Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 268/2021-64

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 7 250 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 780 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 20. 3. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 975,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 780 Kč. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 20. 3. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 975,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 7 250 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se obrátila dne 27. 8. 2020 ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, se sídlem adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 35 000 Kč, a žalovaná se zavázala revolvingový úvěr splatit s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 6 000 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení. Pohledávka byla dne 18. 12. 2019 nejprve postoupena na společnost právnická osoba, IČO a následně dne 19. 12. 2019 na žalobkyni. Žalovanou částku 7 250 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 6 000 Kč, poplatek za čerpání úvěru ve výši 750 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou dluhu podle čl. 10 smluvních podmínek ve výši 500 Kč (2 × 250 Kč), příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 530 Kč a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne 20. 3. 2017 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací byla žalobkyně vyzvána ve smyslu ve spojení s  , 2, 3 , (dále jen „ “) k doplnění vylíčení rozhodných skutečností a případně k označení a doložení důkazních prostředků prokazující nově učiněná tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalobkyně k výzvě soudu přípisem ze dne 12. 10. 2021 sdělila, že žádné podklady k ověřování úvěruschopnosti žalované, než ty, které byly soudu již předloženy, se nedochovaly, a žalobkyně proto v tomto směru nemůže svou žalobu nikterak doplnit. Za této situace tak soud s ohledem na souhlasná stanoviska obou účastníků věc rozhodl postupem podle bez nařízení jednání. Byť soud si je vědom ustálené judikatury Nejvyššího soudu (kupříkladu rozhodnutí ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. ), podle které soud poučovací povinnost podle ustanovení až 3 plní při jednání, v daném konkrétním případě soud dospěl k závěru, že smyslu a účelu citovaného ustanovení bylo již dosaženo na základě písemného poučení žalobkyně. Nařízení jednání v dané věci pouze za účelem poskytnutí ústního poučení žalobkyni podle až 3 za situace, kdy žalobkyně soudu výslovně sdělila, že žádné další tvrzení a důkazní návrhy nečiní a činit ani nemůže, by soud hodnotil jako přepjatý formalismus, který by nadto byl velmi nehospodárný, neboť by takto vznikaly další neúčelné náklady řízení. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně podepsaly dne 20. 12. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 20. 12. 2016 na její bankovní účet částku 6 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, byť jí právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně k úhradě vyzývala, a to s datem splatnosti k 19. 3. 2017 /viz smlouva na č.l. 12 a obchodní podmínky na č.l. 38, standartní informace na č.l. 20, informace o žádosti na č.l. 26, potvrzení o provedené platbě na č.l. 33, platební informace na č.l. 34, 36 37, zpráva právnická osoba na č.l. 59 Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel podepsala dne 18. 12. 2019 se společností právnická osoba, IČO, smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž tato společnost následně dále uzavřela dne 19. 12. 2019 další smlouvu o postoupení pohledávek, kterou tuto pohledávku postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno sdělením ze dne 27. 5. 2020 /viz smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek na č.l. 21 a č.l. 27a v soudním systému, oznámení o postoupení pohledávek na č.l. 35 Žalovaná byla naposledy k úhradě dluhu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 27. 5. 2020. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 6 000 Kč. Žalobkyně však neprokázala, že její právní předchůdkyně postupovala v souladu s  a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že po zhodnocení úvěruschopnosti žalované dospěla k závěru, že u žalované nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti úvěr splácet, když žádné takové y nemá žalobkyně k dispozici.

15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ).

16. S ohledem na uvedené tak soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je tato smlouva neplatná. Platnost smluv z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo v řízení OPR- právnická osoba proti GK). Právní předchůdkyně žalobkyně tak poskytla žalované částku ve výši 6 000 Kč z neplatné smlouvy, čímž se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat.

17. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 6 000 Kč bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně vyzývala žalovanou k úhradě ve lhůtě splatnosti do 19. 3. 2017. Ode dne následujícího je tak žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od následujícího dne žalobkyni dle ustanovení ve spojení s  o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši 8,05 % ročně dle

18. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, od níž žalobkyně svůj nárok odvíjela.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 65,52 % z jejich celkové výše. příjmení náhrada nákladů řízení by činila 1 489 Kč a skládá se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 600 Kč (3 úkony x odměna ve výši 200 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle ve výši 189 Kč (21 % z částky 900 Kč). Soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 975,60 Kč. Jejich zaplacení soud uložil k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle

20. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím splněny řádně a včas, lze se jejich výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.