Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
218 C 21/2021-73
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 87 360 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36.242 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.242 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 27.116 Kč, dále co do smluvní pokuty ve výši 24.002 Kč a co do úroku ve výši 89,29 % ročně z částky 49.019 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 173.836 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27.116 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36.242 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.242 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 27.116 Kč, dále co do smluvní pokuty ve výši 24.002 Kč a co do úroku ve výši 89,29 % ročně z částky 49.019 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 173.836 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27.116 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 26. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 63.358 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 12. 2019 do zaplacení, dále zaplacení částky 24.002 Kč představující smluvní pokutu a dále úroku ve výši 89,29 % ročně z částky 49.019 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 50.000 Kč a žalovaný se ji zavázal zaplatit v 36 měsíčních splátkách po 4.586 Kč při efektivní úrokové sazbě 136,6 % ročně, vždy k 18. dni v měsíci počínaje červencem 2019. Schopnost žalovaného hradit úvěr byla ověřena na základě dokladu o jeho příjmech, výpisu z bankovního účtu a z jeho prohlášení, stejně jako z databáze SOLUS a NRKI. Na úvěr žalovaný uhradil první tři splátky, a to dne 8. 8. 2019 ve výši 4.586 Kč, dne 5. 9. 2019 ve výši 4.879 Kč a dne 19. 9. 2019 ve výši 4.293 Kč. Poté však již žalovaný neplatil ničeho a došlo tak k zesplatnění, když však před zesplatněním vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 998 Kč (2 x 499 Kč) za prodlení s úhradou splátek delších než 30 dnů, a to za prodlení se 4. a 5. splátkou a dále právo na zaplacení náhrady nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 800 Kč za prodlení s 1., 2., 4. a 5. splátky, když se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou těchto čtyř splátek přesahující 15 dnů. Následně automaticky došlo k zesplatnění při prodlení delším než 65 dnů, a to ke dni 22. 12. 2019. Do té doby splatné příslušenství se stalo součástí jistiny, jež byla označena jako nová jistina a činila 59.874,34 Kč. Pro případ prodlení s úhradou nové jistiny byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. Dlužná částka se tak skládá z nové jistiny ve výši 59.874,34 Kč, jež v sobě zahrnuje původní jistinu ve výši 49.019 Kč a úrok přirostlý ke dni zesplatnění ve výši 10.855,34 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč a náklady za prodlení ve výši 800 Kč, dále smluvní pokutu z nové jistiny úvěru za každý den prodlení vyčíslenou od 24. 12. 2019 k datu sepisu žaloby ve výši 24.002 Kč a běžící úrok v nominální výši 89,29 % ročně od 24. 12. 2019 do zaplacení z původní jistiny úvěru a dlužné úhrady za pojištění v celkové výši 1.686 Kč za 3 neuhrazené měsíční úhrady pojištění, obsažené ve splátkách 4. – 6. (3 x 562 Kč).
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.
3. Soud nařídil jednání na den 10. 1. 2022, kterého se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zúčastnila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a jednáno tak bylo v nepřítomnosti žalovaného postupem dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu . Žalobkyně po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu u jednání uvedla, že soudu doložila veškeré listin y, které má k dispozici a které prokazují zkoumání úvěruschopnosti, kdy zohlednila i výdaje na stravování a náklady a bydlení, jak vyplývají z výplatní pásky žalovaného.
4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, z předsmluvního formuláře, z návrhu na uzavření smlouvy, včetně přílohy č. 1, z prohlášení klientů, z informačního dokumentu o pojistném produktu, z přihlášky do pojištění ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru číslo z dokladu o vyplacení úvěru, z hodnocení klienta, z výpisu záznamů z registru SOLUS, NRKI, z výpisu z nebankovního registru klientských informací, z potvrzení o příjmu, z oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru číslo ze dne datum, včetně dodejky, z výzev k zaplacení ze dnů 18. 11. 2019, ze dne 19. 12. 2019, z oznámení ze dne 22. 12. 2019, z předžalobní výzvy ze dne 7. 7. 2021, včetně podacího archu, z karty klienta, z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018, z výpisu z úvěrového účtu žalovaného, ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 6. 2019, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 23. 8. 2019 soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:
Žalovaný požádal dne datum o poskytnutí úvěru ve výši 50.000 Kč, při své finanční potřebě 1600.000 Kč, splatného v 36 měsíčních splátkách po 4.024 Kč, celkem 144.864 Kč a před poskytnutím tohoto úvěru byla provedena jeho analýza, kdy žalovaný byl zaměstnán u právnická osoba s příjmem ve výši 33.000 Kč měsíčně a při výdajích na bydlení v částce 1.500 Kč, částce 3.410 Kč jako životního minima žadatele, a dalších výdajích 5.200 Kč, rezervě 1.000 Kč, činily jeho volné zdroje 10.110 Kč měsíčně. Žalovaný byl svobodný, s vlastním bydlení, a se středním vzdělání, bez jiných splátek úvěrů, jak u žalobkyně, tak u jiných poskytovatelů. Dle hodnocení klienta neměl pracovní smlouvu sjednanou na dobu určitou. K žádosti bylo doloženo potvrzení o příjmu žalovaného zaměstnaného od 20. 8. 2018 na pozici provozního elektrikáře na smlouvu na dobu určitou do 31. 7. 2019 s průměrným příjmem 39.441,33 Kč. Z výplatního lístku žalovaného za květen 2019 vyplynula čistá mzda ve výši 33.656 Kč, přičemž po srážce nákladů za stravování ve výši 3.661,60 Kč a nájmu ubytovny ve výši 1.500 Kč, mu bylo na účet vyplaceno 28.284 Kč. Zprostředkovatel úvěru tak doporučil úvěr schválit, když žalovaný neměl žádný záznam v registru SOLUS a jeho kód příznaku v registru NRKI vypovídal o tom, že patří mezi lepší segment klientů. Žalovanému byly dne datum poskytnuty předsmluvní informace na předsmluvním formuláři, z nichž je zřejmé, jaký úvěr mu má být poskytnut, jak má být splácen a i z tohoto formuláře vyplývá, že celková částka k zaplacení při řádném splácení má činit 144.864 Kč při roční úrokové sazbě 136,6 %. Tento předsmluvní formulář také obsahuje sankce pro případ prodlení s úhradou některé splátky. Znovu byly všechny informace uvedeny ve smlouvě o úvěru, z níž znovu vyplývá, že částka úvěru činila 50.000 Kč a měla být hrazena v 36 měsíčních splátkách po 4.586 Kč, které byly splatné vždy k 18. dni v měsíci a zahrnovaly i pojistné v měsíční výši 562 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 136,6 % ročně, RPSN taktéž. Pro případ prodlení byly v bodě 6 smlouvy sjednány sankce, a sice v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce přesahující 30 dnů, vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Úvěrující měl dále právo vůči klientovi na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením každé splátky delším než 15 dnů v částce 200 Kč. Pro případ prodlení s úhradou splátky delším než 65 dnů došlo automaticky k zesplatnění úvěru, kdy k tomuto dni se staly okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů. Poskytovatel byl povinen klienta při zesplatnění úvěru vyzvat k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě alespoň 30 dnů předem. Ke dni zesplatnění se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nesplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny. Novou jistinu byl klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději do zesplatnění. Jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatil novou jistinu v den zesplatnění, vznikla mu povinnost platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. Současně se smlouvou bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se žalovaný zavázal platit úhradu ve výši 562 Kč měsíčně. K vyplacení úvěru došlo dne datum převodem na účet žalovaného. Dopisem ze dne datum sdělila žalobkyně žalovanému, že došlo ke schválení smlouvy o úvěru; znovu byly žalovanému připomenuty podmínky úvěru a zaslán i splátkový kalendář, z něhož vyplývá, v jakém rozsahu byly splátky započítávány na jistinu a v jakém na úroky. Písemnost si žalovaný v úložní lhůtě nevyzvedl, když byla zasílána na adresu, kterou označil jako adresu doručovací, což byla jeho trvalá adresa a tedy adresa, na níž se s ohledem na místo zaměstnání nezdržoval. Upomínkou ze dne 18. 11. 2019 byl žalovaný upozorněn na prodlení s úhradou čtvrté a páté splátky, kdy byl současně upozorněn na povinnost hradit účelně vynaložené náklady ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Upomínkou ze dne 19. 12. 2019 byl žalovaný upozorněn na prodlení s úhradou čtvrté až šesté splátky, kdy účelně vynaložené náklady již činily 800 Kč a smluvní pokuta 998 Kč. Dopisem ze dne 22. 12. 2019 bylo žalovanému sděleno, že s ohledem na prodlení došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 63.358 Kč a skládala se z jistiny ve výši 49.019 Kč, z úroků ve výši 10.855,34 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč a z úhrady za pojištění ve výši 1.686 Kč. Žalovaný zaplatil dne 8. 8. 2019 částku 4.586 Kč, jako úhradu první splátky splatné dne 18. 7. 2019, dále dne 5. 9. 2019 částku 4.879 Kč jako úhradu druhé splátky splatné dne 18. 8. 2019 a část třetí splátky a dne 19. 9. 2019 částku 4.293 Kč jako doplatek třetí splátky splatné dne 18. 9. 2019. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 7. 2021, odeslanou téhož dne, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky s upozorněním na soudní řešení věci. Dle vyjádření znalce příjmení jméno příjmení, anonymizováno, příjmení ze dne 5. 10. 2018, odpovídá efektivní úrokové sazbě 136 % nominální úroková sazba 89,0128 %.
5. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že u zdejšího soudu byly vedeny proti žalovanému i další spory, a to ve věci sp. zn. spisová značka z titulu porušení smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, uzavřené s právnická osoba, jejímž předmětem byl úvěrový limit ve výši 80.000 Kč. Úvěr byl splatný v měsíčních splátkách ve výši 11 % z nesplacené částky úvěru s úrokem. K datu poslední platby dne 6. 9. 2019 činil zůstatek úvěru 27.287,78 Kč. Žalovaný uzavřel také dne datum se společností právnická osoba smlouvu o úvěru číslo jejímž předmětem byl úvěr ve výši 4.500 Kč na dobu 10 dnů, přičemž ani ten nebyl splácen, když věc byla vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka. Žalovaný pak dne datum uzavřel další smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 20.000 Kč se společností právnická osoba Z důvodu porušení této smlouvy byla věc vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka.
6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ujednají-li si strany pro případ porušené smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
8. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.
9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 4.586 Kč včetně pojištění, vždy k 18. dni v měsíci a celkem tak po 36 měsících měl zaplatit 144.864 Kč a 165.096 Kč s pojištěním, což odpovídá efektivní úrokové sazbě 136,6 % ročně a nominální úrokové sazbě 89,29 % ročně. Současně se jedná o smlouvu, jež podléhá zákonu č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 86 tohoto zákona pak ukládá věřiteli zkoumat úvěruschopnost klienta s tím, že v případě nesplnění této povinnosti, tedy povinnosti ověřit schopnost klienta úvěr splácet s odbornou péčí, nastává sankce v podobě relativní neplatnosti, předvídaná tímto zákonem, fakticky však absolutní neplatnosti, jak je dovozováno judikatorně, s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudního dvora a především s přihlédnutím ke směrnici EU řešící práva spotřebitelů. Je totiž jen stěží logicky vysvětlitelný odklon zákonodárce od absolutní neplatnosti předvídané zákonem č. 145/2010 Sb. k nižší úrovni ochrany dle zákona č. 257/2016 Sb.
13. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, jak ji tato povinnost vyplývá z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, platného ke dni podpisu smlouvy. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl údaje prokazující výši příjmu, pokud však jde o výdaje, ty s výjimkou nákladů za bydlení a stravování nebyly nijak objektivizovány. Pokud jde o výdaje, vycházela žalobkyně z částky životního minima, nákladů za bydlení za ubytovnu ve výši 1.500 Kč, jak vyplynuly z výplatní pásky žalovaného a ostatních výdajů ve výši 5.200 Kč. Žalovaný však v žádosti uváděl, že bydlí ve vlastním bydlení, což sebou nepochybně nese další náklady, současně soudu je z jeho činnosti známo že žalovaný měl v době uzavření této smlouvy již další úvěr u společnosti právnická osoba, který byl povinen splácet měsíční splátkou ve výši 11 % z výše úvěru s úrokem. O tomto úvěru však v hodnotící kartě není žádná zmínka, ač nepochybně v době uzavření smlouvy existoval, stejně jako žalovaného tížila povinnost tento úvěr splácet. Hodnotící karta obsahuje také nesrovnalost ohledně pracovní smlouvy žalovaného, když dle této karty měl žalovaný pracovní poměr na dobu neurčitou, dle potvrzení zaměstnavatele se však jednalo o pracovní smlouvy na dobu určitou do 31. 7. 2019, tedy do měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k uzavření smlouvy. Do jisté míry vypovídající o finančních poměrech žalovaného je i údaj o finanční potřebě žalovaného ve výši 160.000 Kč, což evokuje vyšší potřebu finančních prostředků.
14. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně v tomto konkrétním projednávaném případě nedostála svým povinnostem vyplývajícím z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, úvěruschopnost žalovaného zkoumala nedostatečně, když ani zjištěné údaje nebyly řádně uvedeny a tudíž ani posouzeny a výdaje žalovaného nebyly relevantně získány. Zákon o spotřebitelském úvěru totiž slouží nejen k ochraně spotřebitele, ale i věřitele. S ohledem na toto zjištění pak soud dospěl k závěru, že předložená úvěrová smlouva je absolutně neplatná.
15. Žalobkyni tak v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. náleží poskytnutá jistina úvěru. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, na který zaplatil 13.758 Kč a zbývá tak vrátit 36.242 Kč. Soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 36.242 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně od 24. 12. 2019, tedy do dne následujícího po zesplatnění, když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužného úvěru vyzván, opakovaně byl o prodlení informován, a proto soud nemá důvod cokoliv měnit na původním datu splatnosti.
16. Vzhledem k neplatnosti smlouvy pak soud musel ostatní nároky pramenící z předložené smlouvy zamítnout, jak vyplývá z výroku II. rozsudku.
17. O nákladech účastníků soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , kdy žalobkyně byla ve věci ve větší míře neúspěšná, žalovanému nevznikly účelně vynaložené výdaje, proto bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nenáleží právo na náhradu nákladů řízení.
18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).