Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 127/2021-45

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedou senátu JUDr. Ivanem Jordánem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 7 196 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 650 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 3 546 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 968,82 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 548,77 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 839,11 Kč od 30. 11. 2019 do 27. 12. 2019, zákonného úroku z prodlení z částky 2 189,11 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení a co do úroku 20,98 % ročně z částky 5 839,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – název soudu soudní poplatek za žalobu ve výši 600 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit název soudu na účet číslo, variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 650 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 3 546 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 968,82 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 548,77 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 839,11 Kč od 30. 11. 2019 do 27. 12. 2019, zákonného úroku z prodlení z částky 2 189,11 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení a co do úroku 20,98 % ročně z částky 5 839,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – [název soudu] soudní poplatek za žalobu ve výši 600 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit [název soudu] na účet [číslo], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 5. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení 7 196 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 968,82 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 548,77 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 839,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 5 839,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a dále zaplacení náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 13. 1. 2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému částku 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem 546 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč splatit

v 43 týdenních splátkách po 222 Kč. Před podpisem smlouvy zjišťovala původní věřitelka schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný uhradil pouze částku 2 350 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle , (dále jen „ “) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s  u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky.

4. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Původní věřitelka a žalovaný podepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout

a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek, to vše ve výši 9 546 Kč. Před podpisem smlouvy

o úvěru původní věřitelka nezjišťovala důsledně schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019.

5. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před podpisem smlouvy o úvěru důsledně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný dne 12. 1. 2017 požádal o zápůjčku ve výši 15 000 Kč a do zákaznické karty uvedl, že žije s rodiči, má manželku a nezaopatřené dítě, jeho měsíční příjem činí 16 500 Kč, má úvěr u anonymizováno s měsíční splátkou 1 360 Kč, měsíční výdaje za bydlení činí 2 390 Kč, osobní výdaje činí 8 500 Kč a vyživovací povinnost 1 000 Kč.

6. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu

a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. ,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí

a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C číslo tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 číslo.

8. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr (resp. zápůjčku) poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr (zápůjčku) splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence

v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných

a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ).

9. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru důsledně zabývala otázkou schopnosti žalovaného

v budoucnu dostát svým závazkům a úvěr splácet. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že původní věřitelka se spolehla na tvrzení žalovaného obsažená v zákaznické kartě a zejména tvrzené výdaje žalovaného nebyly nijak ověřeny. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad

o tom, že by snad provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků. Postup žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že skutečným cílem žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalovaného.

10. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou dle § 580 ve spojení s § 588 o. z., neboť jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení a žalovaný byl povinen bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud uhradil pouze 2 350 Kč. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese žalovaný, který však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by snad uhradil vyšší částku, než uvádí žalobkyně. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 3 650 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

11. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti úvěru sjednané v neplatné smlouvě. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byl žalovaný povinen splnit dluh na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění obsažená v oznámení o postoupení pohledávky byla žalovanému odeslána doporučeně dne 13. 12. 2019, dne 16. 12. 2019 se tedy tato výzva dostala do dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit v souladu s výzvou ve lhůtě do deseti dnů, tj. do 27. 12. 2020 (26. 12. 2019 byl státní svátek

a lhůta k plnění se tak posunula na následující pracovní den). Pokud neplnil, ocitl se počínaje dnem 28. 12. 2019 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené , tedy ve výši 10 % ročně.

12. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

13. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč (soud přitom vychází z předmětu řízení bez příslušenství), dosud bylo na poplatku uhrazeno 400 Kč. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč, a to v kolcích nebo na účet soudu.

14. Lhůta k plnění je dána ustanovením věta první po středník

15. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s  ve zkráceném znění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.