Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 297/2021-36
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
se sídlem adresa
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
se sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 79 126,78 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 68 255,91 Kč s úrokem z prodlení z částky 68 255,91 Kč ve výši 10 % p.a. od 5. 7. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 10 870,87 Kč se žalobní návrh zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 12 429 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 68 255,91 Kč s úrokem z prodlení z částky 68 255,91 Kč ve výši 10 % p.a. od 5. 7. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 10 870,87 Kč se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 12 429 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 23. 8. 2021 domáhala proti žalované zaplacení celkové částky 79 126,78 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že dne 6. 6. 2018 žalovaná uzavřela s jejím právním předchůdcem, společností právnická osoba, smlouvu o úvěru, na základě níž jí tato společnost poskytla částku 74 000 Kč. Tuto se žalovaná zavázala splatit s úrokem ve výši 16,7 % p.a. v měsíčních splátkách po 1 633,85 Kč, splatných vždy k 1. dni v měsíci, počínaje dnem 1. 7. 2018. Žalovaná sjednané splátky řádně nehradila, dostala se do prodlení a pohledávka byla proto ke dni 4. 7. 2019 zesplatněna. Dlužná částka je tak představována jistinou ve výši 68 255,91 Kč, smluvními úroky ve výši 3 921,87 Kč, poplatky ve výši 1 484 Kč a úroky z prodlení ve výši 85,88 Kč.
K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdce vycházel z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr ze dne 6. 6. 2018. V rámci posuzování úvěruschopnosti dále postupitel kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR atd. Dle potvrzení o příjmu činil příjem žalované v zaměstnaneckém poměru 18 714 Kč. Tato dále uvedla, že celkový čistý měsíční příjem do domácnosti činí 40 000 Kč. V době podání žádosti žalovaná neměla žádné dluhy.
2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručovány na adresu evidovaného bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2 / a 4/ o.s.ř. , dnem 25. 11. 2021, když žalované byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 15. 11. 2021).
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 16. 6. 2020 se společností právnická osoba a seznamem postoupených pohledávek. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 25. 6. 2020.
4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet soud zjistil, že tato byla dne 6. 6. 2018 uzavřena mezi žalovanou a společností právnická osoba, která se jako věřitel zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 74 000 Kč; úrok byl sjednán ve výši 16,7 % p.a. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr v 72 splátkách po 1 633,85 Kč, splatných vždy do každého 1. dne v měsíci, počínaje dnem 1. 7. 2018. Dle čl. 10 písm. a) smlouvy se za porušení smlouvy považovalo kromě jiného, že klient poruší kterékoli smluvní ujednání obsažené ve smluvní dokumentaci. Dojde-li k takovému případu, byla banka dle čl. 11 písm. a) smlouvy oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy klienta vůči bance za ihned splatné a požádat o jejich předčasné splacení.
Dopisem ze dne 6. 7. 2019 prohlásil právní předchůdce žalobkyně úvěr za splatný ke dni 4. 7. 2019, k tomuto datu činil dluh 73 747,66 Kč. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 22. 7. 2019.
Výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 74 000 Kč, přičemž k datu 17. 6. 2020 činil dluh na jistině 68 255,91 Kč.
5. V rámci žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že od 28. 2. 2013 bydlí v pronajatém domě/bytě, je rozvedená a v pracovním poměru uzavřeném na dobu neurčitou dosahuje průměrného čistého měsíčního příjmu 18 714 Kč. V kolonce počet zdrojů příjmů uvedla 1 a jako celkový čistý příjem do domácnosti potom částku 40 000 Kč. Příjem potom doložila potvrzením o výši příjmu ze dne 22. 5. 2018
6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze žádost o úvěr s údaji uvedenými žalovanou, přičemž listinami byla doložena pouze výše příjmu žalované (potvrzení o výši příjmu), nikoli však deklarovaný příjem do domácnosti ve výši 40 000 Kč (tento údaj byl navíc v rozporu s tím, že v žádosti žalovaná uvedla pouze jeden zdroj příjmu, kterým byl z logiky věci pouze příjem její). Dále pak žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce ověřoval schopnost žalované úvěr splácet dostupnými informacemi v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR atd. Z těchto nebyly zjištěny žádné další závazky žalované.
Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 číslo, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 číslo, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU číslo – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018 . Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalované nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 , 2 o.z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. částku 68 255,91 Kč (dlužná jistina). Současně žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nař. vl. číslo Sb. a to od 5. 7. 2019, tj. ode dne následujícího po zesplatnění dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.
12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch (co do 86 %). Po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci tak žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 72 % Náklady žalobkyně byly přitom představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 3 166 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 4 300 Kč (§ 7 bod 5 . vyhl. č. 177/1996 Sb. ), 3 x 300 Kč paušál (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ) + 21 % DPH z částek shora uvedených, vyjma soudního poplatku, tj. 2 446,50 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 17 262,50 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci králové – pobočka Pardubice, písemně, trojmo.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.