Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 212/2021-70

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Brzákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 6 902,20 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 129,85 Kč za dobu od 6. 6. 2021 do zaplacení, z částky 1 167,25 Kč za dobu od 6. 7. 2021 do zaplacení a z částky 1 202,90 Kč za dobu

od 6. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 157 Kč s úroky ve výši 0,1 % denně z částky 1 129,85 Kč za dobu od 6. 6. 2021 do zaplacení, z částky 1 167,25 Kč

za dobu od 6. 7. 2021 do zaplacení a z částky 1 202,90 Kč za dobu od 6. 8. 2021

do zaplacení a částku 245,20 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 129,85 Kč za dobu od 6. 6. 2021 do zaplacení, z částky 1 167,25 Kč za dobu od 6. 7. 2021 do zaplacení a z částky 1 202,90 Kč za dobu od 6. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 157 Kč s úroky ve výši 0,1 % denně z částky 1 129,85 Kč za dobu od 6. 6. 2021 do zaplacení, z částky 1 167,25 Kč za dobu od 6. 7. 2021 do zaplacení a z částky 1 202,90 Kč za dobu od 6. 8. 2021 do zaplacení a částku 245,20 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení celkové částky 6 902,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky došlo dne datum

k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno. Žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč, a to převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 6 657 Kč ve třech splátkách nejpozději

do 5. 8. 2021. Žalovaná do dnešního dne na předmětný úvěr žádnou částku neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když

proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání ( ), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

Mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouvy o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč, a to převodem na účet žalované č. bankovní účet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit žalobkyni celkovou částku 6 657 Kč se splatností do 5. 8. 2021. Mezi účastníky byl sjednán smluvní úrok ve výši 0,10 % denně a poplatek za poskytnutí a správu úvěru ve výši 980 Kč měsíčně.

Žalovaná v žádosti o úvěr ke svým poměrům uvedla, že bydlí v nájemním bytě ve vlastnictví jiné osoby a za bydlení, energie a služby vynakládá 5 500 Kč měsíčně. Žije sama a její měsíční náklady na stravu, hygienu a ošacení činí 1 500 Kč a měsíční výdaje na dopravu 500 Kč. Žalovaná dále uvedla, že její příjmy činí 18 500 Kč a měsíčně splácí částku 5 000 Kč. Věřitel si údaje uvedené žalovanou ověřoval z jedné výplatní pásky, z výpisu z účtu žalované za 3 měsíce, ze smlouvy

o nájmu, z dodatku pracovní smlouvy a z čestného prohlášení žalované o jejích výdajích.

Po seznámení s těmito dokumenty soud dospěl k závěru, že zjištění věřitele byla naprosto nedostatečná. Například výdaje na jídlo, hygienu a ošacení jsou naprosto nereálně nízké. Znamenalo by to, že žalovaná za tyto základní potřeby vynaloží pouze 50 Kč denně. Údaje žalované navíc nekorespondují s předloženými výpisy z účtu. Z těchto výpisů navíc vyplývá, že žalovaná měsíčně vždy utratila více, než činí její příjmy ze zaměstnání. Z těchto údajů o žalované pak nejde odůvodněně dospět k závěru, že poměry žalované umožňují řádné splácení závazků. Toto posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele považuje soud za zcela nedostačující.

Dne 3. 9. 2021 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 31. 8. 2021. Další výzva k zaplacení dlužné částky byla žalované odeslána dne 25. 6. 2021.

5. Podle ust. , 2 , o spotřebitelském úvěru poskytovatel

před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže

ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže

z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu

na své příjmy.

6. Podle ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle ustanovení smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ust. , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle ust. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo

na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl

k následujícímu právnímu závěru:

12. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 3 500 Kč. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že původní věřitel provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému soudnímu jednání, zbavila se tím možnosti být o neunesení důkazního břemene poučena. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR

ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Soud poukazuje, že k závěru

o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele

na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné,

na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci

C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě Soudní dvůr v něm vyložil, že a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy

ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

13. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud předmětnou smlouvu o úvěru považuje

za absolutně neplatnou z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy dle ustanovení

. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat

dle ustanovení z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyni tak vznikl nárok pouze na uhrazení poskytnuté jistiny ve výši 3 500 Kč, přičemž žalovaná na tuto pohledávku do dnešního dne neuhradila ničeho. Žalované pak vzniklo rovněž právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž splatnost jednotlivých dílčích částek věřitel řádně odvodil od splatnosti jednotlivých splátek. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením věta před středníkem

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. ). Po tomto přepočtu dospěl soud k závěru, že více procesně úspěšným účastníkem byla žalovaná. Žalovaná však byl v tomto řízení zcela procesně pasivní, žádné náklady řízení neuplatnila a zjevně jí žádné náklady řízení ani nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.