Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 136/2021-28
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 14 958,35 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 758,35 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 758,35 Kč od 13. 10. 2021 do zaplacení, přičemž uvedenou povinnost je žalovaná povinna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu.
II. Co do zaplacení částky 1 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 758,35 Kč od 25. 2. 2021 do 12. 10. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 13 758,35 Kč od 13. 10. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 661,96 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, přičemž uvedenou povinnost je žalovaná povinna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 300 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 758,35 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 758,35 Kč od 13. 10. 2021 do zaplacení, přičemž uvedenou povinnost je žalovaná povinna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu. II. Co do zaplacení částky 1 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 758,35 Kč od 25. 2. 2021 do 12. 10. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 13 758,35 Kč od 13. 10. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 661,96 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, přičemž uvedenou povinnost je žalovaná povinna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 300 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 958,35 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 2. 11. 2012 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného (dále jen„ Smlouva“). V souladu s dispozicí ke Smlouvě poskytla žalobkyně žalované i kontokorent – anonymizováno v úvěrovém rámci 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Žalovaná však tyto své závazky porušila, pročež žalobkyně dne 3. 2. 2020 převedla na nově zřízený úvěrový účet č. bankovní účet. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani pak své závazky vůči žalobkyně neplnila, žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 8. 6. 2020. Předmětem žaloby je tak dlužná jistina ve výši 13 758,35 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 200 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 758,35 Kč od 25. 2. 2021 do zaplacení. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v rámci svého odporu tak, že si je vědoma vzniklého závazku, ale její špatná finanční situace jí nedovoluje jej okamžitě uhradit. Konkrétně uvedla, že od uzavření Smlouvy se rozvedla, a v současnosti se nachází na území stát anonymizováno země, kde má další dítě s novým partnerem, jež aktuálně žádá o povolení k pobytu v této zemi. S její finanční situací jí aktuálně pomáhají její rodiče a prarodiče. Žalovaná požádala o umožnění úhradu vzniklého dluhu ve splátkách, a to ve výši 300 Kč měsíčně.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 2. 11. 2012. Součástí Smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalované bankovní produkty, včetně revolvingového úvěru, jejichž konkrétní parametry měly být určeny v dispozicích.
6. Z dispozice ze dne 8. 11. 2018 soud zjistil, že na jejím základě byl žalované k jejímu účtu č. bankovní účet zřízen kontokorent s limitem 10 000 Kč, sazba RPSN činila 28,66 %. Na straně 2 dispozice – první odrážce je pak uvedeno, že tato dispozice je součástí Smlouvy.
7. Ze žádosti o úvěr žalované ze dne 28. 12. 2017 soud zjistil, že tato má základní vzdělání, bydlela ve vlastním domě/bytě, byla svobodná, pracovala jako dělník u právnická osoba na dobu určitou do 30. 6. 2018 a její ostatní nezbytné měsíční náklady byly 0 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce měl činit 23 443 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti pak 40 000 Kč. Výše požadovaného úvěru měla činit 10 000 Kč.
8. Z potvrzení o výši příjmu žalované od právnická osoba czech právnická osoba ze dne 19. 12. 2019 soud zjistil, že čistý příjem žalované za poslední tři měsíce činil 23 443 Kč.
9. Z oznámení anonymizováno příjmení příjmení ze den 17. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaná pobírá na své dítě jméno příjmení dětské příspěvky ve výši částka měsíčně.
10. Z oznámení anonymizována dvě slova ze dne 14. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaná pobírá na své dítě jméno příjmení zálohové výživné ve výši částka.
11. Ze sjetiny ze systému UVA člena ESS, která byla součástí vyjádření žalobkyně, soud zjistil, že žalovaná měla další dva spotřebitelské úvěry u žalobkyně.
12. Z výpisu z běžného účtu žalované č. bankovní účet ze dne 28. 2. 2020 soud zjistil, že dne 3. 2. 2020 převedla žalobkyně částku 13 758,35 Kč z tohoto účtu na nový úvěrový účet. K tomuto dni měla mít žalovaná u žalobkyně další tři úvěry po splatnosti.
13. Z výpisu z úvěrového účtu č. číslo soud zjistil, že žalovaná ke dni 29. 1. 2021 dlužila žalobkyni částku 13 758,35 Kč na jistině a částku 1 200 Kč na poplatcích, pojištění a pokutách. Celkem tedy částku 14 958,35 Kč.
14. Z oznámení o zesplatnění ze dne 10. 6. 2020, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek zesplatnila poskytnutý úvěr ze Smlouvy a celková dlužná částka ke dni 8. 6. 2020 činila 14 958,35 Kč.
15. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 2. 2021, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 14 962,12 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.
16. Zbylé listin y založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
17. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
18. Dne 2. 11. 2012 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytovat žalované bankovní produkty. Dne 8. 11. 2018 žalobkyně a žalovaná uzavřely dispozici ke Smlouvě, na jejímž základě byl žalované poskytnut kontokorent ve výši 10 000 Kč Tyto prostředky se úročily sazbou RPSN 28,66 %. Žalovaná tento kontokorent čerpala, avšak porušovala své povinnosti dle této dispozice. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 21. 7. 2021 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině, když je podložila pouze žádostí o úvěr, sjetinou z evidence UVA člena ESS a potvrzením o výši příjmů zaměstnavatele. V ostatním byla tato tvrzení pouze v obecné rovině. Soud má po posouzení zaslaných podkladů za to, že ze strany žalobkyně nebyla dostatečně zkoumána příjmová stránka žalované, když není zřejmé, z čeho měl plnou zbylý příjem domácnosti ve výši cca 16 500 Kč. Ohledně výdajové stránky žalobkyně tvrdí, že vycházela z dat z ČSÚ, sama žalovaná deklarovala své náklady na 0 Kč. Žalobkyně přitom identifikovala další závazky žalované, které žalovaná očividně ve své žádosti o úvěr zamlčela. Použití statistických údajů pro zkoumání výdajů žalované se tak jeví jako silně nevhodné a není ani zřejmé, s jakými částkami žalobkyně kalkulovala, aby bylo možno posoudit, jestli tyto alespoň rámcově lze považovat za odpovídají realitě a to s přihlédnutím k cenám energií, telekomunikačních služeb, léků, jídla, dopravy, oblečení atp. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela z jakýchkoliv dokumentů, které jsou nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti na výdajové straně. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 25. 2. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
19. Dle § 497 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník, v tehdy platném znění, (dále jen„ ObchZ“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
23. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
25. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
26. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
27. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 ObchZ. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované kontokorent s úvěrovým rámcem 10 000 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
28. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
29. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci, kdy žalobkyně vycházela vyjma potvrzení o příjmů žalované toliko ze svých interních modelů, které však očividně dle názoru soudu nemohly odpovídat skutečnost. Bylo tak na žalobkyni, aby si od žalované vyžádala další dokumentaci, např. ve formě výpisů z účtů nebo předpisů SIPO, na jejichž základě by si mohla své kalkulace ověřit. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. Bylo tak na žalobkyni, aby si od žalované vyžádala další dokumentaci, např. ve formě výpisů z účtů nebo předpisů SIPO, na jejichž základě by si mohla své kalkulace ověřit.
30. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 13 758,35 Kč původně z důvodu poskytnutí úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby neučinila ani částečně. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu 13 758,35 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou žalobkyni, ani ujednání o úrocích a poplatcích. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalované soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. dne 12. 10. 2021. Nejpozději dne 13. 10. 2021 se tak žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
31. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
32. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 13 758,35 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, což při zohlednění přiznaného příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku představuje 86,90 % celkového nároku, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má právo na náhradu 86,90 % nákladů řízení vůči žalovanému. Žalovaná byla úspěšný co do částky 1 200 Kč s úrokem z prodlení a obchodním úrokem uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku, což při zohlednění zamítnutého příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku představuje 13,10 % celkového nároku, neboť žaloba byla v této části zamítnuta, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má žalovaný právo na náhradu 13,10 % nákladů řízení vůči žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. 73,80 % (86,90 % - 13,10 % = 73,80 %) všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 958,35 Kč sestávající z částky sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, celkem tedy 1 661,96 Kč 73,80 % z částky 2 252 Kč činí částku 1 661,96 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
33. S ohledem na ekonomickou situaci žalované, jak ji popsala ve svém odporu a doložila rozhodnutími německých úřadů, rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a § 87 odst. 1 ZSU o tom, že žalovaná bude moci dlužné částky hradit ve splátkách. Výše splátek byly určeny na celkem 1 300 Kč měsíčně tak, aby dlužná částka byla uhrazena přibližně během jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku. Z pohledu soudu tak žalovaná bude moci své závazky plnit s co nejmenší zátěží ke své ekonomické situaci a zároveň žalobkyně obdrží své prostředky dříve, než kdyby zahajovala exekuční řízení. Pro případ prodlení žalované s úhradou svých závazků vůči žalobkyni pak soud rozhodl, že tyto budou spláceny pod ztrátou výhody splátek. Pro úplnost soud dodává, že žalovaná sice požadovala výši splátky 300 Kč měsíčně, avšak toto by nedůvodně poškozovalo žalobkyni, když by doba úhrady její pohledávky byla neúnosně dlouhá a zároveň žalovaná obdržela elektronický platební rozkaz spolu se žalobou dne 31. 9. 2021. Existenci svého závazku přitom nerozporuje, měla tak minimálně čtvrt roku na snahu tento dluh uhradit zajištěním dodatečných příjmů nebo domluvou splátkového kalendáře přímo se žalobkyní.
34. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.