Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 442/2021-26

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 7 800 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení 7 800 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení 7 800 Kč s příslušenstvím se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 7 800 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném název soudu pod sp. zn. anonymizováno číslo (dále jen původní věřitel), jako původním věřitelem a postupitelem a společností právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 2016 číslo úvěr ve výši 7800 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2016 -11-04. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 7800 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč a případného poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 0 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil zněníÚvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 2016 číslo. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Žalobce identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu číslo. Jako variabilní symbol si strany zvolily rodné číslo žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2021 -02-02. Poplatek za poskytnutí úvěruje stanoven dle článku I. Smlouvy, a obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů žalobkyní, dále náklady vznikající žalobkyni v související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro žalobce. Žalobce dále sděluje, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K tomuto nenavrhuje žalobce žádných dalších důkazů. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. K prokázání skutečnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v tvrzené výši, navrhuje žalobce, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného právnická osoba, zda mu byla v říjnu 2016 zaslána na účet č. bankovní účet částka 7800 Kč pod variabilním symbolem číslo a zda je majitelem účtu právě žalovaný. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč činí celkem 7800 Kč nejpozději splatných dne 2016 -11-04. Výzva k plnění byla zaslána dne 2021 -02-02.“

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s  , , ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ “

3. Soud provedl ve věci dokazování, když z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložilau nazvanou„ Smlouva o zápůjčce“ bez data a bez podpisu žalovaného (dále jen„ Smlouva“), která obsahuje jméno a příjmení žalovaného včetně jeho rodného čísla a adresy, dále číslo jeho bankovního účtu. Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením , , na základě Smlouvy měla být žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 7 800 Kč se splatností do 25 dnů, poplatek za poskytnutí zápůjčky činí 0 Kč, měsíční procentní sazba zápůjčky činí 0 % a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) 0 %. Ze všeobecných smluvních podmínek lze dovodit způsob poskytnutí zápůjčky popsaný žalobkyní v žalobě, tedy Smlouva měla být uzavřena prostředky komunikace na dálku - prostřednictvím internetu, jejímu uzavření měla předcházet registrace žalovaného na webových stránkách předchůdkyně žalobkyně, v rámci které žalovaný měl poskytnout předchůdkyni žalobkyně osobní údaje, poté mu by pod heslem zřízen přístup k osobnímu profilu. Následně žalovaný odsouhlasil v rámci svého osobního profilu znění smlouvy o zápůjčce a zaslal předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétní zápůjčky. Po prověření úvěruschopnosti žalovaného pak mělo dojít k zaslání konkrétního návrhu smlouvy o zápůjčce a po jeho odsouhlasení ze strany žalovaného i k výplatě zápůjčky bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalobkyně k důkazu založila rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v rámci kterého byly žalovanému poskytnuty informace o poskytnuté zápůjčce a poskytovateli spotřebitelského úvěru. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne 10.10 bez uvedení roku soud dovodil, že částka 7 800 Kč byla toho dne poukázána na účet č. bankovní účet, a to pod variabilním symbolem číslo shodující se s rodným číslem žalovaného. Předžalobní výzva ze dne 2.2.2021 byla žalovanému zaslána prokazatelně téhož dne, jakož i oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum zaslané žalovanému postupitelem téhož dne. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, tato smlouva obsahuje seznam postupovaných pohledávek v rámci své přílohy č. 1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho. Ze zprávy právnická osoba ze dne 12.11.2021 vyžádané soudem na základě návrhu žalobkyně soud zjistil, že majitelem účtu č. bankovní účet, na který byla odeslána od předchůdkyně žalobkyně částka ve výši 7 800 Kč, není žalovaný.

4. V souladu s ustanovením , (dále jen „o. z.“):„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“

V souladu s ustanovením § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

V souladu s ustanovením § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

V souladu s ustanovením § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

V souladu s ustanovením a 2 , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu Smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

V souladu s ustaveném , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Žalobkyně neprokázala uzavření platného závazku v podobě zápůjčky mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, a to uzavřením Smlouvy distančním způsobem prostředky komunikace na dálku, neboť její předchůdkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Právně tedy nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o zápůjčce, tedy § 2390 a násl. o.z. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím zápůjčky, soud přitom splnění této povinnosti na straně poskytovatele zápůjčky před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumá z úřední povinnosti

Předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost uloženou jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalovaného (posuzování úvěruschopnosti je přitom činnost vysoce individuální, poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen postupovat s odbornou péčí). V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že její předchůdkyně prověřovala bonitu žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází, což však nijak neprokázala. Předchůdkyně žalobkyně rovněž nijak neprověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které jej nadměrně zadlužují. Přes to, že žalovaný námitku neplatnosti Smlouvy nevznesl, vstupuje tato okolnost do závěrů soudu o neplatnosti Smlouvy dle ustanovení § 580 a § 588 o.z., neboť poskytnutí úvěru spotřebiteli bez zjištění jeho majetkových poměrů se zjevně příčí dobrým mravům a odporuje smyslu a účelu zákona o spotřebitelském úvěru, čímž zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek, a sice ochranu společnosti před nadměrných zadlužováním spotřebitelů. K tomuto viz nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. , v němž soud, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“.

V tomto směru soud odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 14.3.2018, č. j. -50 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZosÚ, potažmo druhu jeho neplatnosti (Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva, v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ZosÚ ve spojení s § 588 o. z., je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C - 106/89, EU:C: 1990, právnická osoba C - 240–244/98, EU:C: 2000, jméno příjmení jméno - 212/04, EU:C: 2006); což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku z 20. 6. 2013, sp. zn. ). Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení: ve vztahu k směrnici 93/13, rozsudek ze dne 4. 6. 2009, anonymizována dvě slova, C 243/08, EU:C: 2009, bod 32; k směrnici Rady 85/577, rozsudek ze dne 17. 12. 2009, jméno jméno, C 227/08, EU:C: 2009, bod 29; k směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999 /44/, rozsudek ze dne 3. 10. 2013, příjmení jméno, C 32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. června 2015, příjmení, C 497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura), z čehož vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2007, anonymizováno a anonymizováno, C 429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41).“

6. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce neplatnou podle citovaného ustanovení , o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu a Krajského soudu v Ostravě.

7. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. V projednávaném případě však žalobkyně neprokázala, že její předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 7 800 Kč, neboť z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne 10.10 nelze dovodit rok poukázání částky a dále nelze ztotožnit ani vlastníky bankovních účtů, v rámci kterých došlo k tvrzenému bezhotovostnímu převodu. Ze zprávy právnická osoba ze dne 12.11.2021 vyžádané soudem na základě návrhu žalobkyně soud zjistil, že majitelem účtu č. bankovní účet, na který byla odeslána od předchůdkyně žalobkyně částka ve výši 7 800 Kč, není žalovaný.

Ani na jistinu zápůjčky tedy soud nemohl pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného.

8. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná smlouva o postoupení pohledávky ze dne datum je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným dle ustanovení § 1879 o.z. a žalobkyně má v důsledku výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcnou legitimaci ve sporu.

9. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení, soudu proto nezbývá než žalobu zamítnout, neboť žalobkyni se nepodařila prokázat tvrzení uvedená v žalobě.

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení měl právo procesně zcela úspěšný žalovaný. Tomu ale žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly, neboť byl v řízení zcela pasivní, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).