Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 59/2021-42

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 43 624 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 800 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 435,50 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 800 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 435,50 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 43 624 Kč s příslušenstvím, tuto žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně spol. právnická osoba, IČO se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo žalovaná se zavázala podle této smlouvy splácet úvěr, který obdržela ve výši

35 000 Kč v hotovosti právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 1 064 Kč, a to spolu s částkou 28 000 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,52 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a částkou ve výši 14 000 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná fakticky zaplatila pouze částku 21 200 Kč, dále pak již ničeho. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupena žalobkyni a toto postoupení bylo také oznámeno žalované. Žalovaná přesto, že byla předžalobní upomínkou vyzvána k zaplacení celého dluhu, neuhradila ničeho. Před uzavřením uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované a dospěla k závěru, že žalovaná je schopna uvedený úvěr splácet tak, jak se dohodla s právní předchůdkyní žalobkyně ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.

2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání nařízenému na datum se nedostavila žádná z procesních stran. Soud proto postupoval podle a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti procesních stran, když vycházel pouze z obsahu spisu a z provedených důkazů. Tím, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem v průběhu ústního jednání poučena. Na tomto nic nemění to, že žalobkyně v omluvě uvedla, že nebude-li považovat soud tvrzení a důkazy žalobkyně za dostatečné, že žalobkyně žádá, aby jí bylo umožněno napravit v dodatečné určené lhůtě vše potřebné na základě výzvy soudu.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, soud po provedeném dokazování z listin označených žalobkyní k důkazům zjistil následující skutečnosti: ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč, když tuto částku měla žalovaná vrátit spolu s poplatkem ve výši 28 000 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 1 064 Kč. Žalovaná uhradila pouze 21 200 Kč. Ničeho dalšího již žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně, ani žalobkyni, nevrátila. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu z označené smlouvy. u označenou jako smlouva o postoupení pohledávky včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení s dokladem o odeslání žalované, je v řízení prokázáno, že společnost právnická osoba, postoupila výše specifikovanou pohledávku za žalovanou na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou a žalovaná byla současně vyzvána k úhradě svého dluhu do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Toto oznámení bylo žalované zasláno dne13. 12. 2019 doporučeným dopisem. Z karty zákazníka ze dne 8. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná měla v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru státní podporu ve výši 15 000 Kč a blíže nespecifikované příjmy ve výši 14 000 Kč, její výdaje na bydlení byly ve výši 10 000 Kč a ostatní osobní výdaje ve výši 9 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že má tři nezaopatřené děti. Ověřovanými doklady byly doklad o přiznání mateřské a blíže neurčené složenky a průkaz VZP/P. V té době byla žalovaná na mateřské či rodičovské dovolené a pečovala o osobu blízkou. Rovněž měla být osobou OSVČ. Jakým způsobem byly ověřovány příjmy žalované nad částku 15 000 Kč, tj. příjmy vykazované ve výši 14 000 Kč jakož i výdaje v měsíční výši 9 000 Kč pro čtyři osoby, nebylo možné z předložených dokladů, tj. karty zákazníka, jakož i z předložených poštovních poukázek jakkoli zjistit. Dále bylo úřadem práce vypláceno žalované 11 500 Kč jako rodičovský příspěvek, který se však od 1. 1. 2018 měnil na 7 600 Kč měsíčně a dále byla žalované vyplácena částka 1 197 Kč jako příspěvek na bydlení. Tím, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem v průběhu ústního jednání poučena k doplnění tvrzení, případně k důkazům k tomu, jakým konkrétním způsobem byly prověřovány příjmy žalované ve výši dalších 14 000 Kč, jakým způsobem bylo prověřováno to, jaké jsou skutečné výdaje na straně žalované, když žalovaná v té době měla tři nezaopatřené děti a výdaje vykazovala pouze ve výši 9 000 Kč pro tyto celkem čtyři osoby (žalovaná + tři děti).

5. Podle , 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud. Pokud se dle svých tvrzení žalobkyně spokojila s nedoloženým prohlášením žalované o jejich osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedený názor soudu plně koresponduje se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25 7. 2017 sp. zn. , ze kterého vyplývá, že„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných vždy od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Na tom nemůže ani nic změnit, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Jako dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Je tak nutno údaje, které žalovaná jako dlužník věřiteli poskytla, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně v tomto konkrétním případě doklady k příjmům ve výši 14 000 Kč, zda jde o příjmy pravidelné či jen nahodilé, neboť pokud by žalovaná tyto příjmy neměla, pak by zde neměla žádnou volnou finanční kapacitu ke splácení poskytnutého úvěru měsíčně ve výši 4 256 Kč až 5 320 Kč. Rovněž tak právní předchůdkyně žalobkyně žádnými doklady neověřovala žalovanou tvrzené výdaje ve výši 9 000 Kč (vyjma bydlení), když tyto výdaje v měsíci měly pokrývat faktickou spotřebu čtyř osob, což už samo o sobě je za hranou vyžití. A pokud by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované s doloženým příjmem ve výši 11 500 Kč, resp. 7 600 Kč a 1 997 Kč (když příjem 14 000 Kč není ničím doloženo), a s deklarovanými náklady ve výši 10 000 Kč za bydlení a 9 000 Kč na osobní spotřebu čtyř osob (které však nejsou ničím objektivizovány), muselo by právní předchůdkyni žalobkyně dojít, že žalovaná nemá žádný potencionál splácet úvěr s ohledem na své příjmové, osobní a majetkové poměry.

11. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně nedoložila, že by si všechny tvrzené údaje získané od žalované ověřila, porušila právní předchůdkyně žalobkyně ust. § 86 cit. zákona, když s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr. Je tak vždy nutno údaje, které žalovaný jako dlužník věřiteli poskytl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele žalovaného, dále pak i ověřit z jiných zdrojů i další dlužníkem uvedené informace o jeho příjmech a výší jeho výdajů, tyto porovnat s obecně známými skutečnostmi, když dlužník má vždy tendenci chovat se účelově, aby úvěr získal, tj. přeceňovat své výdělkové poměry a schopnost splácet, což ho může přivést do dluhové pasti a ve svém důsledku pak poškodit i žalobkyni, viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2019 sp. zn. , jakož i rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s.r.o., proti GK.

12. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nebylo sporné, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla a žalovaná od žalobkyně přijala dne datum částku 35 000 Kč, čímž žalované v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost úvěr vrátit dříve její právní předchůdkyni (pak žalobkyni v souvislosti s postoupením pohledávky). Tuto svoji povinnost žalovaná splnila dle tvrzení žalobkyně a listinných důkazů jen částečně, když již zaplatila 21 200 Kč. Žalovaná pak ani k výzvě žalobkyně ničeho na svůj dluh neuhradila. Od 27. 12. 2019 (tj. od uplynutí lhůty k plnění dané žalované v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019) je tak žalovaná v prodlení se zaplacením částky

13 800 Kč.

13. Soud věc posoudil podle shora uvedených ustanovení a vzhledem k tomu, že dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla pro nesplnění podmínek v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyhodnocena jako absolutně neplatná, z čehož vyplynulo, že žalovaná na základě tohoto neplatného jednání (smlouvy o úvěru) převzala od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinna vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení

a . Jelikož žalovaná tak dosud v části neučinila (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutou částkou a částkou již vrácenou, tj. 35 000 Kč – 21 200 Kč = 13 800 Kč), bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaná v této výši, tj. o 13 800 Kč, obohatila. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě této částky, a to i s úrokem z prodlení od 27. 12. 2019. Co do úroku z prodlení z částky 13 200 Kč uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. , dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v  Lhůta k plnění vychází z ust.

14. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.

15. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 43 624 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 1 746 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. b) (tj. 2 181,50 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 435,50 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. , podle něhož procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná. Soud by tak žalované jako procesně úspěšnějšímu účastníku řízení, náhradu nákladů řízení v poměrné výši přiznal. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně ve 2 vyhotoveních.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.