Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 226/2021-71
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 28 937 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 085 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 085 Kč od 6. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit:
-) částku 3 172 Kč
-) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 207,99 Kč,
-) kapitalizovaný úrok ve výši 517,11 Kč,
-) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 407,45 KČ od 30.11.2019 do zaplacení,
-) úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 2 407,45 Kč od 30.11.2019 do zaplacení,
-) částku 23 680 Kč,
-) kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 507,88 Kč,
-) smluvní úrok 23,72 % ročně z částky 19 576,92 Kč od 30.11.2019 do zaplacení,
-) zákonný úrok ve výši 9 % ročně z částky 17 491,92 Kč od 6. 10. 2018 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 085 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 085 Kč od 6. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit: -) částku 3 172 Kč -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 207,99 Kč, -) kapitalizovaný úrok ve výši 517,11 Kč, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 407,45 KČ od 30.11.2019 do zaplacení, -) úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 2 407,45 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, -) částku 23 680 Kč, -) kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 507,88 Kč, -) smluvní úrok 23,72 % ročně z částky 19 576,92 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, -) zákonný úrok ve výši 9 % ročně z částky 17 491,92 Kč od 6. 10. 2018 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 18. 8. 2017 smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva číslo“), na základě které zapůjčila žalovanému částku ve výši 32 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně vyčísleným fixní částkou za dobu trvání smlouvy ve výši 4 480 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 400 Kč a částkou za hotovostní inkaso ve výši 12 800 Kč. Žalovaný si dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění za 754 Kč. Žalovaný se tedy zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem 56 434 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 973 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 28. 9. 2018. Žalovaný však svůj dluh nesplnil řádně a včas, když uhradil celkem pouze 30 669 Kč. Žalobkyně proto požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit z titulu smlouvy číslo částku ve výši 25 765 Kč (dlužná jistina 19 576,92 Kč + dlužný poplatek za hotovostní inkaso 5 843,85 Kč + dlužný poplatek za životní pojištění 344,23 Kč) a příslušenství tak, jak je specifikováno ve výroku tohoto rozsudku.
2. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne 27. 11. 2017 další smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva číslo“), na jejímž základě bylo žalovanému zapůjčeno 16 000 Kč, které se zavázal vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně vyčísleným fixní částkou za dobu trvání smlouvy ve výši 2 240 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a částkou za hotovostní inkaso ve výši 6 400 Kč. Žalovaný si dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění za 406 Kč. Žalovaný se tedy zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem 28 246 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 487 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 7. 1. 2019. Žalovaný však svůj dluh nesplnil řádně a včas, když uhradil celkem pouze 25 074 Kč. Žalobkyně proto požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit z titulu smlouvy číslo částku ve výši 3 172 Kč (dlužná jistina 2 407,45 Kč + dlužný poplatek za hotovostní inkaso 718,96 Kč + dlužný poplatek za životní pojištění 45,59 Kč) a příslušenství tak, jak je specifikováno ve výroku tohoto rozsudku.
3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 18. 8. 2017 smlouvu číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 32 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úroky za dobu řádného trvání smlouvy v sazbě 23,72 % ročně ve výši 4 480 Kč, poplatkem ve výši 6 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 12 800 Kč. Žalovaný si ve smlouvě rovněž sjednal pojištění, za které se zavázal zaplatit částku 754 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit žalobkyni 56 434 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 973 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že RPSN činí 204 %. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí částky v hotovosti /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 22 Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného, že žalovaný bydlí se svou partnerkou, je v invalidním důchodu, přičemž pobírá invalidní důchod ve výši 4 919 Kč. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že má i příjem ze zaměstnaneckého poměru ve výši 11 876 Kč čistého měsíčně, avšak není uveden zaměstnavatel. Žalovaný v době sjednání smlouvy již splácel právní předchůdkyni žalobkyně měsíčně částku ve výši 1 524 Kč Náklady na bydlení měly činit 2 000 Kč měsíčně a ostatní osobní výdaje byly odhadnuty na 4 000 Kč měsíčně /zjištěno ze zákaznické karty na č.l. 26 Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 30 669 Kč /zjištěno z nesporovaného tvrzení/.
5. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 27. 11. 2017 smlouvu číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úroky za dobu řádného trvání smlouvy v sazbě 23,72 % ročně ve výši 2 240 Kč, poplatkem ve výši 3 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 6 400 Kč. Žalovaný si ve smlouvě rovněž sjednal pojištění, za které se zavázal zaplatit částku 406 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit žalobkyni 28 246 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 487 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že RPSN činí 205 %. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí částky v hotovosti /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 24 Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného, že žalovaný bydlí společně s partnerkou v nemovitosti, kterou má ve spoluvlastnictví. Je zaměstnán jako strážný u právnická osoba, s.r.o., kde dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 12 516 Kč a dále pobírá státní podporu ve výši 4 919 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení měly činit 2 000 Kč měsíčně a osobní výdaje žalovaného byly odhadnuty na částku 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný v době uzavření smlouvy splácel právní předchůdkyni žalobkyně částku 4 865 Kč měsíčně a prohlásil, že na jeho majetek jsou vedeny dvě exekuce /zjištěno ze zákaznické karty na č.l. 28 Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 25 074 Kč /zjištěno z nesporovaného tvrzení/.
6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze smlouvy číslo ze smlouvy číslo postoupeny na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 33 a seznam postoupených pohledávek na č.l. 35 Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení obou pohledávek dopisem ze dne 29. 11. 2019, který byl žalovanému odeslán dne 13. 12. 2019, v němž byl vyzván k úhradě obou dluhů /viz dopis na č. l. 32, podací lístek na č.l. 38 Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020 vyzván žalobkyní k úhradě evidovaných dlužných částek, přičemž dopis byl odeslán následující den /viz předžalobní výzva na č. l. 30 včetně podacího lístku na č.l. 38 Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění zcela uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení:
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením obou smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že její právní předchůdkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla. Lze mít za to, že právní předchůdkyně žalobkyně u smlouvy číslo řádně zjistila reálné příjmy žalovaného ve výši okolo 17 000 Kč čistého měsíčně, které se skládaly z invalidního důchodu a příjmu ze zaměstnaneckého poměru. Nicméně uvedené se nedá říci u smlouvy číslo kde není žádný zaměstnavatel uveden. Žalobkyně pak ani nepředložila pracovní smlouvu či výplatní pásky, aby mohl soud uzavřít, že se jedná pouze o administrativní chybu ve vyplňování zákaznické karty a nikoliv pouze o doplnění údajů do zákaznické karty tak, aby žalovanému mohl být úvěr poskytnut. V obou případech je pak zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala na zjišťování reálných výdajů žalovaného. Žalovaný uvedl, že bydlí se svou partnerkou, přičemž jeho náklady na bydlení činí 2 000 Kč měsíčně. I kdyby soud vycházel z předpokladu, že se žalovaný se svou partnerkou o náklady na bydlení dělil rovným dílem, je částka za bydlení ve výši 4 000 Kč měsíčně s ohledem na běžný chod věcí zcela nereálná, a to jak v případě nájmu, tak i v případě spoluvlastnictví bytu (u smlouvy číslo měli žít v podnájmu, u smlouvy číslo měl být žalovaný již spoluvlastníkem nemovitosti, byť uvedené adresy bydliště jsou totožné). V době sjednání smlouvy číslo již žalovaný splácel právní předchůdkyni žalobkyni částku 1 524 Kč. U smlouvy číslo již splácel částku 4 865 Kč, přičemž prohlásil, že má na svůj majetek nařízeny dvě exekuce. Žalovaný však rovněž prohlásil, že nemá mimo právní předchůdkyni žalobkyně jiné dluhy. Uvedené by tedy znamenalo, že žalovaný měl exekuce z předchozích smluv u právní předchůdkyně žalobkyně. Je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nevěnovala dostatečnou pozornost výdajům a stávajícím závazkům žalovaného. Po sjednání smlouvy číslo měl žalovaný již povinnost právní předchůdkyni žalobkyně splácet již 6 813 Kč měsíčně (stávající splátky uvedené v kartě zákazníka ve výši 4 865 Kč + splátky ze smlouvy číslo ve výši 1 948 Kč měsíčně) a zároveň měl mít dvě exekuce, což je s ohledem na jeho příjem zcela nedostatečné.
16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě je však zjevné, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně a naopak sjednávala se žalovaným řetězově smlouvy s velmi vysokými poplatky, čímž žalovaného dostala do tzv. dluhové pasti (spirály). Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost obou úvěrových smluv a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z.
17. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019 ).
18. Ze smlouvy číslo má tak žalobkyně, které byl dluh řádně postoupen, nárok na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 32 000 Kč a sjednaného poplatku za pojištění ve výši 754 Kč. Jelikož žalovaný na dluh ze smlouvy číslo uhradil celkem 30 669 Kč, uložil soud povinnost žalovanému zaplatit 2 085 Kč. Byť je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, byl žalovaný v době poskytnutí peněz vyzván a byl si zároveň dobře vědom, že má dluh včetně jistiny uhradit nejpozději do 28. 9. 2018. Od uvedeného data je tak žalovaný v prodlení s úhradou dluhu. Soud proto přiznal žalobkyni i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak od data, od kterého žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení přiznat, tj. od 6. 10. 2018. Ve zbytku nároku ze smlouvy číslo soud žalobu zamítl.
19. Ze smlouvy číslo by měla žalobkyně s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nárok na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 16 000 Kč a sjednaného poplatku za pojištění 406 Kč. Jelikož žalovaný uhradil na tento dluh částku 25 074 Kč, zamítl soud zcela tento nárok.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, když úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.