Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
273 C 15/2020-91
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené advokátkou JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 115 540 Kč s příslušenstvím - smlouva o úvěru
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 80 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 80 000 Kč od 24.9.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku na zaplacení částky 15 731 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 731 Kč od 24.9.2019 do zaplacení.
III. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 19 809,30 Kč.
IV. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku za zaplacení úroku ve výši 72,28 % ročně z částky 80 000 Kč od 24.9.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 237 038 Kč.
V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 472,46 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 80 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 80 000 Kč od 24.9.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku na zaplacení částky 15 731 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 731 Kč od 24.9.2019 do zaplacení. III. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 19 809,30 Kč. IV. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku za zaplacení úroku ve výši 72,28 % ročně z částky 80 000 Kč od 24.9.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 237 038 Kč. V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 472,46 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21.4.2020 domáhala po žalované zaplacení částky 95 731 Kč s příslušenstvím a částky 19 809,30 Kč jako smluvní pokuty. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou dne 18.6.2019 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ve výši 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni tuto částku v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 5 487 Kč splatných vždy k 17. dni každého měsíce. V rámci smlouvy byla sjednána smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, u které dojde k prodlení o délce 30 dnů a dále náklady ve výši 200 Kč za každou splátku pro případ prodlení o délce 15 dnů. V čl. 6 Smlouvy pak byla ujednána další smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny pro případ zesplatnění. Celkový úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 101,76% ročně. Žalovaná na dluh neuhradila ani jednu splátku, žalobkyně proto využila své právo a pohledávku žalované v souladu s bodem 6.3 smlouvy ke dni 22.9.2019 zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila celková dlužná jistina 94 333,55 Kč, kdy dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu 998 Kč dle bodu 6.1. smlouvy, náklady ve výši 400 Kč za prodlení se splátkou dle bodu 6.2. smlouvy a dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 19 809,30 Kč dle bodu 6.5 smlouvy. Dopisem ze dne 22.9.2019 bylo žalované oznámeno zesplatnění pohledávky. Dopisem ze dne 1.4.2020 byla žalované zasílána předžalobní upomínka.
2. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalované.
3. Soud provedl dokazování čtením podstatného obsahu listinných důkazů, kdy zjistil následující skutečnosti.
4. Z kopie smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že žalovaná zažádala o poskytnutí úvěru ve výši 80 000 Kč, kdy tento úvěr měl být placen v 36 splátkách po 5 487 Kč vždy nejpozději 17 dne každého kalendářního měsíce. Celkem tak měla být uhrazena částka 197 532 Kč. V rámci smlouvy byla sjednána úroková sazba 101,76% p.a. V čl. 6 smlouvy jsou pak upraveny důsledky z prodlení, kdy je v rámci bodu 6.1 sjednána smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, u které se klient ocitl v prodlení o délce 30 dnů, v bodu 6.2 byla sjednána náhrada nákladů pro případ prodlení o délce 15 dnů, a to v částce 200 Kč za každou splátku v prodlení a v bodu 6.5. byla sjednána smluvní pokuta 0,1% denně z nové jistiny pro případ, kdy dojde k zesplatnění celé pohledávky.
5. Z databáze NRKI, registru SOLUS, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, výplatní pásky za měsíc 4/2019 a 5/2019 a karty hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná byla v době žádosti zaměstnána a její příjem činil cca. 28 500 Kč měsíčně. Jako výdaje byly u žalované uvedeny pouze částky 3 410 Kč jako životní minimum, částka 3 500 Kč na dvě děti v domácnosti a částka 2 600 Kč jako náklady na bydlení. Žalobkyně provedla lustraci žalované v databázi NRKI a registru SOLUS, kdy nebyly u žalované zjištěny žádné dluhy.
6. Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalované na základě předložení tohoto dokladu.
7. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 19.6.2019 bylo zjištěno, že na účet číslo bankovní účet byla poukázána částka 80 000 Kč. Dle smlouvy o úvěru a rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb u anonymizováno banky bylo zjištěno, že se jedná o číslo účtu žalované.
8. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná čerpala celkem částku 80 000 Kč, avšak neuhradila ani jednu splátku.
9. Z výzvy k zaplacení ze dne 19.8.2019, výzvy k zaplacení ze dne 17.9.2019 a oznámení o zesplatnění ze dne 22.9.2019 bylo zjištěno, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění pohledávky. Dne 22.9.2019 pak došlo k zesplatnění z důvodu neuhrazení dlužných splátek.
10. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaná byla dne 1.4.2020 opět vyzvána k úhradě.
11. Pokud jde o vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25.10.2018 včetně příloh, z tohoto vyjádření nebyly soudem zjištěny žádné relevantní informace.
12. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
13. Soud vzal z provedených důkazů za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 18.6.2019 uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poukázala 80 000 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 5 487 Kč splatných vždy k 17. dni každého měsíce. Žalovaná peněžní prostředky žalobkyni dle ujednané smlouvy nesplácela, proto žalobkyně žalovanou opakovaně vyzvala k jejich vrácení. Žalovaná neuhradila ani jednu splátku. K zesplatnění celkové dlužné částky došlo dopisem žalobkyně ze dne 22.9.2019.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
16. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
17. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy.
22. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla pouze z informací týkajících se příjmů žalované, kdy však pokud jde o výdaje žalované, tyto žalobkyně v rámci posuzování zcela zjevně podhodnotila tak, aby mohl být úvěr poskytnut. Jestliže žalobkyně započítávala na měsíční životní náklady pouze částky životního minima tj. 3 410 Kč na žalovanou, 3 500 Kč na dvě děti a 2 600 Kč na veškeré náklady spojené s bydlením a inkasem, nemohly tyto částky reálně odpovídat nákladům, které žalovaná nepochybně na živobytí musí měsíčně vynakládat. Soudu je navíc z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává desítky obdobných žalob, kdy karty hodnocení klienta mají často stejnou výdajovou stránku, tedy pouze životní minimum 3 410 Kč. Žalobkyně nijak nezkoumá reálné náklady klienta, kdy takřka alibisticky odkazuje na skutečnost, že klient je povinen uvádět pravdivé informace. Žalobkyně však v tomto vztahu vystupuje jako profesionál na trhu s úvěry, v jehož zájmu je neposkytovat úvěry klientům, u kterých je zjevné, že nebudou mít na placení splátek, kdy naopak klient se nachází v situaci, kdy mu úvěr neposkytne bankovní instituce a musí se tak obracet na nebankovní společnosti. Žalobkyně si je však velmi dobře vědoma této skutečnosti, kdy si případné neuhrazení splátek jistí smluvními pokutami, poplatky a nemravně vysokým úrokem. V tomto případě nejen, že žalobkyně žalované úvěr poskytla, ale celková splacená částka měla činit více jak dvojnásobek poskytnutého úvěru. Žalobkyně tak nemohla očekávat, že žalovaná bude schopna takovýto úvěr dlouhodobě splácet. Naopak jednání žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované i celková konstrukce smlouvy, která je značně nevyvážená v neprospěch spotřebitele, má za následek pouze fakt, že žalobkyně poskytne úvěr i za situace, kdy klient není schopen úvěr dlouhodobě splácet, což ve výsledku vede ke vzniku ještě hlubšího zadlužení klienta, kdy dle smlouvy je pak povinen hradit další sankce v podobě smluvních pokut a poplatků.
23. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšla-li žalobkyně pouze z prokázaných příjmů žalované a navíc přehlížela zjevnou neschopnost žalované splácet, nedostála žalobkyně své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
24. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč, přičemž žalovaná neuhradila ani jedná splátku, k úhradě na jistině tak zbývá částka 80 000 Kč. Protože je žalovaná v prodlení, má žalobkyně v souladu s ust. § 1970 obč. zák. nárok také na zákonné úroky z prodlení, jejichž výše je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.
25. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 15 731 Kč včetně zákonného úroku z této částky, smluvní pokutu ve výši 19 809,30 Kč a úroky za poskytnutí úvěru ve výši 72,28% p.a., v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobkyni nárok na tyto částky nevznikl.
26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
27. Náklady řízení činí celkem 35 011,60 Kč tj. 5 778 Kč soudní poplatek, odměna za zastupování za 4 účelně provedené úkony právní služby po 5 740 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ve věci samé, účast na jednání dne 7.12.2021) dle §7 a §11 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, 4 paušální náhrady hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 1 ,3 vyhl.č. 177/1996 Sb. po 300 Kč a 21% DPH z 24 160 Kč tj. 5073,6 Kč (§ 137 odst.1 ,3 o.s.ř. ).
28. V tomto případě byla žalobkyně úspěšná v částce 80 000 Kč a neúspěšná v částce 35 540 Kč, kdy tak žalobkyně byla převážně úspěšnější a vzniklo jí nárok na náhradu nákladů řízení odpovídající 38,48%, tj. na částku 13 472,46 Kč.
29. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost hradit náklady řízení stanovena k rukám advokáta, který žalobkyni v této věci zastupoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost uloženou jí vykonatelným soudním rozhodnutím, může se oprávněná domáhat soudního výkonu tohoto rozhodnutí (exekuce).