Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 328/2021-44

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

se sídlem adresa

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

se sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 5 924 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 377 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 1. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částka 5 547 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 5 547 Kč od 1. 6. 2021, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 377 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 1. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částka 5 547 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 5 547 Kč od 1. 6. 2021, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 4. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 924 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci mezi sebou distančně prostřednictvím elektronických prostředků uzavřeli dne 8. 12. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo v níž si sjednali, že žalobkyně na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a žalobkyni zaplatí poplatek za čerpání úvěru a úrok. Mezi účastníky bylo sjednáno, že žalovaný je povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činí 300 Kč. První splátka úvěru tak činila 1 200 Kč a byla splatná k 31. 1. 2021. Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč. Součástí žalované částky byl i poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy částka 1 000 Kč - tento poplatek má pokrýt náklady žalobkyně související zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru a zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany žalobkyně, jejich rezervací pro úvěr a vyplacením žalovanému. Dále byl sjednán úrok z úvěru ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným, byl žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 8 % p.a. místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Z tohoto titulu žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení úroků ve výši 4 063 Kč, který byl vypočten do června 2021. Žalobkyně se zároveň domáhala zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši 484 Kč za mimosoudní vymáhání pohledávky s odkazem na bod 6.6. smlouvy. Žalovaný uhradil na předmětnou pohledávku ve splátkách celkem částku 4 623 Kč. V současné době tak žalovaný dluží žalobkyni částku 5 924 Kč, která představuje

Jistinu ve výši 3 600 Kč

Smluví úrok ve výši 2 203 Kč

Náklady na vymáhání 121 Kč

Do současné doby však žalovaný ani přes upomínky dlužnou částku neuhradil, ačkoliv dluh se stal splatným dnem 31. 5. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle , když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.

4. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), zejména podle ust. a násl., upravujících závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, ust. a násl., upravujících úvěr, a podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ “).

5. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

7. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

8. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Podle ust. § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Podle ust. § 1812 odst. 2 o. z. k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 8. 12. 2020, která byla uzavřena distančně, prostřednictvím elektronických prostředků mezi žalobkyní a žalovaným, bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky do celkové výši úvěrového limitu 5 000 Kč kdy dle čl. 4 je klient povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činí jednu pětinu částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky úvěru činí 300 Kč. Podle čl. 4 je dlužná částka tvořena součtem jistiny úvěru, poplatkem za čerpání úvěru a případným úrokem, úrokem z prodlení a smluvní pokutou. Podle čl. 5 je klient za každé čerpání úvěru povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20% z čerpané jistiny. Podle čl. 6 je klient povinen za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení, zaplatit z peněžních prostředků, které byly poskytnuty, úrok ve sjednané celkové výši 20% měsíčně. V případě, že se stane celý dluh splatný postupem dle čl. 6 této smlouvy, je povinen zaplatit úrok z peněžních prostředků ve výši 8% ročně místo sjednaného úroku ve výši 20% měsíčně. Podle čl. 6 je klient v případě prodlení se splácením dluhu povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení Podle čl. 6 v případě, že klient bude v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce, stává se bez dalšího celý dluh splatným a úvěrující je oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky.

11. Výpisy z účtu a výpisy z revolvingového úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč a žalovaný částečně žalobkyni uhradil částku 4 623 Kč.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

14. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění tvrzení a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl čistý příjem 27 200 Kč, náklady na obživu 2 Kč, tuto žádost, ačkoliv na ní odkazovala, však soudu nepředložila. Dále pak žalobkyně tvrdila, že příjem byl ověřen z výplatních pásek žalovaného, kde byla patrná čistá mzda ave výši 43 584 Kč, ani tyto výplatní pásky nebyly soudem předloženy. Pokud jde o osobní a majetkové poměry žalovaného, pak tyto nebyly žalobkyní nijak zjišťovány a výdaje žalovaného, které měl sám žalovaný deklarovat ve výši 2 Kč jsou absurdní, žalobkyně se dále výší jeho výdajů nijak nezabývala, jen vycházela z průměrných (referenčních) nákladů průměrného klienta, z údajů na internetové stránce ČSU. Soud uzavřel, že žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jeho životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalovaného, ani z ničeho neplyne (není doloženo), že by žalobkyně měla (zohlednila) dříve získané konkrétní informace o situaci žalovaného, ačkoli tak učinit měla, když při deklarovaném příjmu žalovaného 43 584 Kč je minimálně zarážející, že žádá o úvěr ve výši 5 000 Kč. Soud nemohl posoudit, zda žalobkyně nějakým způsobem zjišťovala a ověřovala o osobní a majetkové poměry žalovaného, nezjišťovala, zda se na chodu domácnosti podílí další osoby dalším příjmem, zda žalovaný vyživuje další osoby apod., v k tomto směru zůstala žalobkyně zcela nečinná. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1,2 o.z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu a proto soud uložil žalovanému zaplatit pouze částku 377 Kč, když žalovaný čerpal částku 5 000 Kč a žalobkyni vrátil jen 4 623 Kč, zbývající část do současné doby nevrátil. Současně žalovanému byla uložena povinnost zaplatit i úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nař. vl. č. a to od (den následující po zesplatnění a výzvy k zaplacení), tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části tedy soud žalobu zamítl (výrok II.).

15. O nákladech řízení rozhodl soud dle , neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla původně částka 5 924 Kč s příslušenstvím, úspěch měla žalobkyně jen co do částky 377 Kč, tj. jen 6,4 %, proto soud za situace, kdy žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

16. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. věty před středníkem , když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.