Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 94/2019-44
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 199 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 29. 8. 2018 do zaplacení.
II. Žaloba se v částce 1 199 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 199 Kč od 22. 5. 2016 do 28. 8. 2018 a z částky 1 199 Kč od 29. 8. 2018 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 536,04 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 29. 8. 2018 do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba se v částce 1 199 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 199 Kč od 22. 5. 2016 do 28. 8. 2018 a z částky 1 199 Kč od 29. 8. 2018 do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 536,04 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.</b>
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11. 12. 2018 domáhal zaplacení částky ve výši 5 199 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 26. 4. 2016 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 21. 5. 2016. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.kredito24.cz, kde se žalovaný nejdříve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný následně odsouhlasil znění rámcové úvěrové smlouvy a uvedl číslo svého bankovního účtu. Žalovaný současně umožnil žalobci přístup ke svému bankovnímu účtu tak, že si z něj žalobce stáhl základní data jako např. výši zůstatku na účtu apod. Po dokončení registrace zaslal žalovaný žalobci žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru s navrhovanou výší úvěru 4 000 Kč a splatností dne 21. 5. 2016. Žalovaný tento návrh žalobce akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a hesla a žalobce mu dne 26. 4. 2016 úvěr poskytl převedením na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 200 Kč, který byl ponížen o částku 1 Kč, kterou žalovaný žalobci uhradil jako verifikační platbu. Žalovaný ve sjednané lhůtě úvěr žalobci nevrátil. Žalobce proto zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval a dlužnou částku v celkové výši 5 199 Kč nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.
4. Z rámcové úvěrové smlouvy ze dne 25. 4. 2016 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena rámcová úvěrová smlouva, kterou si smluvní strany upravily podmínky pro uzavírání jednotlivých smluv o úvěru.
5. Z jednotlivé smlouvy o úvěru bylo prokázáno, že žalobce uzavřel se žalovaným konkrétní smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr žalobci splatit nejpozději do 25 dnů od jeho poskytnutí.
6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 26. 4. 2016 a ze sdělení právnická osoba ze dne 6. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalobce dne 26. 4. 2016 převedl prostřednictvím platební brány anonymizováno na účet žalovaného uvedený v jednotlivé smlouvě o úvěru částku ve výši 4 000 Kč.
7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 8. 2018 ve spojení s podacím lístkem ze dne 22. 8. 2018 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žalobce netvrdil a dostatečně neprokázal, že se před uzavřením Smlouvy dostatečně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. K otázce zkoumání úvěruschopnosti se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupné na www.nsoud.cz), v němž dospěl k závěru, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz), v němž byla dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v případě nesplnění povinnosti řádně posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet úvěr. Ústavní soud ČR v tomto nálezu dospěl k závěru, že„ poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splácení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ Z právě citovaného nálezu Ústavního soudu ČR vyplývá, že zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy je obecným principem, který se vztahuje na všechny smlouvy, jejichž předmětem je poskytnutí peněžní částky a v nichž na straně dlužníka vystupuje spotřebitel jakožto slabší smluvní strana, a to bez ohledu na to, zda se na tyto smlouvy vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru či nikoliv.
15. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce se před uzavřením Smlouvy dostatečně nezabýval schopností žalovaného úvěr splácet, neboť se spokojil pouze s informacemi získanými nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a Centrální evidence exekucí a vůbec se nezabýval zkoumáním příjmové a výdajové stránky žalovaného. Úvěr byl tedy žalovanému poskytnut, aniž by žalobce zkoumal, zda má žalovaný nějaký pravidelný příjem. Takový způsob posouzení úvěruschopnosti je s ohledem na shora citovanou judikaturu nedostatečný. Smyslem institutu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž lze důvodně pochybovat o jejich schopnosti úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se tedy projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat. Právní jednání, které je v rozporu se zákonem a zjevně narušuje veřejný pořádek, je podle § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné, přičemž soud k absolutní neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Soud z tohoto důvodu posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou.
16. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je absolutně neplatná, posoudil soud nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce zaslal žalovanému na jeho účet částku ve výši 4 000 Kč, žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, a je proto povinen tuto částku žalobci vydat. Žalovaný se tím, že bezdůvodné obohacení žalobci včas nevydal, dostal do prodlení, čímž vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 4 000 Kč ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , který soud žalobci přiznal od 29. 8. 2018, kdy uplynulo 7 dní od zaslání předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky žalovanému.
17. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny ve výši 1 199 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a úroku z prodlení soud s ohledem na shora uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. Při zpracování písemného vyhotovení rozsudku soud zjistil zjevné chyby v psaní, kterých se dopustil při vyhlašování rozsudku dne 9. 2. 2022. Jednalo se chyby v psaní ve výroku II. tohoto rozsudku spočívající v tom, že byla nesprávně vyhlášena částka 1 119 Kč, ohledně níž byla žaloba zamítnuta, a částka 1 119 Kč, z níž se počítá úrok z prodlení od 29. 8. 2018 do zaplacení, zatímco správně měla být v obou případech vyhlášena částka 1 199 Kč. Dále se jednalo o chybu v psaní ve výroku II. tohoto rozsudku spočívající v tom, že byl nesprávně uveden den 22. 8. 2018, do něhož byl zamítnut úrok z prodlení z částky 5 199 Kč, zatímco správně měl být vyhlášen den 28. 8. 2018 Tyto chyby soud v písemném vyhotovení rozsudku podle § 164 o. s. ř. o. s. ř. opravil.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení z větší části úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 536,04 Kč, přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 199 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 22. 8. 2018) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.