Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 150/2021-42
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 59 518,31 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 34 027,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 000 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 027,97 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 18 703,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 027,78 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 25 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 000 Kč od 2. 10. 2018 do 12. 2. 2021, dále zaplacení částky 6 786,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 294,51 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 9 027,97 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 027,97 Kč od 10. 6. 2018 do 12. 2. 2021, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 4 195,66 Kč, k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 34 027,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 000 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 027,97 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 18 703,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 027,78 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 25 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 000 Kč od 2. 10. 2018 do 12. 2. 2021, dále zaplacení částky 6 786,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 294,51 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 9 027,97 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 027,97 Kč od 10. 6. 2018 do 12. 2. 2021, v tomto rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 4 195,66 Kč, k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou u soudu dne 30. 3. 2021 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 59 518,31 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa číslo, na základě které žalovaný převzal částku 12 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, přičemž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále poplatek ve výši 9 956 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně (2 941 Kč), odměny za administrativní zpracování zápůjčky (3 404 Kč) a nákladů za hotovostní inkaso splátek (3 611 Kč). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal vrátit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 220 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 10. 5. 2018, právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky, která činila na dlužné půjčce částku 9 027,97 Kč a na dlužném poplatku částku 6 786,90 Kč. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil částku 4 960 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 přešla pohledávka ze společnosti právnická osoba na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobce se tedy v řízení domáhal úhrady dlužné částky ve výši 15 814,87 sestávající z jistiny ve výši 9 027,97 Kč a dlužného poplatku ve výši 6 786,90 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 294,51 Kč (jedná se o úrok ve výši 29 % ročně z částky 9 027,97 Kč od 27. 7. 2019 do 20. 1. 2020), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 257,65 Kč (úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 9 027,97 Kč od 10. 6. 2018 do 20. 1. 2020), dále úroku ve výši 29 % ročně z částky 9 027,97 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z téže částky a za stejné období.
Právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa číslo, na základě které žalovaný převzal částku 25 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, přičemž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále poplatek ve výši 21 542 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně (4 472 Kč), odměny za administrativní zpracování zápůjčky (9 700 Kč) a nákladů za hotovostní inkaso splátek (7 370 Kč). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal vrátit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 776 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalovaný neuhradil ničeho, právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé neuhrazené částky, která činila na dlužné půjčce částku 25 000 Kč a na dlužném poplatku částku 21 542 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 přešla pohledávka ze společnosti právnická osoba na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobce se tedy v řízení domáhal úhrady dlužné částky ve výši 43 703,44 sestávající z jistiny ve výši 25 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 18 703,44 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 4 027,78 Kč (jedná se o úrok ve výši 29 % ročně z částky 25 000 Kč od 5. 7. 2019 do 20. 1. 2020), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 975 Kč (úrok ve výši 9 % ročně z částky 25 000 Kč od 2. 10. 2018 do 20. 1. 2020), dále úroku ve výši 29 % ročně z částky 25 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z téže částky a za stejné období.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoli byl řádně předvolán, k nařízeným jednáním se nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 26. 1. 2018 a tabulky umoření soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným. Společnost anonymizováno touto smlouvou zapůjčila žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal zapůjčenou částku spolu s poplatkem ve výši 9 956 Kč uhradit v 18 měsíčních splátkách po 1 220 Kč právnická osoba smlouvu uzavřela jako zprostředkovatel jméno příjmení, IČO.
4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 10. 5. 2018 a tabulky umoření bylo zjištěno, že i tato smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným. Společnost anonymizováno touto smlouvou zapůjčila žalovanému částku 25 000 Kč a on se zavázal zapůjčenou částku spolu s poplatkem ve výši 21 542 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 776 Kč právnická osoba tuto smlouvu uzavírala rovněž jméno příjmení.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byly pohledávky společnosti právnická osoba za žalovaným postoupeny žalobci. V tomto řízení uplatněné pohledávky byly uvedeny v příloze číslo smlouvy na str. 47 a 56 Seznamu postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem z téhož dne. Zároveň byl informován o zpracování osobních údajů.
6. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 28. 1. 2021, odeslanou doporučeně na adresu jeho bydliště.
7. Z listinných důkazů bylo tedy zjištěno, že právní předchůdce žalobce právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 26. 1. 2018 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka (spotřebitelský úvěr) ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tuto zápůjčku poplatek ve výši 9 956 Kč, který se skládá z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 2 941 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 404 Kč a z odměny za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 611 Kč. Celkovou částku (21 956 Kč) se žalovaný zavázal poskytovateli zápůjčky zaplatit v hotovosti, formou 18 měsíčních splátek po 1 220 Kč. Účastníci dále uzavřeli dne 10. 5. 2018 smlouvu o zápůjčce číslo dle níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka (spotřebitelský úvěr) ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tuto zápůjčku poplatek ve výši 21 542 Kč, který se skládá z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 4 472 Kč, odměny za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 700 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč. Celkovou částku (46 542 Kč) se žalovaný zavázal poskytovateli zápůjčky zaplatit v hotovosti, formou 60 týdenních splátek po 776 Kč. Dle evidence předchůdce žalobce žalovaný uhradil poslední splátku na prvou zápůjčku dne 10. 5. 2018 a na druhou zápůjčku neuhradil ničeho a dostal se do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 přešly pohledávky ze společnosti právnická osoba na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky z téhož dne.
8. U soudního jednání dne 26. 10. 2021 byl právní zástupce žalobce poučen ve smyslu § 118 a) odst. 1, 3 o.s.ř. , že k tvrzením o prověření schopnosti žalovaného splácet úvěry žalobce nepředložil žádné důkazy, ačkoli v žalobních tvrzeních zmínil sepis zákaznické karty u každého z úvěrů. V případě, že žalobce doplňujícími důkazy nedoloží prověření úvěruschopnosti žalovaného, mohl by být ve sporu neúspěšný potud, že příslušné smlouvy mohou být soudem posouzeny jako absolutně neplatné.
9. Na základě procesního poučení žalovaný doplnil žalobu o tvrzení, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel půjčky splnil svou zákonnou dle zákona o spotřebitelském úvěru ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a tyto byly zapsány do zákaznické karty. S ohledem na obsah informací žalovaného právní předchůdce žalobce dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčky je dostatečná, žalovaný doložil stálý příjem, nebyly zjištěny skutečnosti o tom, že by měl úvěry či zápůjčky u jiné společnosti, nebyl tedy důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Právní předchůdce žalobce nemá k dispozici kopie dokladů, které předložil žalovaný. K výše uvedeným tvrzením žalobce předložil zákaznické karty k jednotlivým půjčkám a navrhl výslech svědkyně jméno příjmení, která smlouvy s žalovaným uzavírala.
10. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 26. 1. 2018 vyplývá, že žalovaný uvedl, že zaměstnání nevykonává, pobírá invalidní důchod od obec správy sociálního zabezpečení v obec ve výši 8 941 Kč, v domácnosti je další nespecifikovaný příjem 28 900 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje činily cca 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že nemá vlastní bankovní účet, nemá dluh na kreditní kartě, ani zápůjčku u jiné společnosti. Z karty dále vyplývá, že žalovaný předložil výměr důchodu, jiné dokumenty ke svým poměrům nepředložil.
11. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 9. 5. 2018 bylo dále zjištěno, že žalovaný nadále pobírá invalidní důchod ve výši 10 133 Kč měsíčně, má další nespecifikovaný příjem 8 000 Kč, jako další příjem domácnosti uvedl částku 35 600 Kč. Odhadované měsíční výdaje činily 3 000 Kč měsíčně s tím, že žalovaný neuvedl, že splácí předchozí půjčku u právnická osoba, ani zápůjčky u jiné společnosti. V kartě jsou označeny ověřené dokumenty, a to ústřižky složenek o výplatě invalidního důchodu za měsíce březen, duben a květen 2018.
12. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že pro právnická osoba anonymizováno po dobu sedmi let zprostředkovává na základě živnostenského oprávnění uzavření smluv o zápůjčce. K dotazu soudu, zda zprostředkovala uzavření dvou smluv o zápůjčce s panem celé jméno žalovaného, svědkyně uvedla, že by si to nevybavila, ale po předložení dvou písemných smluv o zápůjčce potvrdila, že tyto smlouvy s panem celé jméno žalovaného sepsala a za právnická osoba podepsala. Svědkyni byly dále předloženy k nahlédnutí dvě zákaznické karty k uvedeným smlouvám. Svědkyně potvrdila, že i údaje v těchto kartách poznamenala ona a pan celé jméno žalovaného obě karty podepsal. Svědkyně si vybavila, že smlouvy sepisovala v konkrétním domě v obci ulice obec, neboť zde předtím uzavřela smlouvy i s jinými zde bydlícími osobami. Svědkyně si od pana celé jméno žalovaného vyžádala občanský průkaz a doklady o příjmu, v tomto případě ze zákaznické karty k oběma zápůjčkám vyplývá, že předložil doklad od ČSSZ, od které pobíral příjem zřejmě z důvodu invalidního důchodu. Dále ze zákaznické karty je zřejmé, že pan příjmení další příjem zřejmě z nějaké brigády, k tomu však doklad nepředkládal, a dále uváděl ostatní příjmy dalších osob žijících v domácnosti. Svědkyně si nevzpomněla, že by tyto další příjmy dokládal. Pokud jde o výdaje, svědkyně vycházela z tvrzení klienta, že nemá žádné závazky a že žije v domácnosti s rodiči, svědkyně proto vyhodnotila stav, že v případě obou zápůjček činí běžné výdaje odhadem 3 000 Kč. Informace ze zákaznické karty svědkyně v obou případech zadala a následně zaslala do systému anonymizováno, který posuzuje úvěruschopnost. Z dokladů předložených klientem nepořizovala kopie, pouze potřebné údaje zadala do systému. Svědkyně sama neověřovala, zda je pan celé jméno žalovaného zadlužený, zda je proti němu vedeno exekuční či insolvenční řízení, tyto skutečnosti jsou prověřovány v systému anonymizováno a svědkyně následně obdržela informaci, že je v obou případech pan celé jméno žalovaného úvěruschopný a požadovanou půjčku mu lze poskytnout.
13. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.
17. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
19. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 26. 1. 2018 a dne 10. 5. 2018 smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě nichž byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 12 000 Kč (smlouva prvá) a 25 000 Kč (smlouva druhá). Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně sjednaného poplatku, a to v 18 měsíčních splátkách po 1 220 Kč, přičemž žalovaný poslední splátku uhradil dne 10. 5. 2018 (smlouva prvá) a v případě druhé smlouvy se zavázal úvěr splácet v 60 týdenních splátkách po 776 Kč, přičemž tyto splátky žalovaný řádně nehradil.
20. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal.
21. V dané věci bylo k doplňujícím tvrzením žalobce prokázáno, že jeho předchůdce prostřednictvím pověřené osoby jméno příjmení (zprostředkovatele) u žalovaného zjišťoval výši příjmů a orientačních výdajů domácnosti, údaje zaznamenával do zákaznické karty s tím, že uvedl zdroj těchto zjištění, tedy v daném případě výměr invalidního důchodu žalovaného (u prvé smlouvy) a doklady o jeho výplatě za posuzované tři poslední měsíce (u druhé smlouvy). Doklady předložené žalovaným o jeho poměrech předchůdce žalobce nearchivoval. Dle výpovědi svědkyně ona sama neověřovala stav zadluženosti žalovaného kontrolou insolvenčního rejstříku, registru exekucí apod., tyto skutečnosti měl prověřovat systém anonymizováno. Soud má zato, že v dané věci nebylo postupováno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a v projednávaných zápůjčkách předchůdce žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného, když se spokojil s doloženou výší jeho invalidního důchodu a dále neprověřil další tvrzené příjmy žalovaného ani jeho výdaje, a nevyhodnotil reálnou schopnost žalovaného ke splácení úvěru. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
22. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právního předchůdce žalobce
před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek
(§ 588 o.z.). Žalovaný námitku neplatnosti uzavřených smluv o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.
23. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice anonymizováno parlamentu a ustanovení právního předpisu EU o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice ustanovení právního předpisu EU Smlouva o EHS členské státy zajistí,
aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele
na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
24. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce
za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
25. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
26. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku anonymizováno dvora mezinárodní organizace ze dne 27. 3. 2014 ve věci C číslo).
27. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek anonymizováno dvora mezinárodní organizace ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo).
28. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
29. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
30. Smlouvy o úvěru, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, jsou tedy neplatné, protože právní předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
31. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 12 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalovanému zbývá zaplatit na jistinu úvěru částku 9 027,97 Kč (smlouva prvá), a dále vyplatil z titulu spotřebitelského úvěru částku 25 000 Kč, z níž žalovanému zbývá zaplatit na jistinu úvěru částku 25 000 Kč (smlouva druhá). Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci kromě celkové dlužné částky 34 027,97 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. , jdoucí ode dne 13. 2. 2021 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).
32. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 34 027,97 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 25 490,34 Kč a dalšího příslušenství byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 57 %, neúspěšný byl ve výši 43 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 14 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 6 úkonů právní služby po 3 500 Kč dle § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb. , 6 režijních paušálů po 300 Kč dle téže vyhl., 21 % DPH advokáta ve výši 4 788 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a 2 381 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 29 969 Kč, z toho 14 % představuje částku 4 195,66 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
33. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.