Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
41 C 188/2021-44
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci
žalobkyně: ; mBank S. A., jiné reg. číslo
sídlem adresa žalobkyně, ulice republika
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 10 034,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 495,40 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 7. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 4 538,80 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 11. 8. 2020
do zaplacení a s 9,9% úrokem ročně z částky 10 034,28 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 881,81 Kč a ve výši 309,14 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 877 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 495,40 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 7. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 4 538,80 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 11. 8. 2020 do zaplacení a s 9,9% úrokem ročně z částky 10 034,28 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 881,81 Kč a ve výši 309,14 Kč zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 877 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].</b>
1. Žalobním návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 13. 5. 2021, ve znění doplnění žaloby ze dne 5. 11. 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 034,28 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 6. 6. 2016 uzavřela s žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru„ mPůjčka Plus“ č. GNN062400001, na základě které poskytla žalovanému dne 6. 6. 2016 bezhotovostně na jeho bankovní účet č. bankovní účet finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 60ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 423,96 Kč k 23. dni v měsíci, a to společně s úrokem ve výši 9,90% ročně z nesplacené části jistiny. Součástí smlouvy byly Podmínky poskytování hotovostních úvěru žalobkyně, Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob a Sazebník poplatků. Ohledně uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaný požádal o úvěr elektronickým formulářem ve svém osobním profilu, ve kterém spravuje své internetové bankovnictví. Tvrdila, že smlouva byla žalovaným podepsána zadáním autorizačního kódu, který žalovaný obdržel od poskytovatele úvěru prostřednictvím sms zprávy na uváděné telefonní číslo. Doplnila, že žalobkyně zaslala žalovanému autorizační kód dne 6. 6. 2016 v 12:5 8:09 hodin, k tomuto okamžiku byla smlouva uzavřena. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil celkem 14 504,60 Kč, tuto částku žalobkyně započetla na smluvní úrok ve výši 4 388,88 Kč a na dlužnou jistinu ve výši 10 115,72 Kč. Dále uvedla, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek za měsíce květen, červen a červenec 2019, a proto od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 23. 7. 2019 a dluh žalovaného se stal celý splatný ke dni 6. 9. 2019. Žalobkyně požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 9 884,28 Kč, spolu s poplatky ve výši 150 Kč,
s částkou 309,14 Kč představovanou kapitalizovaným smluvním úrokem ke dni zesplatnění
a s částkou 1 881,81 Kč představovanou kapitalizovaným smluvním úrokem od 7. 9. 2019
do 10. 8. 2020, smluvním úrokem ve výši 9,90% ročně z částky 10 034,28 Kč od 11. 8. 2020
do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 10 034,28 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy.
2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě informací získaných z bankovních a nebankovních registrů, ISIR a příjmení. Žalobkyně poskytla úvěr na základě kreditního příjmu žalovaného na běžném účtu mKonto za posledních šest měsíců, který činil částku 16 442 Kč. Dále žalobkyně přihlédla k platební historii dříve poskytnutých úvěrů, které byly hrazeny řádně a včas, v době poskytnutí předmětného úvěru splácel žalovaný celkem částku 1 907,81 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o hotovostním úvěru„ mPŮJČKA PLUS“ č. GNN062400001 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč (spotřebitelský úvěr),
a to jednorázově bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. bankovní účet („ mKONTO“). Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 60ti měsíčních splátkách ve výši 423,96 Kč, vždy v 23. den každého kalendářního měsíce. Výše úroků byla sjednána 9,90% ročně. Přílohou smlouvy o úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky, Podmínky pro poskytování úvěrů
a Sazebník bankovních poplatků. Z výpisu z interního bankovního systému žalobkyně bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně zaznamenala komunikaci s žalovaným týkající se jeho žádosti o poskytnutí úvěru. Poskytnutí a splácení bylo zjištěno z listin y nazvané Historie úvěru GNN062400001. Výzvou k zaplacení a odstoupením od smlouvy ze dne 23. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila úvěr.
5. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2016 bylo zjištěno poskytnutí úvěru dne 6. 6. 2016, jeho čerpání žalovaným a dále příjmy a výdaje žalovaného za toto období. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 1. 1. 2019 do 1. 7. 2020 byla zjištěna platební bilance žalovaného.
6. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byl žalovaný vyzván dne 12. 8. 2020.
7. Prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní bylo zjištěno jednak ze smlouvy
o hotovostním úvěru mPůjčka plus č. GNN03878866, č. GNN010860614 a GNN053666196, když úvěry poskytnuté na základě těchto dříve uzavřených smluv žalovaný řádně splácel. Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že svůj měsíční příjem činí 20 000 Kč. Z výpisu z bankovní databáze bylo zjištěno, že žalobkyně stanovila výši příjmu žalovaného na částku 15 272,50 Kč za poslední tři měsíce. A dále žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do registru dlužníků, prověřovala také historii úvěrů, které již byly žalobkyní žalovanému poskytnuty.
8. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 6. 6. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 423,96 Kč, vždy v 23. den každého kalendářního měsíce. Výše úroků byla sjednána 9,90% ročně. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Podmínky pro poskytování úvěrů a Sazebník bankovních poplatků. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných splátek, dopisem ze dne 23. 7. 2019 úvěr zesplatnila
ke dni 6. 9. 2019. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů poskytnutých žalovaným, z údajů vyplývajících z jeho bankovního účtu vedeného u žalobkyně, nahlédnutím do registru dlužníků a prověřovala také historii úvěrů, které již byly žalobkyní žalovanému poskytnuty.
9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 145/2010 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tzn. ke dni 6. 6. 2016). Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný
se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. S ohledem na § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost
je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.
11. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne
6. 6. 2016, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. , zejména znění
§ 9, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr, uváděný příjem žalovaného ve výši 20 000 Kč byl žalobkyní ověřen na základě transakcí příchozích na účet žalovaného vedený u žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že věděla, že žalovaný splácel v době žádosti o úvěr splátky v celkové výši 1 907,81 Kč a splátka nového úvěru měla činit 423,96 Kč.
13. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Soud je toho názoru,
že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze Českého statistického úřadu a tyto porovnávat se známými nebo
od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nadto žalobkyně sama dospěla svou úvahou ke stanovení výše výdajů žalovaného, když však nevycházela ze žádných podkladů od žalovaného, např. nájemní smlouva, podložené výdaje spojené např. s placením energií, dopravou, apod.
14. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé z čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat ta zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. V souladu se shora citovaným § 9 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoliv podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.
15. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.
16. Úvěrová smlouva je, s ohledem na shora uvedené, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná,
a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti, ani žádná práva.
17. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný čerpal finanční prostředky poskytnuté žalobkyní, a to v celkové výši 20 000 Kč a tyto prostředky dosud v plné výši nesplatil, když žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil celkem částku 14 504,60 Kč. Za dané situace žalobkyni náleží z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení nárok na zaplacení částky 5 495,40 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od data následujícího od zesplatnění úvěru, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně soud zamítl (výrok II.).
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 55 % a procesní úspěch žalovaného 45%. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 10 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 8 773,90 Kč. Tato částka se skládá ze soudního poplatku 800 Kč
a z náhrady za právní zastoupení ve výši 7 983,90 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 3,5 úkonu právní služby po 1 540 Kč, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu a účast u jednání soudu dne 11. 1. 2022 (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny
je odůvodněna § 7 bod advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby (4 úkony) pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 6 590 Kč navýšeny o 21% DPH na částku 7 973,90 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku 877 Kč (tj. 10 % z částky 8 773,90 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.