemž měsíčně dosahuje nyní již nižšího čistého příjmu okolo 40 380 Kč. Příjmy měly být ověřovány podle faktur /viz karta zákazníka na č.l. 24 Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 11 550 Kč /zjištěno z nesporovaného tvrzení/.
6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze smlouvy číslo ze smlouvy číslo postoupeny na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 28 a seznam postoupených pohledávek na č.l. 32 Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení obou pohledávek dopisem ze dne 29. 11. 2019, který byl žalovanému odeslán dne 13. 12. 2019, v němž byl vyzván k úhradě obou dluhů /viz dopis na č. l. 36, podací lístek na č.l. 38 Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2021 vyzván žalobkyní k úhradě evidovaných dlužných částek, přičemž dopis byl odeslán následující den /viz předžalobní výzva na č. l. 34 včetně podacího lístku na č.l. 37 Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění zcela uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení:
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením obou smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že její právní předchůdkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla.
16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.
17. V daném případě však žalobkyně neunesla důkazní břemeno v tom, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala příjmy žalovaného. Žalovaný uvedl, že pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná v oblasti stavebních prací. Žalovaný měl mít nadstandartní příjmy, přičemž ke dni sjednání smlouvy číslo dne 6. 1. 2017 měl mít příjmy ve výši 50 000 Kč a ke dni sjednání smlouvy číslo dne 30. 3. 2017 měl mít příjmy ve výši 40 380 Kč. Příjmy měly být ověřovány příjmovými doklady a fakturami, které však žalobkyně soudu nepředložila. Soud tedy nemohl ověřit, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřila tvrzené nadstandartní příjmy, a to zejména s ohledem na skutečnost, že v rámci podnikání nejsou příjmy z faktur konečné čisté zisky podnikatele. Soud proto dovodil, že obě uzavřené smlouvy jsou absolutně neplatné.
18. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019).
19. Ze smlouvy číslo má tak žalobkyně, které byl dluh řádně postoupen, nárok na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč a sjednaného poplatku za pojištění ve výši 290 Kč. Jelikož žalovaný na dluh ze smlouvy číslo uhradil celkem 13 879 Kč, soud tento nárok zcela zamítl.
20. Ze smlouvy číslo by měla žalobkyně s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nárok na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 23 000 Kč a sjednaného poplatku za pojištění 580 Kč. Jelikož žalovaný uhradil na tento dluh částku 11 550 Kč, uložil soud povinnost žalovanému zaplatit 12 030 Kč. Byť je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, byl žalovaný v době předání peněz vyzván a byl si zároveň dobře vědom, že má celkový dluh včetně jistiny uhradit nejpozději do 10. 5. 2018. Od uvedeného data je tak žalovaný v prodlení s úhradou dluhu. Soud proto přiznal žalobkyni i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak od data, od kterého žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení přiznat, tj. od 18. 5. 2018. Ve zbytku nároku ze smlouvy číslo soud žalobu zamítl.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, když úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.