Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 382/2021-56
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Hozou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši částka, s úrokem z prodlení z částky částka za dobu od datum do datum ve výši částka, dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši [částka], s úrokem z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka], dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne datum domáhal po žalované zaplacení částky částka. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum uzavřeli právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba a žalovaná smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši částka. Tuto částku se zavázala vrátit spolu s poplatky a úrokem v celkové výši částka. Žalovaná však uhradila pouze částka. Zbývající část pohledávky byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobce. Vedle jistiny dluhu se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení, úroku ve výši částka, a nákladů na vymožení pohledávky částka a úroku z prodlení.
Žalovaná se k věci nevyjádřila.
Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo) se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřel Smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce dne datum žalované poskytl částku částka, kterou žalovaná měla vrátit spolu s poplatkem ve výši částka, avšak v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne datum celou částku nevrátila, když zaplatila jen částka. Přestože byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, zaplatila dále jen částka. Původní věřitel posléze, to je dne datum uzavřel se žalobce smlouvu o postoupení pohledávek.
Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Podle § 1879 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb. ) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Podle § 1887 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb. ) postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.
Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou (právní předchůdce žalobce coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku ) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku . Žalované byl poskytnut úvěr ve výši částka, kterou měla vrátit do datum. Žalovaná na úvěr zaplatila částka a poté dodatečně ještě částka. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobce postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku .
Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku ), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku . Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku , přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
Úvěr stojí na poplatcích částka, což je více než 100 % půjčené částky. K otázce přiměřenosti odměny věřitele se vyslovil ve svém rozsudku ze dne 22. 3. 2012 č. j. 101 VSPH 14/2012 -54 Vrchní soud v Praze, který dospěl k závěru, že je nemravný zisk zapůjčitele nad 30 % půjčené částky. Tady by měl žalovaný zaplatit přes 100 %, a ještě navíc na úrocích částka, což se jeví ve světle zmíněného judikátu jako zcela nepřiměřené. Tolerovaných 30 % jistiny je v daném případě částka. Proto soud uložil zaplatit žalovanému dlužnou jistinu s tímto poplatkem a žalobu ohledně zbývající části požadovaného poplatku a ohledně požadovaných úroků zamítl.
Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. Náklady na vymáhání pohledávky ve výši částka (za odeslání dopisu částka a za tři pokusy o osobní kontaktovaní žalované 3 x částka = částka) považuje soud za přiměřené.
Žalovaná by měla tudíž zaplatit celkem částka (jistina částka + přiměřený poplatek částka + náklady na vymáhání částka). Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila částka, dluh zanikl splněním. Z těchto důvodu soud žalobu v plném rozsahu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud na základě skutečnosti, že úspěšné žalované žádné náklady v řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. )
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce.