Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

41 C 184/2021-37

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: ; celé jméno žalované, datum narození

bytem adresa žalované

o zaplacení 4 600 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 600 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 20. 4. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 600 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 20. 4. 2018 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 14. 7. 2021, ve znění jeho doplnění ze dne 18. 11. 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 600 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 20. 4. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 2. 2017 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v týdenních splátkách ve výši 295 Kč,

a to včetně souhrnného poplatku ve výši 7 700 Kč Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 17 700 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila celkem částku 13 100 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu v poměru 56,497% a na souhrnný poplatek ve výši 43,503%, a proto požadovala po žalované zaplacení částky 4 600 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny úvěru

a souhrnného poplatku.

2. Ohledně ověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že ji ověřovala ve veřejně dostupných databázích, telefonicky v zaměstnání žalované a vyhodnocovala platební historii žalované u žalobkyně.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 2. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované v hotovosti při podpisu smlouvy úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr splácet v týdenních splátkách ve výši 295 Kč, a to včetně souhrnného poplatku ve výši 7 700 Kč Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 17 700 Kč Součástí smlouvy byly standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z evidenční karty klienta byly zjištěny osobní a majetkové poměry žalované. Rozpis splátek byl zjištěn z y nazvané Informace o smlouvě. Upomínkou byla žalovaná vyzvána k zaplacení úvěru. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila celkem částku 13 100 Kč

5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou formulářovou smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná převzala v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč

a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 60ti týdenních splátkách ve výši 295 Kč, celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 17 700 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 13 100 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala o úhradu dlužné částky.

6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle , (dále jen o. z.) a , zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje v ustanovení tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. S ohledem na , se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně (její právní předchůdkyně) před jejím uzavřením

s náležitou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. Zároveň § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele

je nutno za použití § 588 o. z. vyložit jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

8. V posuzované věci učinil soud závěr, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru.

9. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalované nahlédnutím do databází, jako je databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra

a insolvenční rejstřík. Provedla rovněž lustraci dokladu totožnosti žalované. K tomuto soud doplňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015,

č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod

č. 3225/2015). V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoliv podkladů v daném případě nemohlo dojít. Nadto soud konstatuje, že již pouze z údajů sdělených žalovanou (v tzv. evidenční kartě) vyplývá,

že žalovaná při sjednávání úvěru splácela závazky.

10. Vzhledem k výše uvedeného dospěl soud k právnímu závěru, že úvěrová smlouva je, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. V řízení bylo prokázáno, a to úvěrovou smlouvou ze dne 23. 2. 2017, že žalovaná převzala

od žalobkyně v hotovosti částku 10 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně uhradila částku 13 100 Kč, a proto soud neshledal nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 600 Kč důvodný, neboť na straně žalované bezdůvodné obohacení nevzniklo. S ohledem na tuto skutečnost soud, výrokem I., žalobu zcela zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle , kdy žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a žalované tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok II. rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč; k výši příslušenství a nákladů řízení se nepřihlíží ( ).

Jelikož proti rozsudku není odvolání přípustné, obsahuje pouze zkrácené odůvodnění.

Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozsudkem splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.