Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
75 C 403/2021-29
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa
o zaplacení 46 964 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 24 634 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 634 Kč od datum do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení částky 22 330 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 46 964 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 330 Kč od datum do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 24 634 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 634 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 22 330 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 46 964 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 330 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne datum domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 46 964 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru ve výši 51 330 Kč skládající se z jistiny ve výši 29 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 22 330 Kč, podle níž měl žalovaný splácet týdně 856 Kč s tím, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a každá další vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný však splácel nepravidelně, když dosud uhradil toliko 4 336 Kč. Splatnost dlužné částky nastala dne datum. Žalobkyně však požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy od datum.
3. V podání ze dne datum žalobkyně doplnila, že ohledně posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě žalovaného, kontrolu rodného čísla dálkovým systémem společnosti právnická osoba, kontrolu aktuálního počtu exekucí, kontrolu náhledem do insolvenčního rejstříku, kontrolu platební historie u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů žalovaného a vyhodnocení příslušné lokality bydliště na základě vědomostí z„ terénu“.
4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení byl pasivní.
5. Soud věc projednal na jednání konaném dne datum podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila a žalovaný se k jednání, leč řádně předvolán, bez omluvy nedostavil.
6. Z listin označených jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum a smluvní podmínky ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že se v ní žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splatit spolu s úrokem ve výši 10 150 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 5 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 380 Kč Částku v celkové výši 51 330 Kč se pak zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 855,50 Kč. První splátka měla být uhrazena dne datum, každá další vždy do sedmi dnů po datu splatnosti předchozí splátky. Úroková sazba činila 66 % ročně a RPSN činilo 195,34 %. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že před podpisem smlouvy převzal v hotovosti jistinu úvěru ve výši 29 000 Kč.
7. Z listin y označené jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že v ní byly shrnuty hlavní parametry úvěru. Žalovaný listin u podepsal.
Anonymizovaný odstavec.
9. Z listin y označené jako informace o smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 4 366 Kč.
10. Předžalobní upomínkou žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 27 306 Kč do 5 dnů. Upomínka byla odeslána dne datum, což se podává z předloženého podacího archu.
11. Na základě provedeného dokazování tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav:
Dne datum žalobkyně a žalovaný podepsali listin u označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě před jejím podpisem žalovaný od žalobkyně převzal částku 29 000 Kč, již se zavázal spolu s úrokem ve výši 10 150 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 5 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 380 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 855,50 Kč, když první splátka měla být uhrazena dne datum a každá další vždy do sedmi dnů po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaný vyplnil evidenční kartu, v níž uvedl, že bydlí jako spolubydlící, vzdělání měl učňovské, byl svobodný, nebyl majitelem vozu a nemovitosti a měl již půjčku u žalobkyně. Žalovaný byl zaměstnán na plný pracovní úvazek, což mělo být ověřeno z pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu a výplatní pásky, u anonymizováno obec nad právnická osoba jako anonymizováno s příjmem ve výši částka, měl brigádu„ správce nájemníků, údržba paneláku“ s odměnou ve výši částka a měl odhadované výdaje ve výši částka složené z nájmu ve výši částka, internetu ve výši částka, jiných výdajů ve výši částka, výdaje na zápůjčku u žalobkyně ve výši částka a výdajů na jiné úvěry ve výši částka. Jako cizí úvěrující byla uvedena exekuce s měsíční splátkou ve výši částka. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 4 366 Kč. Zbývající část svého dluhu pak neuhradil ani přes předžalobní upomínku odeslanou dne datum.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Na základě shora uvedeného skutkového stavu posouzeného citovanými zákonným ustanoveními soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z. ), podle níž byla úvěrující (žalobkyně) povinna poskytnout na požádání úvěrovanému (žalovaný) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 o.z. ), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o.z. ). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, když dlužnou částku neuhradil řádně a včas. Žalovaný však v daném případě vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.
18. Žalobkyně tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i sporný úvěr ve výši 29 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací).
19. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
20. V projednávané věci pak žalobkyně nepředložila soudu ničeho, z čeho by bylo lze usuzovat, že řádně splnila povinnost posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně sice uváděla, že před poskytnutím úvěru nahlížela do databází a registrů (databáze neplatných dokladů, dálkový systém společnosti právnická osoba, insolvenční rejstřík, CEE, platební historie žalovaného u žalobkyně) a vyhodnotila finanční situaci žalovaného dle vyplněných podkladů. Uvedené zcela obecné tvrzení o prověření bonity žalovaného však nijak nerozvedla, když neuvedla, k jakým výsledkům na jejich základě dospěla a jak se promítly do celkového hodnocení žalovaného z hlediska jeho schopnosti splatit poskytnutý úvěr. Rovněž nijak nerozvedla, jaké podklady od žalovaného měla obdržet a co z nich vyplynulo. Žalobkyně k žalobě připojila pouze listin u označenou jako evidenční karta klienta, do níž byly vyplněny některé údaje o žalovaném, jež měly být ověřeny z nájemní smlouvy, předpisu SIPO a výplatních pásek žalovaného. Z uvedeného je tak zcela zřejmé, že se žalobkyně již nijak nezabývala také výdajovou stránkou žalovaného, jenž přitom v době uzavření smlouvy o úvěru měl již minimálně jeden závazek vůči žalobkyni a rovněž jeden další závazek vůči jinému věřiteli, který byl dokonce již exekučně vymáhán. Těmito závazky se však žalobkyně nezabývala, když soudu nepředložila ničeho, z čeho by plynul opak. Žalobkyně tak podle soudu nedoložila, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Na závěru o řádném neposouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí pak nemohlo případně změnit nic ani tvrzení žalobkyně, že provedla lustrace v registrech, jež však již žalobkyně rovněž nijak nedoložila. Žalobkyně se pak svojí neúčastí na jednání konaném dne datum sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena podle § 118b o.s.ř. o.s.ř. o povinnosti uvést rozhodná tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, jakož i výzvy a poučení podle § 118a o.s.ř. o.s.ř. k doplnění chybějících tvrzení a k označení důkazů k prokázání svých tvrzení, jež soud neměl v daném okamžiku za prokázaná, a následně být řádně poučena ohledně následků nesplnění této výzvy. V této souvislosti soud uvádí, že § 118a o.s.ř. o.s.ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 . Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález).
21. Žalobkyně tedy neprokázala, že posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o.z. ). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.
22. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
23. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
24. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
25. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
26. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
27. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 29 000 Kč, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z. , jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovaný) bez právního důvodu částku 29 000 Kč, již žalovaný zcela nevrátil, když uhradil toliko částku 4 366 Kč. K vrácení tak stále zbývá částka 24 634 Kč, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný pak svoji neaktivitou zapříčinil, že v řízení nevyšlo najevo, že by snad uhradil něco více, než uváděla žalobkyně - ničeho, pročež soud v otázce případné úhrady vyšel toliko z žalobních tvrzení a žalobkyní předložených důkazů. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z. , podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný byl žalobkyní vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, a to do 5 dnů. Upomínka byla odeslána dne datum, pročež v souladu s § 573 o.z. , lze mít za to, že byla žalovanému doručena dne datum a poslední den určené lhůty byl den datum, přičemž k tomuto dni také nastala splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení. Dnem následujícím po uplynutí lhůty k plnění se pak žalovaný ocitl v prodlení (§ 1968 věta první o.z. ), pročež žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném za dobu prodlení úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.
28. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou co do zaplacení částky 24 634 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného a dále co do zákonného úroku z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Proto v bodě I. výroku žalobě v tomto rozsahu vyhověl.
29. V bodě II. výroku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl ve zbývajícím rozsahu, a tedy co do částky 22 330 Kč představující souhrnný poplatek požadovaný na základě neplatné smlouvy o úvěru, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 46 964 Kč od datum do datum, neboť v tomto období žalovaný v prodlení nebyl, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 22 330 Kč od datum do zaplacení, neboť tuto částku žalovaný žalobkyni nedluží, pročež nemohl být ani v prodlení s její úhradou.
30. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. a stanovil zákonnou třídenní pariční lhůtu, jelikož pro stanovení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu.
31. Současně soud v bodě III. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 2 žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť poměr jejich úspěchu a neúspěchu ve věci byl v zásadě stejný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, lze se po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.