Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 327/2021-41
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 29 590 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 595 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 298 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 500 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 11 995 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 800 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 478,38 Kč a s běžícím úrokem z prodlení nad rámec běžícího úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 434 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 595 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 298 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 500 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 11 995 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 800 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 478,38 Kč a s běžícím úrokem z prodlení nad rámec běžícího úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 434 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 29 590 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 24. 4. 2018. Tvrdila, že její právní předchůdce na základě uvedené smlouvy poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit kapitalizovaný úrok, poplatek za vyhodnocení a správu úvěru a poplatek za hotovostní inkaso splátek, a to formou 13 měsíčních splátek, kdy poslední splátka byla splatná k 24. 5. 2019. Dostal se však do prodlení s úhradou těchto splátek, neboť řádně uhradil pouze prvních pět splátek v celkové výši 14 100 Kč Tyto splátky byly započteny v rozsahu 1 100 Kč na jistinu úvěru, v rozsahu 13 000 Kč pak na sjednané příslušenství. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 19 700 Kč, která sestávala z nesplacené jistiny ve výši 18 900 Kč a zůstatku smluvního příslušenství ve výši 800 Kč. Vzhledem k tomu, že úvěr k datu 24. 5. 2019 v rozporu se smlouvou nesplatil, vznikl právnímu předchůdci žalobkyně v souladu s čl. V. odst. 4 smlouvy nárok i na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. K datu 28. 9. 2018 byla část závodu právního předchůdce žalobkyně tvořená divizí spotřebitelských úvěrů převedena na společnost právnická osoba, IČO, která se tak stala novým věřitelem pohledávky ze shora uvedené úvěrové smlouvy. Tuto následně smlouvou z 19. 7. 2021 postoupila na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení částky v celkové výši 29 590 Kč, která sestávala z dlužné jistiny úvěru ve výši 18 900 Kč, účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním pohledávky v celkové výši 690 Kč, které odpovídaly nákladům na odeslání jednoho obyčejného dopisu žalovanému a nákladům na tři osobní návštěvy pověřeného terénního pracovníka právního předchůdce žalobkyně u žalovaného, a dále ze smluvní pokuty za prodlení žalovaného se splacením úvěru ve výši 10 000 Kč, kdy výše nárokované smluvní pokuty měla dle žalobkyně odpovídat sazbě 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 18 900 Kč za dobu od 25. 5. 2019 do 4. 11. 2020, přičemž žalobkyně svůj nárok na úhradu smluvní pokuty dovozovala ze shora citovaného ust. čl. V. odst. 4 smlouvy. Dále si žalobkyně nárokovala položku označenou jako„ kapitalizovaný úrok“ v celkové výši 800 Kč, která sestávala z nesplaceného úroku ve výši 320 Kč, nesplaceného poplatku za správu úvěru ve výši 260 Kč a nesplaceného poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 220 Kč. V neposlední řadě žalobkyně požadovala ještě úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 776,38 Kč, kdy tato částka měla odpovídat zákonné sazbě ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 18 900 Kč za dobu od 25. 5. 2019 (den následující po splatnosti poslední splátky úvěru) do 11. 6. 2021, jakož i běžícího zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině úvěru za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě, žalovaný se k písemné výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto jeho souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu citovaného zákonného ustanovení předpokládal.
4. Ze smlouvy o úvěru č. 2 2018 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 24. 4. 2018 soud zjistil, že žalobkyně poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit úrok, jehož výše činila dle smlouvy 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok mělo činit 25,85 % ročně, poplatek za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč Celkem byl žalovaný dle smlouvy povinen zaplatit 33 800 Kč, přičemž bylo ujednáno, že tak učiní formou 13 pravidelných měsíčních splátek po 2 600 Kč splatných vždy k 24. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Dle čl. III. odst. 6 smlouvy měl žalovaný právo kteroukoliv splátku uhradit i převodem na účet právního předchůdce žalobkyně a ten byl povinen takovou úhradu přijmout. Jeho nárok na úhradu poplatku za hotovostní výběr splátek takovou úhradou neměl být dotčen. Dle čl. V. odst. 2 smlouvy měl právní předchůdce žalobkyně právo prohlásit úvěr za určitých okolností za zesplatněný. Pro případ, že by tohoto práva nevyužil a že by žalovaný nesplnil svou povinnost uhradit kteroukoliv splátku řádně a včas, bylo sjednáno, že dnem splatnosti poslední splátky úvěru přiroste nesplacená část úroků k poskytnuté jistině. V čl. V. odst. 4 smlouvy pak byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny, jejíž výše činila 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení. Současně bylo ujednáno, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny.
5. Z notářského zápisu sepsaného dne 27. 9. 2018 anonymizováno jméno příjmení, notářkou se sídlem v obec, sp. zn. anonymizováno číslo rok, spisová značka, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně prodal společnosti právnická osoba, smlouvou uzavřenou dne 6. 9. 2018 část závodu tvořenou divizí spotřebitelských úvěrů.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba, a žalobkyní dne 19. 7. 2021, jakož i z potvrzení o zaplacení kupní ceny za soubor postoupených pohledávek dle uvedené smlouvy vystaveného dne 30. 7. 2021 společností právnická osoba, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky z 5. 8. 2021 soud zjistil, že společnost právnická osoba, písemně informovala žalovaného o postoupení žalované pohledávky na žalobkyni a vyzvala jej, aby napříště svůj dluh z předmětné smlouvy o úvěru hradil již ve prospěch žalobkyně.
8. Z předžalobní výzvy z 18. 10. 2021 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 35 600,83 Kč vzniklé z titulu předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě do 1. 11. 2021 s upozorněním, že pokud v této lhůtě nebude dluh uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému na adresu místa jeho trvalého pobytu dne 20. 10. 2021.
9. Z ostatních žalobkyní předložených listinných důkazů nezjistil soud žádné skutečnosti, které by podle jeho názoru byly jakkoliv podstatné pro rozhodnutí ve věci.
10. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 24. 4. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátí a současně zaplatí úrok, který byl sjednán ve výši 28 % z jistiny, tj. ve výši 5 600 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč Celkem tedy měl žalovaný na základě uvedené smlouvy uhradit částku 33 800 Kč, a to formou 13 pravidelných měsíčních splátek po 2 600 Kč splatných vždy k 24. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu byla smlouva uzavřena. Ve smlouvě byla mimo jiné sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, a to pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru. V souvislosti s prodejem části obchodního závodu právního předchůdce žalobkyně smlouvou ze 6. 9. 2018 nabyla pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy společnost právnická osoba, která ji následně smlouvou z 19. 7. 2021 postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně sama prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy předžalobní výzvou z 18. 10. 2021.
11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).
12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
14. Podle § 1802 o. z. platí, že mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odstavce 2 cit. ustanovení je neplatné též právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravů, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci k vedení sporu prokázala jednak předloženým notářským zápisem, z něhož vyplývá, že došlo k prodeji části obchodního závodu jejího právního předchůdce tvořené divizí spotřebitelských úvěrů společnosti právnická osoba, jednak smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se žalobkyně ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalované pohledávky včetně jejího příslušenství jejím odkoupením od uvedené společnosti. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, když poskytla žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši. Žalovanému tak dle příslušných smluvních ujednání i dle citovaného ustanovení § 2395 o. z. v každém případě vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky ve výši 20 000 Kč. Pro posouzení oprávněnosti celého žalobou uplatněného nároku však bylo třeba zhodnotit platnost ujednání o úroku z úvěru a o dalších poplatcích souvisejících s úvěrem, respektive ujednání o smluvní pokutě.
18. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 25,85 % z poskytnuté jistiny ročně. Ačkoliv smlouva neobsahovala absolutní částku úroku, tuto lze dovodit jednak z toho, že úrok měl dle čl. II. odst. 1 smlouvy odpovídat 28 % z poskytnuté jistiny, jednak též z výše celkové dlužné částky, která dle smlouvy činila 33 800 Kč. Pokud od této částky odečteme jistinu ve výši 20 000 Kč a oba sjednané poplatky v celkové výši 8 200 Kč, lze uzavřít, že celkový úrok, k jehož úhradě se žalovaný zavázal, činil 5 600 Kč. Takto vysoký úrok soud nepovažuje za nepřiměřený ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a dalším okolnostem, za kterých byla předmětná smlouva uzavřena, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že v daném případě byl žalovanému poskytnut nebankovní úvěr, potřebné finance obdržel v hotovosti ihned při podpisu smlouvy a jejich použití nebylo jakkoliv účelově vázáno. Pro žalovaného to znamenalo nepochybně mnohem snazší přístup k potřebným peněžním prostředkům, než kdyby o úvěr žádal některou banku a musel absolvovat nepochybně mnohem přísnější proces ověřování jeho schopnosti úvěr splatit, který by v konečném důsledku mohl vést i k tomu, že by mu úvěr vůbec nemusel být poskytnut. S tím samozřejmě souvisí zvýšená rizikovost celého obchodu pro právního předchůdce žalobkyně, jež se zákonitě musela projevit ve výši sjednané úrokové sazby. Průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné smlouvy, tj. v dubnu 2018, činila 10,40 % ročně (viz databáze časových řad ARAD dostupná na webu www.cnb.cz – tabulka B2 .1.2, ukazatel 5 - Domácnosti a NISD (S.14+S.15)). V posuzované smlouvě sjednaná úroková sazba byla sice více než dvojnásobná, s ohledem na shora uvedené okolnosti případu však dle názoru soudu ještě akceptovatelná. Proto soud uzavřel, že žalovaného stíhala na základě posuzované smlouvy rovněž povinnost k úhradě úroku ve výši 5 600 Kč.
19. Naopak právo na zaplacení obou sjednaných poplatků, tedy poplatku za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 800 Kč, právnímu předchůdci žalobkyně (a tím pádem logicky ani žalobkyni) vůbec nevzniklo. Ujednání zakládající nárok na jejich zaplacení totiž soud posoudil jako zjevně rozporná s dobrými mravy ve smyslu § 580 a 588 o. z., a tudíž jako absolutně neplatná. Jestliže totiž smluvní strany ve smlouvě sjednaly úrok, který obvyklou úrokovou sazbu v době uzavření smlouvy převyšoval více než dvakrát, tedy dosti podstatným způsobem, lze sice takovou platbu akceptovat (a to na základě argumentů uvedených v předcházejícím odstavci), ovšem pouze za předpokladu, že již žalovanému v souvislosti s poskytnutím úvěru žádné další náklady nevzniknou. Jestliže však byla ve smlouvě sjednána nad rámec úroku ještě povinnost žalovaného k úhradě poplatků v celkové výši 8 200 Kč, nelze takové nároky považovat za oprávněné, a to bez ohledu na to, že z dikce smlouvy vyplývá, že tyto poplatky měly pokrývat náklady související se správou úvěru, potažmo s výběrem sjednaných splátek. Všechny tyto náklady by totiž v daném případě měl být právní předchůdce žalobkyně schopen pokrýt ze sjednaného úroku, jehož výše, jak již soud uvedl, byla vysoce nadstandardní oproti běžně sjednávaným úrokovým sazbám. Sluší se navíc poznamenat, že například zmíněný hotovostní poplatek byl žalovaný povinen uhradit bez ohledu na to, zda právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s výběrem sjednaných splátek vzniknou nějaké reálné náklady (viz čl. III. odst. 6 smlouvy, podle něhož mohl žalovaný hradit splátky i bezhotovostně, i v takovém případě však byl povinen zaplatit poplatek za hotovostní výběr splátek, a to v plné výši). Tato skutečnost vede soud k závěru, že oba zmiňované poplatky ve své podstatě představovaly jen další skrytou část úplaty za poskytnutí úvěru a právní předchůdce žalobkyně tím, že tyto platby nepromítl do výše zápůjční úrokové sazby, před žalovaným pouze maskoval skutečnou výši nákladů spojených s úvěrem. Takové jednání přitom rozhodně nelze připustit.
20. Celkem tak byl žalovaný dle předmětné úvěrové smlouvy povinen uhradit jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč a úrok ve výši 5 600 Kč, tj. 25 600 Kč. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky úvěru a že na svůj dluh celkem zaplatil pouze 14 100 Kč. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že svůj dluh uhradil zcela či alespoň v širším než žalobou tvrzeném rozsahu, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, na podanou žalobu nereagoval a se soudem nekomunikoval. Tomu tak nezbylo, než vycházet z podané žaloby, pokud jde o výši žalovaným zaplacených úhrad. Po jejich započtení oproti shora uvedené celkové dlužné částce lze konstatovat, že žalovanému na podkladě předmětné úvěrové smlouvy zbývá uhradit ještě 11 500 Kč (25 600 – 14 100 = 11 500). V tomto rozsahu byla žaloba nepochybně oprávněná.
21. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala rovněž zaplacení smluvní pokuty sjednané v čl. V. odst. 4 smlouvy. V obecné rovině jí nárok na úhradu této smluvní pokuty nepochybně vznikl, neboť v řízení nebylo vyvráceno její tvrzení, že žalovaný porušil smluvní pokutou utvrzenou povinnost, tedy hradit řádně a včas sjednané splátky úvěru. Žalobkyně si však nárokovala smluvní pokutu sice v sazbě, která byla sjednána ve shora citovaném smluvním ustanovení (0,1 % denně), a za období, v němž byl žalovaný zjevně v prodlení s úhradou svých platebních závazků ze smlouvy (od 25. 5. 2019 do 4. 11. 2020), nicméně z nesprávné dlužné částky. Jak totiž soud konstatoval výše, dluh žalovaného z předmětné smlouvy nečiní 18 900 Kč, nýbrž pouze 11 500 Kč. Při výpočtu absolutní výše smluvní pokuty je tedy třeba vycházet z toho, že dlužná jistina úvěru činí právě 11 500 Kč. Při sjednané denní sazbě 0,1 % z dlužné jistiny smluvní pokuta z této částky za období od 25. 5. 2019 do 4. 11. 2020 činí 6 095 Kč. Soud proto shledal nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty oprávněný pouze v tomto rozsahu.
22. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 690 Kč, tento podle názoru soudu nemá jakoukoliv oporu v uzavřené úvěrové smlouvě. V jejím čl. V. byly detailně popsány nároky, které právnímu předchůdci vzniknou v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru, případně že dojde k zesplatnění úvěru, nicméně žádné ustanovení, které by zakládalo povinnost žalovaného hradit náklady spojené s jeho prodlením, které dle žaloby měly spočívat v nákladech na odeslání dopisu a dále v nákladech souvisejících se třemi návštěvami pověřené osoby u žalovaného, zde obsaženo není. Proto soud nárok na úhradu těchto nákladů shledal nedůvodným, aniž by se detailněji zabýval například tím, zda skutečně došlo k avizovaným návštěvám u žalovaného.
23. Ze shora popsaných důvodů uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 17 595 Kč, a to včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 298 Kč, který odpovídá úroku z prodlení v zákonné sazbě 9,75 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině úvěru, tj. z částky 11 500 Kč, za období od 25. 5. 2019 do 11. 6. 2021, a dále včetně běžícího úroku z prodlení v zákonné sazbě 9,75 % ročně z částky 11 500 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá jak o příslušné ustanovení smlouvy, tak i o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení pak vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
24. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 11 995 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 478,38 Kč a běžícího úroku z prodlení požadovaného nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. rozsudku, soud žalobu zamítl.
25. Předmětem řízení byla k datu vydání rozsudku, tj. k 20. 1. 2022, částka v celkové výši 35 100,38 Kč. Ta sestávala z požadované jistiny ve výši 18 900 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 776,38 Kč a běžícího zákonného úroku z prodlení z částky 18 900 Kč od 20. 7. 2021 do 20. 1. 2022 ve výši 934 Kč (běžící úrok z prodlení vyčíslený k datu vydání rozsudku).
26. Žalobkyně měla v řízení procesní úspěch co do jistiny ve výši 11 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 095 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 298 Kč a běžícího zákonného úroku z prodlení z částky 11 500 Kč od 20. 7. 2021 do 20. 1. 2022 ve výši 568,30 Kč (běžící úrok z prodlení vyčíslený k datu vydání rozsudku), tedy celkem co do částky 20 461,30 Kč.
27. Žaloba byla zamítnuta co do jistiny ve výši 7 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 905 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 478,38 Kč a běžícího zákonného úroku z prodlení z částky 7 400 Kč od 20. 7. 2021 do 20. 1. 2022 ve výši 365,69 Kč (běžící úrok z prodlení vyčíslený k datu vydání rozsudku), celkem tedy co do částky 14 639,07 Kč. V tomto rozsahu byl tedy procesně úspěšný žalovaný.
28. Jak vyplývá z předchozích odstavců, poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve vztahu k předmětu řízení činil 58 % ku 42 % ve prospěch žalobkyně. Té proto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v poměrném rozsahu dle míry jejího úspěchu ve věci, tedy v rozsahu 16 % (58 – 42 = 16). Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 445 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 1 270,50 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 750 Kč za dva úkony právní služby učiněné ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby učiněný ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 150 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 220,50 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 434 Kč (16 % z celkových nákladů ve výši 2 715,50 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
29. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.