Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 300/2021-46

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 27 306,64 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 172 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 172 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 22 134,64 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 717 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 990 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení a co do částky 900 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 172 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 172 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 22 134,64 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 717 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 990 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení a co do částky 900 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 21. 10. 2021 zaplacení celkové částky 27 306,64 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 28. 8. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s označením Pronto půjčka číslo v níž se zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s dohodnutým úrokem ve výši 111,33 % ročně v třiceti měsíčních splátkách po 1 995 Kč vždy do každého 28. dne v měsíci, počínaje dnem 28. 9. 2019. Zároveň bylo ve smluvních podmínkách dohodnuto, že přijatá platba bude započtena nejprve na úhradu nákladů na vymáhání dlužné částky, na úhradu smluvních pokut, na úhradu vyměřeného poplatku za poskytnutí úvěru, úhradu přirostlého úroku a následně na úhradu jistiny úvěru. Žalovaný byl se způsobem rozpisu splátek a zápočtu seznámen ve splátkovém kalendáři. Žalovaný uhradil dne 10. 9. 2019 částku 2 000 Kč, ale počínaje splátkou splatnou ke dni 28. 10. 2019 svoji povinnost nesplnil a dostal se tak dnem 28. 10. 2019 do prodlení s úhradou ujednaných splátek. Následující platby učinil dne 20. 12. 2019 částkou 2 000 Kč, dne 10. 1. 2020 částkou 5 828 Kč, dne 19. 2. 2020 částkou 3 000 Kč a dne 10. 6. 2020 částkou 2 000 Kč. Uvedené splátky byly rozpočteny na úhradu tak, jak bylo uvedeno ve smluvních podmínkách. Sjednané splátky žalovaný řádně nehradil, proto žalobkyně úvěr k datu 14. 9. 2020 zesplatnila a žalovanému tak vznikla povinnost uhradit celou nesplacenou jistinu ve výši 19 162 Kč. Žalovaná částka sestávala z dlužné jistiny 19 162 Kč, smluvního úroku ve výši 111,33 % ročně, který byl vyčíslen za období od 29. 2. 2020 do 14. 9. 2020 z jistiny 19 162 Kč částkou 11 717,72 Kč, byl tak kapitalizován za období od 1. dne po splatnosti poslední uhrazené splátky do dne zesplatnění. Dále byla požadována částka 900 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky za zaslání 2 upomínek po 450 Kč, smluvní pokuta ve výši 7 645,64 Kč, tedy ve výši 0,1 % denně z částky, s níž byl žalovaný v prodlení z částky 19 162 Kč od 15. 9. 2020 do sepisu žaloby tj. dne 18. 10. 2021 a smluvní pokuta ve výši 499 Kč při prodlení s úhradou pravidelné měsíční splátky. Celkem tak smluvní pokuta byla požadována ve výši 8 144,64 Kč.

2. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že má za to, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr řádně ověřila, žalovaný prokázal pravidelný příjem přesahující jeho nutné výdaje, byl předložen výplatní pásek a výpis z účtu. Poukázala i na prohlášení žalovaného ve smlouvě, kde uvedl, že zvážil svou finanční situaci a své možnosti, zejména při splácení úvěru. Schopnost žalovaného splácet úvěr prověřila v rozsahu, který po ní lze spravedlivě požadovat, když tato otázka by měla být především posouzena ze strany svéprávného žadatele o úvěr. Podotkl, že praxe, při které jsou na věřitele kladeny neoprávněné nároky, nemají oporu v právním řádu, vede ke vzniku skupiny dlužníků zcela zbavených odpovědnosti a skupiny profesionálních dlužníků, kteří tohoto stavu zneužívají. Sjednané a žalobou uplatňované položky nepřekračují žádnou hranici stanovenou platným zákonem o spotřebitelském úvěru a uplatnění sankcí je jedinou možností, jak motivovat dlužníky k řádnému a včasnému plnění smluvních povinností. Pro případ, že by soud shledal oprávněné důvody, navrhuje, aby upravil uplatněné nároky žalobkyně v souladu se spravedlivým uspořádáním, které by vedlo ke spravedlivému rozhodnutí. V případě, že soud dospěje k závěru, že se jedná o nezákonný rozsah sjednaných sankcí a vynaložených nákladů věřitelem, aby smlouva nebyla posouzena neplatná jako celek, ale aby byla upravena jejich výše tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání. Otázku výše úroků a sankcí, tak ponechala na úvaze soudu.

3. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas již v samotném žalobním návrhu. Žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě i k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny dne 14. 12. 2021 do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě ani do současné doby nevyjádřil, soud tak po daném poučení předpokládá, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání konkludentně souhlasil (viz ).

4. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 8. 2019, smlouvou o spotřebitelském úvěru s označením Pronto půjčka číslo uzavřenou dne 28. 8. 2019 vzal soud za prokázané, že se smluvně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 111,33 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 30 měsíčních splátkách po 1 995 Kč. Celková výše spotřebitelského úvěru tak činila 59 850 Kč, kterou měl žalovaný splatit ve výše uvedených splátkách. Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaný zaplatil na dluh celkem částku 14 828 Kč. Upomínkami ze dne 4. 3. 2020, 19. 3. 2020, 31. 3. 2020 a 30. 4. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného postupně upomínala o zaplacení dlužných splátek.

5. Dopisem ze dne 15. 9. 2020 žalobkyně žalovanému sdělila, že z důvodu neplnění smluvních povinnosti přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 14. 9. 2020. K tomuto datu činila dlužná částka 32 203,14 Kč, žalovaný byl zároveň vyzván k jejímu zaplacení ve lhůtě do 29. 9. 2020 s poučením, že vyčíslená dlužná částka se každým dnem prodlení zvyšuje o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a o zákonný úrok.

6. Výpisem z úvěrové zprávy NRKI - BRKI bylo zjištěno, že žalovaný měl celkem 6 úvěrů, z čehož 3 byly ukončeny a u dalších došlo k zesplatnění. Z výplatního lístku žalovaného bylo zjištěno, že v červnu 2019 činila jeho čistá mzda 35 945 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc červenec 2019 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu v tomto měsíci byl mínus 26,99 Kč a konečný zůstatek na účtu (při zohlednění příjmů ze zaměstnání a dalších běžných výdajů) plus 57,11 Kč.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Nejprve se soud musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, když jednou ze smluvních stran byl spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména ustanovení a o spotřebitelském úvěru. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. či sp. zn. ) i z příjmení Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost jako taková. Výše uvedená rozhodnutí se sice v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle O tom jednoznačně svědčí např. rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C číslo, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

13. Vycházeje z uvedených hledisek, je však třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele sjednaný spotřebitelský úvěr splatit, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat.

14. Soud má po zhodnocení všech předložených důkazů za to, že prověření úvěruschopnosti žalovaného neodpovídalo kritériím uvedeným v ustanovení § 86 a 87 zák. o spotřebitelském úvěru a je tak nutno konstatovat, že žalobce se úvěruschopností žalovaného zabýval povrchně.

15. Z výše uvedeného pak vyplývá, že úvěr má byt poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Z žalobkyní předložených dokladů je zřejmé, že žalovaný předložil výplatní lístek za měsíc červen 2019, z něhož bylo zjištěno, že jeho příjem činil 35 945 Kč čistého se započetím prémií a bonusů v tomto měsíci. Z jediného předloženého výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu byl mínusový - 26,99 Kč a konečný velmi nízký + 57,11 Kč. Z údajů uvedených žalobkyní však nebylo zřejmé, jak byly zkoumány výdaje žalovaného, nikde není uveden ani jeho osobní stav, zda byl ženatý, zda měl vyživovací povinnosti, jaké byly jeho pravidelné měsíční výdaje spojené s bydlením, zdravotním stavem, dopravou apod.

16. Soud tak má s ohledem na shora uvedený skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, tj. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně nedostatečným způsobem ověřovala příjmy žalovaného, a pokud tak učinila, šlo pouze o výpis z účtu žalovaného za jediný měsíc a výplatu za jediný měsíc), žádným způsobem však vůbec nezjišťovala výdaje žalovaného a nesprávně proto vyhodnotila schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný také poskytnutý úvěr přestal pravidelně splácet, již krátce po jeho poskytnutí, či tak činil s mnoha měsíčním zpožděním, jak vyplývá i ze samotného žalobního návrhu žalobkyně.

17. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva, která byla mezi účastníky uzavřena, nebyla platnou smlouvou a mohl tak vztah účastníků posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle a 2 . Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobci vrátit to, co od něho obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaný si půjčil částku 20 000 Kč, a jak vyplývá ze sdělení žalobkyně, uhradil celkem částku 14 828 Kč, obohatil se tak o částku 5 172 Kč, kterou dosud nevrátil, ač byl žalobkyní k vrácení vyzván. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl, pokud jde o částku 5 172 Kč jako rozdílu mezi poskytnutou částkou 20 000 Kč a částkou splacenou 14 828 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s touto částkou v prodlení, je povinen hradit i úroky z prodlení, které činí 8,25 % ročně z uvedené částky tj. z částky 5 172 Kč, tak jak je ve výroku I. uvedeno, a to od 15. 9. 2020, tedy po zesplatnění úvěru až do uhrazení dlužné částky. Výše úroků vychází z Co do zbývající částky 22 134,64 Kč (13 990 + 8 144,64 Kč) soud tak musel žalobní návrh zamítnout, rovněž tak, pokud jde o kapitalizovaný úrok ve výši 11 717 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč, vše vycházející z neplatné smlouvy. Nutno uvést, že již ze smlouvy samotné vyplývá, že půjčená částka byla mnohem nižší, než částka, která měla být vrácena. Půjčeno bylo 20 000Kč a vrácen měl být téměř trojnásobek, konkrétně částka 59 850 Kč.

18. O nákladech řízení rozhodl soud dle , neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze částečně. Předmětem sporu byla částka 27 306,64 Kč s příslušenstvím, úspěch měla žalobkyně jen co do částky 5 172 Kč, proto soud za situace, kdy žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, písemně, trojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí - exekuci.