Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 285/2021-68
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 9 913,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 113,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 113,51 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 1 800 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 668,22 Kč, s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 8 113,51 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 113,51 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 8 113,51 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 476 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 113,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 113,51 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 1 800 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 668,22 Kč, s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 8 113,51 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 113,51 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 8 113,51 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 476 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 913,51 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 668,22 Kč od datum do datum, s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 8 113,51 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 113,51 Kč od datum do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla žalovanému bankovní účet č. bankovní účet. Na základě smlouvy umožnila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho žádost čerpat kontokorentní úvěr. Žalovaný čerpal kontokorentní úvěr v celkové výši 8 113,51 Kč. Žalovaný se dostával s úhradou smluvních závazků do prodlení, a proto právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku zesplatnila ke dni datum. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
2. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne datum smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla žalovanému bankovní účet č. bankovní účet. Dne datum podepsali žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně i dispozici ke smlouvě o bankovních produktech a službách, dle které umožnila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho žádost čerpat kontokorentní úvěr (produkt anonymizováno) do maximálního povoleného limitu 5 000 Kč. Žalovaný dne datum vyplnil žádost o povolení debetního zůstatku anonymizováno, v níž uvedl, že bydlí v družstevním bytě, je zaměstnán jako technik/řidič s průměrným čistým měsíčním příjmem za tři měsíce ve výši 21 233 Kč. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč. Žalovaný v žádosti dále uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně dále v řízení předložila potvrzení zaměstnavatele žalovaného o výši průměrného měsíčního čistého příjmu ve výši 21 233 Kč. Žalovaný nedodržel smluvní podmínky a překročil sjednanou výši úvěrového limitu. Celkem tak čerpal úvěr ve výši 8 113,51 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek ukončila poskytování služby anonymizováno dopisem ze dne datum a následně ke dni datum celou dlužnou částku zesplatnila. K tomuto dni vyčíslila právní předchůdkyně žalobkyně dlužnou částku na 9 913,51 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným, uvedená v seznamu postoupených pohledávek, postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum bylo žalovanému zasláno dne datum. Žalovanému byla dne datum odeslána zástupcem žalobkyně výzva k uhrazení závazku. Žalovaný v řízení netvrdil, ani jinak to nevyšlo v řízení najevo, že na svůj dluh uhradil více, než uváděla žalobkyně.
5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě podepsané smlouvy o bankovních produktech a službách a na základě dispozice k této smlouvě poskytla žalovanému částku v celkové výši 8 113,51 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o bankovních produktech a službách však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr po posouzení jeho schopnosti finanční prostředky splácet s odbornou péčí. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 , poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně v řízení netvrdila a neprokázala, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních údajů byla úvěruschopnost žalovaného posuzována. Zejména není patrné, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné (zejména výdaje na bydlení), zda žalovaný nesplácí nějaké další dluhy např. v dostupných registrech dlužníků, zda na jeho majetek nejsou vedeny exekuce. Z takto zjištěných skutečností si tak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla s odbornou péčí učinit závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). S ohledem na uvedené tak soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto jsou takové smlouvy neplatné. Platnost smluv z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK). Právní předchůdkyně žalobkyně tak poskytla žalovanému částku ve výši 8 113,51 Kč z neplatné smlouvy, čímž se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. V daném případě bylo prokázáno, že výzvy žalovanému k úhradě dluhu před podáním žaloby byla doručena dne datum. Za přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti lze v daném případě považovat lhůtu tří dnů, která uplynula dnem datum. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ode dne následujícího, a to ve výši 8,25 % ročně, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb, od níž žalobkyně svůj nárok odvíjela, resp. nebylo prokázáno dřívější dojití výzvy žalovanému na adresu, na níž se žalovaný zdržoval (výrok I. a II. tohoto rozsudku).
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 476 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34 %). V daném případě se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 913,51 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 200 Kč za výzvu k plnění a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.