Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 254/2021-40
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní titul Margitou Markovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že právnická osoba uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo (dále jen "smlouva o úvěru" s úvěrovým rámcem částka. Žalovaná vyčerpala celkem částka, zavázala se splácet poskytnuté prostředky v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však částka vždy k 17. dni v měsíci, úrok byl sjednán ve výši 22,68 % ročně. Tomuto závazku nedostála. Dále byla sjednána smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z každé splátky, s níž se dostala žalovaná do prodlení, náhrada nákladů s vymáháním částka a poplatek za odeslání upomínky částka. Žalovaná se dostala do prodlení s více než 2 po sobě jdoucími splátkami a banka od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila. Uplatněná pohledávka sestává z dlužné jistiny částka, pojistného částka, poplatků částka, smluvní pokuty částka a kapitalizovaného smluvního úroku částka. Pohledávka byla žalobkyni postoupena.
2. Na výzvu soudu doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že čerpání úvěru bylo provedeno pouze převodem na účet žalované, ato datum ve výši částka a datum ve výši částka, další čerpání nebylo provedeno, kreditní karta nebyla aktivována. Žalovaná zaplatila celkem částku částka Pokud se týká prověření schopnosti žalované splácet úvěr, poskytovatel úvěru vycházel z příjmu žalované částka, příjmu celé domácnosti částka, žalovaná bydlela v nájemním bytě, celkové náklady domácnosti činily částka. Dále byly činěny dotazy na rejstříky příjmení, NRKI/BRKI, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, katastru nemovitostí a registru ARES.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Z žádosti/ smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum soud zjistil, že mezi žalovanou a BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE došlo k uzavření smlouvy o úvěru s úvěrovým rámcem částka. Poskytovatel úvěru měl k dispozici následující údaje: žalovaná byla vdaná, 2 děti, bydlení v nájemním bytě, měsíční příjem částka, celkový příjem domácnosti částka, celkové náklady domácnosti částka, splátky částka. Nejsou evidovány žádné doklady, které by byly doloženy k prokázání deklarovaných údajů.
5. Z výpisů z účtu žalované má soud za prokázáno, že žalovaná čerpala celkem částka (ve dvou částkách) a zaplatila celkem částka.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy má soud za prokázáno, že pohledávka byla žalobkyni postoupena.
7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle rozhodnutí Soudního dvora C číslo vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
14. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne datum mezi účastníky je neplatná.
15. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
16. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
17. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
18. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.
19. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák.č.257/2016 Sb. , který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák.č. 257/2016 Sb.
20. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalované úvěr splácet její právní předchůdkyně provedla z veřejně dostupných rejstříků, žádné důkazy o lustraci nedoložila. Je však nutno konstatovat, že ani předložení takových důkazů by nebylo v uvedeném případě dostatečné a rozhodné. Pokud žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně vždy ověřuje příjem oproti tabulce předpokládaných příjmů podle sektoru a profese, takové porovnání nepředložila. Navíc je zřejmé, že při poskytnutí úvěru přihlédla k „ celkovému příjmu domácnosti“ ve výši částka, tento příjem však není nijak specifikován, není zřejmý jeho původ a není nijak ověřen (resp. chybí i údaje k ověření podle jakési tabulky). Rovněž poukaz na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.7.2020 čj. 5 Co 231/2020 -97 je zcela lichý, neboť v tomto případě zjevně právní předchůdkyně žalobkyně neměla žádné listin y v době uzavření smlouvy k dispozici. Nejde tedy ani o nedoložení těchto listin, ale jejich naprostou absenci, a to i ve vztahu k poskytovateli úvěru. Dále žalobkyně uvedla, že pro posouzení disponibilního příjmu její právní předchůdkyně vždy ověřuje na stran výdajů náklady na bydlení, které vždy kontroluje s tabulkou pro minimální náklady na bydlení zohledňující deklarovaný typ bydlení a region místa bydliště a podhodnocené náklady obezřetně navyšuje, jedná se pouze o obecné prohlášení. Žalobkyně neuvedla, zda a jakým způsobem její právní předchůdkyně„ obezřetně navýšila“ zjevně podhodnocené náklady na bydlení a z jakých výdajů žalované tedy při hodnocení úvěruschopnosti skutečně vycházela Stejně tak je pouhou proklamací a obecnou floskulí sdělení o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně používá„ interní expertní systém jako komplexní soubor pravidel pro podporu rozhodování. Pokud popisuje, že tento systém obsahuje souhrn relevantní parametrů, pak takový soubor a způsob fungování uvedeného systému nijak nepopsala. Není tedy zřejmé, jaká konkrétní data jsou do systému vkládána, zejména jakou roli v tomto systému hraje příjmová a výdajová stránka klienta a jakým způsobem je posuzována. Není zřejmé, z jakých důvodů považovala za hodnověrné náklady domácnosti (tedy nikoliv pouze bydlení) ve výši částka, pokud žalovaná pečuje o 2 děti.
21. Nezbývá tedy než konstatovat, že právní předchůdkyně neměla dostatek relevantní vstupních údajů k tomu, aby schopnost žalované posoudil s odbornou péčí a řádně.
22. Je nutno poukázat na závěr Ústavního soudu (III ÚS 4129/18 ) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Toto kritérium nemůže být naplněno, jestliže si poskytovatel úvěru neopatří takové informace, aby jeho zkoumání bylo skutečně přesvědčivé. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, spokojila se pouze s prohlášením žalované a zjištěním jejího příjmu, bez zhodnocení„ celkového příjmu domácnosti“. I když měla k dispozici evidentně podhodnocené údaje o výdajích, neučinila žádná doplňující šetření či důkazy, případně nesdělila, jakou korekci a na základě jakých podkladů pro své úvahy provedla. Neprovedla jakékoli další ověření údajů, podrobnější zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet.
23. V tomto případě je tedy jednoznačné, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Úvěr poskytla, aniž měla k dispozici relevantní údaje pro řádnou úvahu. Úvěr tak žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná.
24. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.
25. Žalovaná je povinna poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 zák.č.257/2016 Sb. Žalované byla poskytnuta celkem částka částka, podle vyjádření žalobkyně a předloženého výpisu z účtu zaplatila již částku částka. Proto je povinna vrátit částku částka. Žalovaná se ke svým možnostem nijak nevyjádřila, anonymizováno proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě.
26. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než žalobou, nepředložila žádné doklady o tom, že by se předchozí korespondence dostala alespoň do dispoziční sféry žalované. Žaloba byla žalované doručena datum, dnem plnění byl den datum (následující po sobotě a neděli), žalovaná je tedy v prodlení až od datum. Žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1970 o.z.ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
27. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by převážné úspěšné žalované v řízení vznikly náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě- pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.