Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 339/2021-24
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 48 503,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 503,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 41 266,96 Kč od 7. 12. 2021 do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 5 093,29 Kč
a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 48 503,30 Kč od 27. 5. 2021
do 6. 12. 2021.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 889,89 Kč,
a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 503,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 41 266,96 Kč od 7. 12. 2021 do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 5 093,29 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 48 503,30 Kč od 27. 5. 2021 do 6. 12. 2021. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 889,89 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala
po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o vydání kreditní karty Style číslo (dále jen„ Smlouva), kterou žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 1. 6. 2020. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smlouvy obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet. Žalovanému byla poskytnuta kreditní karta Style číslo s úvěrovým rámcem ve výši 55 000 Kč.
Žalovaný se zavázal peněžní prostředky čerpat maximálně do výše schváleného limitu
a splácet je spolu s poplatky a úroky z vyčerpané jistiny úvěru ve výši 23,99 % ročně
při bezhotovostní transakci a úrok ve výši 29,99 % ročně při výběru hotovosti z bankomatu,
a to měsíčními splátkami ve výši 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně však 200 Kč. Žalovaný svůj závazek porušil, když neuhradil splátku za období 12. 3. 2021 – 14. 4. 2021
ve výši 10 739,57 Kč, splatnou dne 10. 5. 2021, žalobkyně proto zesplatnila celou dlužnou částku dopisem ze dne 24. 5. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu v celkové výši 54 196,59 Kč, načež žalovaný uhradil pouze 600 Kč. Žalobkyně
proto požadovala uhrazení částky 48 503,30 Kč sestávající z jistiny, úroku a poplatků, žalobkyně dále požadovala úrok ve výši 5 093,29 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši
8,25 % z částky 48 503,30 Kč od 27. 5. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný ničeho nezaplatil.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který je občanem členského státu, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn.
Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru
též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci.
4. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci
lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
6. Žalobkyně uzavřela dne 1. 6. 2020 s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty Style
číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kartu a úvěrový limit ve výši 55 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu
se zápůjční úrokovou sazbou 23,99 % ročně a měsíčním poplatkem za správu karty 50 Kč. Nedílnou součástí obou smluv byly všeobecné obchodní podmínky, informace ke lhůtám
v platebním styku produktové podmínky služeb přímého bankovnictví a ceník. Žalovaný úvěr čerpal, řádně a včas jej však nesplácel, ačkoliv se k tomu ve smlouvě zavázal. Pro případ porušení závazku nezaplatit úvěr či jiný dluh řádně a včas se žalovaný zavázal kromě řádného úroku z úvěru uhradit též úrok z prodlení v zákonné výši z nesplacené částky. Žalovaný
byl o úhradu dlužné částky opakovaně upomínán, avšak celou dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně proto dopisem ze dne 24. 5. 2021 prohlásila všechny závazky žalovaného
za okamžitě splatné ke dni 22. 5. 2021. Ke dni 21. 6. 2021 žalovaný dlužil celkem
53 896,59 Kč, částka sestávala z jistiny ve výši 47 425,23 Kč, dluhu na smluvním úroku 5 093,29 Kč a dluhu na poplatcích 1 378,07 Kč. Žalovaný uhradil na svůj dluh poté,
co k tomu byl vyzván předžalobní výzvou k plnění ze dne 1. 2. 2021, částku 300 Kč.
7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
8. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy,
jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Podle čl. 6 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení se aplikuje právo České republiky, neboť žalovaný má obvyklé bydliště
na území České republiky.
9. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jako „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne
na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Spotřebitelským úvěrem je podle § 2 odst. 1 ZoSÚ odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr
v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti
v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr
v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti
v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020
ve věci sp. zn. C číslo, právnická osoba GK, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu
v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že před poskytnutím úvěru si (pouze) ověřila údaje žalovaného v interních a externích databázích, zejména pak v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi MVČR, atd. Žalobkyně dále uvedla, že vycházela z prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, které následně porovnávala s daty z ČSÚ. Žalobkyně tak nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného,
a v souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění této povinnosti zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalovaného. Smlouva
o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je tak pro nesplnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o.z., na základě které žalovaný čerpal peněžní prostředky, které v plné výši nevrátil. S ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že byla žalovanému takto poskytnuta částka ve výši 48 503,30 Kč, žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do částky 48 503,30 Kč, a je tak povinen vrátit plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení. Zároveň soud přiznal žalobkyni vůči žalovanému nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ode dne, kdy se žaloba dostala
do dispozice žalovaného, a to až do úplného zaplacení. Úroky z prodlení soud přiznal
dle § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění doplňujících předpisů.
17. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 5 093,29 Kč, jenž představuje dluh na smluvním úroku, a úroků z prodlení specifikovaných ve výroku II. tohoto rozsudku soud žalobu výrokem II. zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že přiznal částečně úspěšné žalobkyni výrokem III. rozsudku i právo na náhradu 70,15 % nákladů řízení
v částce 2 889,89 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 941 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1
a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty
ve výši 48 503,3 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. V daném rozhodnutí soud posoudil výši ne/úspěchu žalobkyně, kdy přihlédl i k výši zamítnutého příslušenství a k důvodům částečného zamítnutí žaloby (žalobkyně z větší části neúspěšná z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).
19. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší
než zákonná (§ 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ), a to s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným ze spisu (výše splátek, předpokládané možnosti žalovaného).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.